Ten si proti Bohemce odpykával trest za červenou kartu a tak napřel své síly, aby spoluhráčům pomohl alespoň hlasivkami. "A taky jsem pěkně vykřičený," sípal Limberský do telefonu.
Jak ke své nové roli přišel? Náhodou. "Původně jsem šel s kamarádem fandit mimo kotel, vedle brány borců, ale na druhou půli nás fanoušci vyzvali, abychom šli k nim. "A byl to výborný zážitek," líčí.
V kotli jen pasivně nestál. "Držel jsem i vlajku a jednu chvíli jsem dokonce i předříkával fandicí pokřiky. Když to pak fanoušci opakovali, byl to hezký pocit," usmívá se Limberský.
A fanoušci byli z pomoci hráče nadšení. "Snažil se a bylo vidět, že pokřiky zná. To bylo příjemné," chválí Limberského Petr Žitník zvaný Žito, jeden ze skalních fandů.
Aby Limberský pokřiky neznal! "Mezi fanoušky Viktorie mám už známé. Jsou to dobří kluci, jezdí s námi i ven a pomáhají nám. I proto jsem si jejich pokřiky pamatoval už ze hřiště a nemusel jsem se je učit."
Přiznává ale, že byl mezi fanoušky hodně nervózní. "Jsem nervák a když nemůžu dění na hřišti ovlivnit a musím se jen dívat, je to pro mě zlé," svěřuje se. "Už se zase těším, že v dalším zápase budu moci hrát. Tedy když mě trenér nominuje."
A co říkal na to, že viktoriáni i bez něj dokázali soupeře jednoznačně přehrát a porazit je 3:0? "Celkem jim to šlo i beze mne," usmívá se plzeňský obránce. "Je to dobře, každé body jsou důležité a my letos chceme být vysoko."
Limberský si vychutnal i závěrečnou děkovačku se svými spoluhráči. Spolu s dalšími skalními fandy se při ní objímal s vítěznou jedenáctkou na hřišti. Co si se spoluhráči říkal? "Hlavně jsme se smáli," prozrazuje.
Zařadil se tak po bok Jana Rezka, který se proslavil tím, že před lety, ještě v dresu Bohemians 1905, strávil zápas právě v kotli fanoušků klokanů. "Taky se snažil, viděl jsem, jak mával šálou. Do teď jsem si ho za to dobíral, teď si bude dobírat on mne," nevadí obránci.
V sobotu na Strahově proti Kladnu by si už ale děkovačku rád užil z trávníku.
