Prahu dobře poznal právě v sedmdesátých letech minulého století, když na vojně střílel góly za pražskou Duklu.
"Byly to krásné roky, ale poslední dobou se do Prahy skoro nedostanu," říká za pár dní šedesátiletý Švehlík, dnes sportovní ředitel bratislavského Slovanu. Právě v tomto klubu prožil svá nejlepší fotbalová léta.
Dnešní návštěvy Praha se ale celkem vydařila, což?
No, jsme ve finále halového turnaje, když ho vyhrajeme, bude se nám všem ve Slovanu vzpomínat na tuhle návštěvu ještě líp.
Jaký dojem na vás turnaj "Fortuna - Víkend šampionů" udělal?
Můžeme ho Praze jen závidět, jsem úplně nadšený. Perfektní organizace, kvalitní soupeři, fantastické publikum, jedním slovem paráda.
Neinspiruje vás to k iniciativě pokusit se založit podobné halové fotbalové dostaveníčko v Bratislavě.
Bohužel, nemáme pro takový podnik vhodnou halu. Ale má se stavět nový hokejový stadion, tak potom by to snad zorganizovat šlo. Tady ve vaší O2 Areně se prý taky hraje především hokej.
Čím vším jste vlastně prošel poté, co jste na začátku osmdesátých let skončil coby hráč bratislavského Slovanu?
Hrál jsem v belgickém Hasseltu, mimo jiné s Gallisem a Václavíčkem, trénoval nás tehdy slavný Josef Masopust.
A po Hasseltu?
Působil jsem v nižších rakouských soutěžích, mimo jiné v St. Pöltenu. Právě když jsem byl v Pöltenu, přestoupil tam z vídeňského Rapidu můj spoluhráč z federální reprezentace Tonda Panenka. To bylo úplné pozdvižení, nevěřili byste, jak tam kvůli němu stouply návštěvy.
Odkdy jste zpátky ve Slovanu?
Někdy od první poloviny devadesátých let, když jsem definitivně končil s hraním v Rakousku. Od té doby jsem ve Slovanu prošel nejrůznějšími funkcemi, dokonce jsem první mužstvo i trénoval. Ale nejspíš pro tu trenéřinu nemám ty správné buňky. Takže současná funkce sportovního ředitele mi vyhovuje. Hlavně jsem rád, že jsem zůstal ve svém milovaném klubu na Tehelném poli.
Na Tehelném poli jste naposled mohl vidět české fotbalisty při loňské zářijové remíze se Slovenskem. Kvalifikace nakonec skončila slovenským přímým postupem na letošní mistrovství světa v Jihoafrické republice, na což jste asi náležitě hrdý.
Samozřejmě. Škoda, že Česko nepostoupilo taky, komu jinému bych měl postup přát, než Čechům, s nimiž jsme před lety hráli společnou ligu. Tak doufám, že nám budete držet palce, abychom na jihu Afriky udělali co nejlepší výsledky.
