Není se co divit. Na Slovácku je doma a do německého Leverkusenu, kde působí, se vydal teprve ve čtvrtek před obědem.
"Přišla skoro celá rodina. Přece jen do Leverkusenu je to tisíc kilometrů a nedostanu se domů tak často," poznamenal dobře naladěný Kadlec.
Stadion v Uherském Hradišti dobře znáte, ale poprvé jste se na něm představil jako český reprezentant. Jaké to bylo?
Na zápas jsem se strašně těšil, bylo to výborné. Region i zdejší fanoušci si zasloužili, aby tady hrála reprezentace. Jejich podpora nás hnala dopředu, proto jsem rád, že viděli hodně gólů.
Na hřišti jste vydržel jenom první poločas. Bylo to kvůli bolavému kotníku?
To, že hraju doma, jsem měl v hlavě a asi to bylo vidět. Do poslední chvíle jsem se rozmýšlel, jestli do zápasu jít nebo ne. Zranění naštěstí vydrželo a nezhoršilo se, takže jsem mohl nastoupit. Ale v podvědomí jsem ho měl. Vydržel jsem jen poločas, ale i za něj jsem rád. Přece jen nevím, kdy se sem zase vrátím.
Takže kdyby se zápas hrál kdekoliv jinde, nesnažil byste se nastoupit za každou cenu?
Ne. Rozdal jsem asi dvě stovky lístků, tak bych si vzal ještě jeden a sedl si na tribunu. Musím poděkovat fyzioterapeutům a doktorům, že mě za tři dny dali dohromady.
Vyhráli jste suverénně 7:0. Byl v něčem zápas složitý?
V tom, že stáli v deseti vzadu. Kdo hraje fotbal, ví, že není jednoduché prosadit se proti takovému stylu. Zvlášť, když k tomu přidají zdržování nebo okopávání. Mrzí mě jen to, že jsme nevyhráli vyšším rozdílem.
Na levé straně hřiště před vámi hrál navrátilec Tomáš Rosický. Co jste říkal jeho výkonu?
Před zápasem jsme se bavili o tom, že levá strana bude pěkná, když jsme tam my dva. Hrál po dlouhé době, zvládl to na jedničku. Šlo vidět, že ještě není v optimální formě, ale pro lidi bylo moc dobře, že nastoupil.
Kromě ligových zápasů jste na stadionu v Uherském Hradišti objevil v dresu české jednadvacítky. Byla atmosféra, která provázela souboj se San Marinem, lepší než ta, kterou pamatujete?
I tehdy proti Německu a Arménii byla stejná. Když přijede nároďák, lidi to tady hodně prožívají. I na Slovácko chodí dost lidí, mají tady dobré fanoušky. Myslím si, že zápasy se slabšími soupeři by se pokaždé měly hrát tady. V Praze by tolik diváků nepřišlo.
Takže zkusíte u trenéra Haška zalobovat, abyste se do Hradiště vrátili?
Už jsem panu Haškovi říkal, že by nebylo špatné, kdybychom tady hráli i příště. Asi bude záležet na tom, jak bude příště vypadat naše skupina. Sice nevím, kdo o tom rozhoduje, ale tento zápas poskytl ideální doporučení. Navíc i klukům se tu líbilo. Tři dny, které jsme strávili v Kroměříži a v Uherském Hradišti, byly příjemné. Byli nadšeni, jaká tady vládla pohoda.
