"Vztekal se na první našlápnutí. Stačilo si z něj udělat malou srandu a už se mu napnuly žíly na krku. Schválně jsme do něj rýpali," vzpomíná Ladislav Vízek, jeho bývalý spoluhráč z pražské Dukly.
Kamarádí spolu. Občas se sejdou na trávníku. Nebo u piva. Do hospody měli oba blízko, každý vlastnil tu svou na opačných koncích Prahy – Rada v Libuši, zatímco Vízek se dodnes motá kolem čimické Kozlovny.
Když včera Radu zvolili reprezentačním trenérem, mezi prvními zavolal právě Vízkovi. "Nepoznával jsem ho. Mluvil hrozně dojatě. Fakt ho to vzalo u srdce. Hrozně moc chtěl vést reprezentaci."
Vůle. Motivace. Bojovnost.
Vlastnosti, o něž se Rada celý život opírá.
Ještě před pár desítkami hodin se všem zdálo jasné, kdo bude trenérem. Přece Jozef Chovanec. Zato Rada si měl jít jen vyslechnout potupný ortel před fotbalové "ministry".
Ale vzdát se bez boje, to nikdy neuměl.
"Nesnáší porážky. A pokud přijdou, je celý týden špatný a nemluví," popisuje teplický záložník Jiří Sabou, jak se trenér chová.
Neuměl to ani jako hráč, který v osmdesátých letech válel jako levý obránce v Dukle Praha. Vydřel, co mu nebylo shůry naděleno talentem.
Jeho životní chvíle přišla v mrazivém listopadu 1983. Do Prahy přijeli mistři světa Italové a rozvášněný Rada jim dal dva góly. Způsob, jakým zvláště ten první oslavil, byl na unylou dobu nevídaný. Letěl se strašným řevem ke strahovské tribuně, vylezl vysoko na plot a nechal se mačkat diváky kolem krku. Nechtěli ho pustit zpět na hřiště, hrozilo to průšvihem.
. Petr RadaNarozen: 21. srpna 1958 |
Pruďas byl vždycky. Před osmi lety ho tahle vlastnost stála místo v Teplicích, kde začínal jako hlavní kouč. Rozhodčí ho poslal na tribunu, ale on přelezl plot a vrátil se.
Na svou obranu říká, že se změnil. Pracuje na sobě. Ale... "Ke mně ta impulzivnost patří. Kdybych seděl přikovanej na lavičce, nebyl bych to já," připouští.
Dřív si před vypjatými zápasy bral pravidelně prášek na uklidnění. Poslední dobou se učí zvládnout napětí i bez nich. Snad i pod dojmem rodinné tragédie. Otec mu zemřel na srdeční slabost. "Maminka se začala o Petra bát. Tlačila na něj, že musí být klidnější," říká Vízek.
Jenže s jeho povahou to nejde snadno. Vždyť sám loni prohlásil v rozhovoru pro MF DNES: "Fotbal mi huntuje zdraví. Ale tohle je až to poslední, co mi vadí. Krutě říkám, buď přežiju, nebo nepřežiju."
Co jistě Radu trápí, je jeho obrázek před veřejností a v médiích. Málo mu jako trenérovi věří a on sám je ničím nepřesvědčil.
Posuďte sami: za největší úspěch může považovat loňský postup do finále domácího poháru s Jabloncem. Jeho odpůrci to s chutí připomínají a také MF DNES po odchodu trenéra Brücknera napsala, že Rada by nebyl ideální volbou.
Jiní za ním stojí. Připomínají jeho klady. Jak on, dávný duklák, lpí na disciplíně a nedělá rozdíl mezi prvním nebo pětadvacátým hráčem v kádru. Že je férový i poctivý. Že sází na partu a umí ji svým optimismem držet pohromadě.
"On je stará dobrá trenérská škola. Nedělá z fotbalu vědu. Nepoznal jsem trenéra, který by tak málo používal video. Sází na svou praxi, odbornost a nesnáší šlendrián," říká jeho nedávný svěřenec Sabou.
I Radova paličatost se někdy hodí. Navzdory jiným názorům dal druhou šanci Barankovi či Weberovi a prodloužil jim ligovou kariéru.
Reprezentaci už vedl zádumčivý Dušan Uhrin. Pak Jozef Chovanec, muž jako ze škatulky a povahou diplomat. Naposledy Karel Brückner, jehož trenérské geniality, ale i egoismu těžko může někdo dosáhnout.
Nyní je na řadě český Napoleon, který se pokusí dobýt svět. Poprvé 20. srpna v londýnském Wembley, den před svými padesátinami.
Věříte, že nový trenér Petr Rada dovede fotbalovou reprezentaci na mistrovství světa 2010?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 20. července 2008. Anketa je uzavřena.
