"Vůbec nevím, co mám od takového zápasu očekávat. Jsem strašně zvědavý a moc se těším," přemýšlí.
Člověku se nechce věřit, že v dnešním fotbale s profesionálními vyhledávači talentů a všemocnými manažery je takový příběh ještě možný.
Důrazný obránce František Dřížďal balancoval po většinu své kariéry mezi třetí ligou a divizí, v Německu okusil regionální bezirkligu. Teprve před rokem dostal svoji první profesionální smlouvu. Pardubický druholigový klub se stěhoval do Sokolova a Dřížďal byl jedním ze dvou hráčů původního divizního kádru Západočechů, který mohl v mužstvu pro druhou ligu zůstat.
V létě se nečekaně objevil ve Slavii a pro drtivou většinu fanoušků byl naprosto neznámým hráčem.
V červenobílém dresu teď poznává úplně nový svět.
|
Prohlédněte si video z odletu Slavie do Amsterdamu |
Doma je na venkovských hřištích a stárnoucích stadionech v malých městech. "Nejbouřlivější prostředí jsem zažil na Bohemce, kde jsem hrál se Sokolovem druhou ligu. Vyrovnaly se tomu až teď zápasy se Žilinou."
Minulé pokusy Slavie proniknout do Ligy mistrů sledoval jen okrajově a už si na ně ani moc nepamatuje. "Vzpomínám si, že jednou měli velkou šanci postoupit. V Doněcku vyhráli, ale odvetu ztratili v prodloužení. Moc jsem se o to nestaral, nenapadlo mě, že bych něco podobného mohl někdy zažít."
Do velkého fotbalu se František Dřížďal dostal až takříkajíc na stará kolena. "Na stará FOTBALOVÁ kolena," žádá o upřesnění.
V minulosti neuspěl na testech v Blšanech a v Plzni. V prvním případě mu ligovou šanci sebralo zranění, ve druhém návrat exreprezentanta Petra Vlčka do západočeské metropole. "Aspoň mi to tak tehdy vysvětlili," vzpomíná.
Dresy Slavie dříve prodával, teď v nich hraje
Loni se dočkal aspoň první profesionální smlouvy. "Předtím jsem se živil jako kuchař a poslední rok jsem ve sportovním obchodě prodával fotbalové zboží," vypráví obránce.
Jako prodavač bral do ruky i slávistické dresy, které v sortimentu nemohly chybět. "Majitel obchodu je velkým fanouškem Slavie, tomu můj přestup udělal velkou radost."
Kuchařské umění svým spoluhráčům ve Slavii zatím ukázat nestačil, při náročném startu do nové sezony na to není čas. "Ani se do toho nijak nehrnu, ale určitě by to špatně nedopadlo," věří si. Žádnou vlastní specialitu však nemá: "Chtěl jsem mít čas na fotbal, a tak jsem nemohl vařit v restauracích, kde se dělá i o víkendech. Pracoval jsem ve školních jídelnách, byl jsem tam jediný chlap," směje se.
Teď už si užívá života fotbalového profesionála. "Doufám, že mi vydrží zdraví, bude se mi dařit, aby si mě tu ještě nějakou sezonu nechali," přeje si sympatický bojovník.
