Moderní naftové motory používají pro snížení emisí výfukových plynů takzvané filtry pevných částic. Dnes již nenajdete na trhu nových vozů turbodiesel, který by jím nebyl vybaven. Poslední vozy bez filtru pevných částic (říká se jim také DPF nebo FAP) plní normu Euro 4, od nástupu novější ekonormy Euro 5 mají již všechny automobily s naftovým motorem tento filtr, jinak by ji nedokázaly plnit. A nově je začínají výrobci montovat i do výfukového traktu benzinových motorů.
Jejich účelem je zachytávat rakovinotvorné pevné částice, aby se nedostávaly z výfukového potrubí do ovzduší.
Jedná se o mikročástice trojice skupin: o průměru 10 mikronů, tedy tisícin milimetru, 2,5 mikronu a menší než 1 mikron. Tyto částice síranů, dusičnanů, solí, kovů a podobně, které vdechujeme, zvyšují výskyt rakoviny až o 40 %. Ty největší poletují vzduchem hodiny, nejmenší i týdny. Tento polétavý prach se vdechnutím usazuje na průduškách a plicích, ale dostanou se až do plicních sklípků a krevním řečištěm do mozku.
Filtr pevných částic je tedy v podstatě lapač sazí. Jeho účelem je zachycené rakovinotvorné mikročástice nejen polapit a nevypustit do ovzduší, ale i účinně spálit. „Přibližně 500 kilometrů se filtr plní sazemi, aby potom, v případě dnešních bezúdržbových filtrů vozidel splňujících normy Euro 4 a 5, byly automaticky spáleny. Na to obvykle potřebuje vůz asi 10 minut a projeví se to bílým kouřem za vozem,“ popisuje Jan Karnolt, technický školitel společnosti Ford Motor ČR.
Filtry pevných částic jsou ovšem drahé a mají omezenou životnost, navíc jim velmi vadí krátké městské jízdy, při kterých nedokážou účinně pracovat a ucpávají se.
Filtr DPF (pevných částic)
Na autoservis by se měli řidiči obrátit již při prvních příznacích omezené funkčnosti filtru. Ta se nejčastěji projevuje tím, že se filtr příliš často regeneruje. Motor pak má například vyšší volnoběžné otáčky a vyšší spotřebu. Nebo se rovnou na palubní desce rozsvítí signalizace poruchy filtru.
Majitelé dieselových aut se tedy často uchylují k tomu, že si nechávají filtr pevných částic vymontovat. Tím si ovšem zadělávají na malér. Výfukový systém je totiž homologovanou součástí vozu, která slouží k plnění emisních norem. Logicky, pokud část odstraníte, automobil příslušnou normu neplní. S tímto problémem se mohou potýkat třeba motoristé, kteří si zakoupili starší vůz s již odstraněným filtrem pevných částic. S tím se snaží bojovat ministerstva dopravy a životního prostředí.
Jednoduchým testem jsme ověřovali stav výfuků na jednom pražském parkovišti. Technický školitel českého zastoupení značky Ford vysvětluje, jak se stěrem z výfuku dá poznat, v jakém stavu je filtr pevných částic. Čistý výfuk znamená samozřejmě bezproblémovou funkci filtru, pokud je výfuková trubka špinavá, má to motoristu varovat, že filtr nepracuje ideálně. Pokud jsou ve výfuku dokonce saze, znamená to, že filtr vůbec nefunguje a pravděpodobně je spíš vymontovaný. Podrobnosti se dozvíte v naší videoreportáži.
Přesně tak zkoumají výfuky rakouští policisté. V případě, že ve výfuku najdou saze, pošlou vozidlo ke kontrole do nejbližší STK a může to dopadnout tak, že si ho majitel poveze po zaplacení tučné pokuty domů na podvalníku (více čtěte zde).
Chybějící nebo nefunkční filtr pevných částic je podle zkušenosti autobazarníků jednou z aktuálně nejčastějších vad vozu, kterou se prodávající snaží při nabízení auta maskovat. „Majitelé vozu s nefunkčním filtrem pevných částic nechtějí mnohdy investovat desítky tisíc korun do nákupu nového filtru, a tak se vůz snaží prodat,“ popisuje Pavel Foltýn z Auto ESA. Z filtru je podle něj nejčastěji odstraněna keramická vložka, nebo je ve vrchní části provrtán. „Oblíbeným trikem zkušených podvodníků je pak přeprogramování řídící jednotky, aby nepoznala, že je filtr nefunkční,“ říká Foltýn. Podle něj se pak na jeho nedostatečnou funkčnost přijde většinou až u emisní kontroly.
