Jaká je teď situace na místě?
Před nemocnicemi jsou hloučky lidí. Pokládají na zem květiny. Lidem, které událost zasáhla, je poskytovaná i psychologická pomoc. Město je paralyzované. Je to mrazivé o to víc, že tu momentálně vládne krásné léto s modrou oblohou a mořem, což je obrovský kontrast se smrtí, která je teď přítomná všude kolem.
Útok v Nice |
Jsou zavedená nějaká bezpečnostní opatření?
Situace na místě je teď nepřehledná. Bezpečnostní opatření nejsou úplně jasná. Promenáda je částečně uzavřená. Město se teprve začíná probouzet a nikdo neví, co se bude dít. Jsme šokovaní, ale vlastně jsme to v téhle oblasti čekali, jen jsme nevěděli, kdy to přijde. Tohle město a celé Azurové pobřeží je vitrína země, jezdí sem hodně turistů.
Jak se na útok dívají místní?
Jsme rozhořčení. Nechápeme, jak je možné, že promenáda nebyla nijak chráněná. Věděli, že po ní půjdou tisíce lidí. Ten kamion najel do promenády prakticky nepozorovaně. U předchozích událostí, kdy jsme také žili v obavách - fotbalový šampionát nebo festival v Cannes - tomu byla věnovaná velká pozornost. Panovala mimořádná bezpečnostní opatření a neustále probíhaly kontroly a uzávěry, což nám dost znepříjemňovalo život. Najednou to však pominulo a podle mě teroristé moc dobře pochopili, že ta pozornost opadla a udeřili.
Kde jste byla, když k útoku došlo?
Já jsem byla v Nice, ale ne přímo u toho. Byli jsme v jedné restauraci nedaleko promenády, odkud bylo vidět na ohňostroj. Nejdřív jsme nerozpoznali střelbu od ohňostroje. Až po chvíli, když začaly zmatky i v přilehlé oblasti, tak nám došlo, že se stala tragédie.
Šla jste na promenádu?
Doběhli jsme tam prakticky vzápětí. Byl to horor. Byli tam turisté v šortkách, paní v šatičkách, děti, celé rodiny. Všichni se najednou octli uprostřed masakru. To byl strašný emocionální šok.
Co se potom dělo na místě?
Byli tam záchranáři a policisté. Zóna byla uzavřená a policie pouštěla z místa lidi po skupinkách. Začaly přijíždět sanitky, které nakládaly raněné. Ze stran ale přijížděli i taxikáři, kteří začali odvážet lidi z místa bezplatně. Pro mě bylo první věcí zjistit, jestli jsou mí blízcí v Nice v pořádku a vlastně co se stalo, protože přestože jsem byla na místě, tak nebyly žádné informace.
Byl problém dostat se z Nice?
Rozhodně jsem neodjížděla bez problémů. Vyvázla jsem náhodou, protože jsem to vzala zadními ulicemi. Někteří kolegové zůstali v Nice zablokovaní až do brzkých ranních hodin. Cesta domů do Antibes, která mi normálně trvá 35 minut, zabrala dvě hodiny. Kontrolovala mě mnohokrát policie, ale já jsem světlá blondýna a říkala jsem, že jsem byla na místě jako novinářka, tak ten můj odjezd byl vcelku hladký, pokud pominu ty zácpy.
