Brazílie je po celém světě známá nikdy nekončícím rytmem samby svého pestrobarevného jarního karnevalu. Ten se však v uplynulých dnech přesunul z ulic Rio de Janeira do politických paláců hlavního města Brasílie. První prezidentka v historii země Dilma Rousseffová zřejmě neustojí tlak opozice na její odvolání. K tamní kultuře to však tak nějak patří.
Vojenský soud poslal nynější hlavu státu Dilmu Rousseffovou před šestačtyřiceti lety na tři roky do vězení. Z procesu s tehdejší marxistickou bojovnicí existuje i dobová fotografie. Dvaadvacetiletá marxistka na ní působí odhodlaně a klidně. Na rozdíl od jejích žalobců, kteří si před objektivy novinářů raději zakrývají tváře.
V neděli stála osmašedesátiletá Rousseffová před jiným tribunálem, politickým. Verdikt dolní komory parlamentu zněl stejně jako před lety – vinna. Většina zákonodárců se vyslovila pro její odvolání z úřadu. Na Rousseffové bylo stejně jako před lety vidět odhodlání. Ani silná vrstva make-upu však nedokázala zakrýt únavu v obličeji ženy, která ještě před několika lety symbolizovala pokrok a stabilitu pro 200 milionů Brazilců. Čím má být Dilma, jak se rodačce z Bela Horizonte v Brazílii familiárně říká, vinna, není jasné. Její odpůrci jí vyčítají podíl na nejhorší ekonomické situaci v zemi za posledních 100 let. Opozice v čele s viceprezidentem Michaelem Temerem a šéfem Sněmovny Eduardem Cunhou hovoří o tom, že před volbami zkreslila údaje o vládních účtech největší ekonomiky Latinské Ameriky a dopomohla si tak ke znovuzvolení.
Její zastánci mají za to, že je to pouhá záminka pro politický převrat.
Zkorumpovaní mezi svatými
Brazílie se kromě ekonomického zmaru zaviněného poklesem cen komodit a spotřeby Číny potýká především s přetrvávajícím politickým neklidem, který vyvolává řada nekončících korupčních skandálů. Příjemce úplatků však najdeme ve všech patrech a partajních dresech tamní politiky. Za korupci se má před soudem zpovídat zhruba stovka z více než pěti set zákonodárců. Většina z nich se přitom vyslovila pro odstavení prezidentky z úřadu.
Všeobecně platí, že být u moci znamená být u penězovodů. Zatímco vysoce postavení členové kabinetu Rousseffové a její domovské Strany pracujících tahali za nitky státního ropného gigantu Petrobras, opozice se napakovala zejména díky veřejným zakázkám pro stavební konglomerát Odebrecht. Tak například vyrostly megalomanské pomníky pro mistrovství světa ve fotbale. Favely, které Strana pracujících zkultivovala ještě pod vedením předchůdce Rouseffové Luly da Silvy, musely uhnout bagrům developerů. Chudí Brazilci proti demolici velkých částí metropolí protestovali marně.
Sociální práva a záruky převálcoval investiční kapitál a pozlátko výjimečnosti. Brazílie měla být příkladem rozvíjející se ekonomiky, která zvládla politickou transformaci z vojenské diktatury na moderní demokracii se silným důrazem na sociální systém a spravedlnost. Dnes se ukazuje, že tomu tak není.
A vše nasvědčuje tomu, že případný nucený odchod Rousseffové z prezidentského paláce na věcech nic nezmění. Spíše naopak.
Pokud Senát v květnu potvrdí její odchod, místo po ní na 180 dní zaujme současný viceprezident Temer. Ten s křeslem již počítá. Neobratně se totiž prořekl, když cvičení svého prezidentského projevu rozeslal po sociálních sítích. S čím ale nepočítá, je skutečnost, že i on se může brzy stát terčem impeachmentu. Jako další v řadě prezidentských čekatelů stojí zarytý odpůrce Rousseffové Cunha. Toho však v současnosti vyšetřují kvůli křivému svědectví a korupci. Ve výčtu by se dalo pokračovat. Všechny budoucí nástupce prezidentky tak ohrožuje korupce. Jen Rousseffová, která tíživou politickou situaci nejspíš neustojí, je jako jedna z mála minimálně dosud bez viny.
Destruktivní nespokojenost
Neuplyne den, aby se v ulicích brazilských měst nedemonstrovalo. Místní mají shlukování rádi a nejde jen o příznačný karneval v Rio de Janeiru. Politická pěna dní vyhnala na rozpálený asfalt hlavního města Brasílie zastánce i odpůrce Rousseffové. Jedni skandovali „puč“, druzí hřměli o zkorumpované vládě, která se vykašlala na sliby o sociální soudržnosti. Pověstná latinskoamerická horkokrevnost politickým eskapádám nahrává.
Paradoxní je, že ačkoli si většina Brazilců Rousseffovou v čele země nepřeje, popularita jejích případných nástupců je pod bodem mrazu. Tamní nespokojenost prostě nebývá ani zdaleka konstruktivní.
Otázkou zůstává, jak budou lidé v ulicích reagovat na téměř jistý odchod Rousseffové z funkce a novou vládu jednoty. Opozice již volá po seškrtání sociálních programů, privatizaci státních podniků a přizpůsobení důchodového systému dlouhodobě neudržitelné inflaci.
Z politického karnevalu v parlamentu budou určitě těžit zahraniční investoři, kteří se již teď na Brazílii slétají jako mouchy na pověstnou caipirinhu. A chystají se i tamní politické špičky, které si již teď mezi sebou rozdělují zakázky na letošní letní olympijské hry.
Brazilský karneval ale nikdy nespí. Ať už se tančí samba, nebo mává transparenty. Ostatně, rytmy samby doprovázely i nedělní demonstrace. Taková Brazílie je a taková je i její politika: pestrá a spontánní.
