Stojí se speciálními brýlemi na očích. V ruce třímá vysílačku, na níž obratně manipuluje se dvěma páčkami. Asi dvacet metrů nad hlavou mu bzučí malý létající předmět.
Zdeněk Skalník se dívá „jeho očima“, do brýlí se mu promítá přesně to, co dron snímá svou kamerou.
Vedle stojí syn Tomáš, který vše kontroluje na speciálním monitoru a navíc sleduje zařízení přímým pohledem. Po chvíli se speciální vrtulníček snáší k zemi, zastavuje ve vzduchu a přistává svému majiteli přímo do ruky jako dravec sokolníkovi.
Pokud se v tu chvíli dívá někdo nezasvěcený, musí být u vytržení. Jenomže tahle podívaná bude v budoucnu zřejmě čím dál častější.
„Obliba bezpilotních letounů neboli dronů je čím dál častější. S trochou nadsázky se dá říci, že dneska už létá kdekdo,“ říká Zdeněk Skalník z Holešova.
Sám je do tohoto koníčku zapálený už čtyři roky a kopteru, jak dronům říká, se naučil nejen skvěle pilotovat, ale sám si je z jednotlivých dílů sestavuje.
„Hodně jsem se toho naučil na internetu. Stavění není z mého pohledu až taková věda, jsou to jen elektronické součástky, které dáváte dohromady. Má to výhodu, že si ohlídáte, z čeho se váš model skládá,“ popisuje.
V pořadí čtvrtý stroj vyšel na padesát tisíc
Nejlevnější koptery se dnes dají pořídit za necelých třicet tisíc, existují ale také profesionální modely, kde se cena šplhá i hodně přes sto tisíc.
Holešovský nadšenec momentálně létá se strojem za zhruba padesát tisíc – je to už jeho čtvrtý model.
„Samozřejmě uvažuji, že bych si v budoucnu koupil něco většího, ale dělám to jen pro zábavu. Jsou lidé, kteří za pomoci dronů profesionálně natáčí a dokážou si tím slušně vydělat,“ zmiňuje Skalník.
Jako amatérský pilot při létání musí dodržovat přísná pravidla.
„Bohužel právě kvůli tomu, že začalo létat mnoho lidí a ne každý to umí, vyžaduje se dnes pro komerční využití koptery speciální povolení, které vydává Úřad pro civilní letectví,“ upozornil.
Když mu letoun uletí ze signálu, vrátí se sám na místo startu
Takové povolení i s pojištěním vyjde přibližně na 26 tisíc. Bez něj lze létat jen amatérsky a řídit se řadou pokynů – například nelétat nad lidmi, obytnými zónami, silnicemi a tak dále.
„Doporučuje se létat ve dvou a udržovat dron v přímém dohledu. I proto létáme spolu se synem, který mi hlásí, jestli se nepřibližuji k nebezpečnému místu, jako jsou třeba větve stromů. Havarovat by byla hodně drahá legrace,“ připomíná Skalník.
Sám jednou kvůli technické závadě na nekvalitní součástce spadl se starším modelem.
„V počátku se nám také stalo, že nám koptera ulétla z dosahu vysílačky a my ji ztratili. Byla to tehdy moje vina z nedostatku zkušeností a zazmatkování. Naštěstí jsme ji našli podle zaznamenaných údajů z GPS na druhý den. Pěkně slétla dolů a zaparkovala v trávě,“ líčí Skalník.
Momentálně má na letounu nastaveno, že pokud uletí z dosahu signálu, sám se vrátí na místo, odkud vzlétl.
Dron, který vydrží ve vzduchu sedm až patnáct minut, vůbec dokáže divy. Například mu lze pomocí počítače naplánovat trasu a on ji sám na autopilota obletí.
Jedinými nepřáteli jsou déšť a vítr. „Součástky jsou z elektroniky, takže by v dešti shořel. Za silného větru se zase nedá létat, protože by model mohl ztratit stabilitu a spadnout,“ dodává pilot.
