S bankrotem má zkušenosti většina ze 60 podnikatelů, kteří do Monte Carla přijeli. MF DNES je oslovila, aby se podělili o své zkušenosti i přidali rady.
Příběh sklářské rodiny Riedelových z Jablonecka prostě kopíruje české dějiny 20. století. Přesto se Clausi Riedelovi podařilo získat v Rakousku zkrachovalou sklárnu a uspět s ní ve světě. Jakou by dali radu těm, kdo prodělali menší nebo podobný krach?
"Když začínáte nanovo, je důležité vědět, od koho získáte vstupní kapitál, aby nechtěl hned peníze zpět," radí nejmladší z rodiny a nynější šéf Maximilian Riedel. V jejich případě stál u zrodu nového sklářského impéria neméně slavný dávný krajan Daniel Swarovski.
Vyvlastňování nebyla jen místní poválečná specialita. O veškerý majetek přišla i portugalská rodina průmyslníků de Mellových, jejichž firmy vytvářely až pět procent ekonomiky země. Bylo to v roce 1974 při levicové revoluci. O osm let později se vrátila demokracie, ale majetek už ne. Zmizel, zbankrotoval nebo jej stát nemohl z politických důvodů vrátit.
De Mellovi se pustili do jiného byznysu, vedou v olivovém oleji. Poučili se - expandovali do světa natolik, že nyní už by znárodněním v jedné zemi rozhodně nepřišli o všechno. "I když na to se nikdy nemůžete připravit a lidi jsou stále divnější," svěřil se Manuel de Mello pro MF DNES.
Projít krachem se dá slušně a s noblesou
I vítězové českého a slovenského kola Podnikatel roku vědí, jak technologická změna a probuzená Čína mohou zahnat firmu do kouta.
Slovenský podnikatel Vladimír Šrámek nejprve vedl nábytkářskou firmu Mier, kde začínal ještě za socialismu jako mistr. Majitelé však po revoluci měli jiné představy o zisku a výrobě, takže odešel. Když šla firma ke dnu, přišel do financující banky s plánem, jak ji zachránit. Za půl hodiny dostal úvěr na firmu Decodom, která je nyní největším slovenským výrobcem kuchyní a obýváků a zdatně čelí i švédskému gigantu Ikea. Co mu pomohlo? Zní to možná školometsky, ale slušnost.
"Nejdůležitější je, abyste byli korektní a seriózní vůči bližním, abyste si věřili, ale nebyli namyšlení. Choval jsem se tak už jako najatý ředitel Mieru. Když firma kvůli majitelům zkrachovala, měl jsem pak díky tomu v bance otevřené dveře. Najednou nepůjčovali peníze na projekt Decodom, ale i Šrámkovi, kterému věřili,“ popsal.
Vzpomíná však rád na elegantní bankrot jednoho obchodního partnera. "V Německu jsem viděl, že krachovat se dá s grácií. Pan Ferdinand Schröder měl dvougenerační nábytkářskou firmu, jež se v 90. letech nedovedla vypořádat s levnou konkurencí z východu. Pochopil, že už firmu neudrží, a tak ji dal do konkurzu, ale ve správné chvíli, kdy vyplatil věřitele a zaměstnance a šel s čistým štítem do dalšího podnikání," uvedl.
Podle něj je pro další start podnikání důležité netlačit firmu až na kraj propasti. "Pak spadnete a těžko si znovu vybudujete jméno," dodal.
Musíte vědět, že budete prohrávat
Český podnikatel Jiří Hlavatý, majitel textilky Juta, za svůj příběh vzkříšení textilní firmy uslyšel od poroty v Monte Carlu potlesk. A co by radil podnikateli, který chce po neúspěchu jít dál? "Má-li chuť pokračovat, vše záleží jen na něm. Ale ne každý má odvahu podnikat a ne každý má v sobě vlohy, někdo je rád jen zaměstnancem," řekl.
V zahraničí má obchodní zástupce, kteří jsou placení podle toho, kolik prodají. "Jsou to podnikatelé, se kterými máme jen provizní smlouvy, ale stále na mě tlačí, že chtějí být zaměstnanci. V silné firmě mohou vidět perspektivu pro sebe a rodinu," dodal Hlavatý.
Podnikatel musí podle něj mít odvahu a musí zjistit, jestli má v sobě něco, pro co by ho podnikat bavilo. "Pak ať se do toho pustí, ale ať počítá s tím, že bude prohrávat. Sedmkrát padne a osmkrát musí vstát. Musí počítat s porážkami, protože bez nich si nevychutná vítězství," upozornil.
To v Monte Carlu ostatně potvrdila i slavná americká milionářka Martha Stewartová, která přijela na pozvání EY představit své úspěchy. Sklidila obdiv, jak se svým značkovým kuchyňským nádobím expanduje do Asie. "Mé pořady jsou v 88 zemích světa. Poznávají mě lidé na ulicích Bangkoku i ve vzdálených oblastech Číny," pochlubila se. Pět měsíců ve vězení za zakázané obchodování s akciemi už jí nikdo nepřipomněl.
