Podle něj již Řecko stálo před krachem v sedmdesátých i devadesátých letech a situaci nakonec zvládlo. "Teď navíc máme euro, což nám pomáhá," dodal Christodoulou. K prodeji řeckých ostrovů do německých rukou či k falšování statistik se příliš vyjadřovat nechce. Před příchodem k Accenture pracoval čtyři roky pro stát. Jako téměř každý v Řecku.
Jak problémy předlužené státní řecké kasy dopadají na běžný život Řeků?
Lidi to postihuje. Nezaměstnanost se zvýšila z osmi procent na téměř jedenáct a stále roste. K tomu se přidávají tvrdá úsporná opatření vlády, jako je například desetiprocentní snížení platů ve veřejném sektoru a růst daní, což snižuje kupní sílu Řeků. Zhruba dvacet procent lidí se tak dotýká hranice chudoby.
Takže jsou lidé obecně naštvaní, nebo protestují spíše jen odbory státních zaměstnanců?
Většina lidí chápe, že se něco s dluhem udělat musí. Myslím, že jsou ochotni obětovat tak jednu dvě výplaty, pokud by to Řecku pomohlo.
Demonstranti tvrdí, že uskromnit by se měli lidé, kteří za dluh mohou. V jejich očích tedy boháči a zkorumpovaní politici.
Máte pravdu, že tohle říkají. Ale na druhou stranu, kdo dal ve volbách politikům hlas? A kdo je nechal rozdávat peníze na všechny strany? Ti lidé, kteří teď křičí. Prostě z nabubřelého státu profitovali všichni.
V Řecku je prý velmi výhodné pracovat pro stát a každý se o to pokouší.
Ano. Z jedenácti milionů Řeků jich asi milion pracuje přímo pro stát. Jakmile s tím totiž začnete, dostanete ke slušnému platu nejrůznější sociální výhody. Systém je obrovsky byrokratický a neefektivní a samozřejmě státní odbory jsou teď nejhlasitěji slyšet, když se má šetřit. Ale to není udržitelná situace a musí se změnit. Právě rozbujelý stát stojí částečně za dnešními problémy.
Jaké jsou v Řecku nálady vůči euru a Evropské unii vůbec?
Řekové vždy jednotnou evropskou myšlenku spíše podporovali. Teď jsou akorát naštvaní kvůli několika řekněme sprostým výrokům z Německa o tom, že bychom měli kvůli dluhu prodávat ostrovy. Ale kdybychom nebyli členy EU, byli bychom v podstatně horší situaci.
Po návratu drachmy tedy nikdo nevolá?
Drachma by v naší situaci mohla sice oslabit, a tím udělat řeckou ekonomiku více konkurenceschopnou, ale zároveň by přinesla obrovskou inflaci. Před tou nás euro chrání.
Zmínil jste Německo. Někteří Řekové tvrdí, že pokud vám země pomůže, bude chtít získat minimálně nad řeckou ekonomikou větší vliv. Cítíte to stejně?
Zaprvé: Řecko nikoho nežádá o peníze. Jediné, o co žádá, je stejný přístup k půjčování, jako mají ostatní evropské země. To je podle mě logický požadavek. Zadruhé: když se podíváte, kdo nejvíc profituje z vytvoření společné ekonomiky EU, je to právě třeba velké Německo. V případě Řecka je to největší dovozce do země, importuje k nám asi dvanáct procent z celkového dovozu.
Promiňte, ale proč by všichni měli mít stejný přístup k financování? Úspěšné nezadlužené firmě prostě banka půjčí za menší úrok než té zadlužené. A pokud ji budete nutit půjčovat i té zadlužené, pokřivíte celý trh.
To je pravda. Ale současné úrokové sazby na řecké vládní dluhopisy jsou už tak vysoko, že neodpovídají skutečným problémům naší země. Prostě nejsou fér a jsou uměle vyšponovány spekulanty.
Váš premiér stále říká, že nežádá o pomoc. Souhlasíte s tím, že je to jen komedie pro finanční trhy, aby zbytečně nepanikařily a Řecko si nepůjčovalo ještě dráž?
Je to možné, ale je to důležité. Zpočátku jsem prohlášením nepřikládal velkou důležitost, ale když jsem viděl, co dokáže třeba výrok Německa či Francie o možné pomoci Řecku udělat s trhem, začal jsem tomu rozumět. Spekulanti finanční trh prostě ovládají a teď se slétli na řecké dluhopisy, jejichž úroky šroubují nahoru. A to je věc, s níž potřebujeme pomoci.
Měli jste se vůbec právo stát členy eurozóny? Poté, co se provalilo falšování statistik, vyšlo najevo, že Řecko přístupová kritéria vlastně nikdy neplnilo.
V době před vstupem se Řecko skutečně snažilo splnit všechna kritéria. Možná použili nějaké účetní triky, ale myslím si, že to je věc, kterou si před vstupem do eurozóny vypomohly i jiné státy. Jako větší problém vidím to, že jsme nevyužili čas po vstupu do eurozóny, kdy jsme na tom relativně nebyli špatně, ke strukturální změně výdajů a ekonomiky.
Jak to celé může v Řecku skončit? Ekonomové moc nevěří tomu, že je možné skutečně tak rychle snížit vaše zadlužení, jak slibuje řecká vláda.
Je to výzva. Osobně jsem však optimistou. Řecko už stálo před krachem snad čtyřikrát a tato situace rozhodně není nejtěžší, které jsme museli v historii čelit. Bankrot nám hrozil v sedmdesátých i devadesátých letech, a když o něco jde, Řekové se nakonec umějí se situací vypořádat. Jsem Řek, chápete? (smích)
Jak se díváte na zadlužení Česka? Máme se už bát řeckého scénáře?
Vaše zadlužení není tragické. Ale žijeme v mimořádné době, v krizi dluh rychle roste a v dalším půjčování byste měli být velmi opatrní. (čtěte, co si o českém zadlužování myslí Jan Švejnar)
