Lidé vás mají v paměti z televizní obrazovky, kde jste se objevovala ať už jako mluvčí vlády, nebo jako moderátorka. Jak se máte teď, v roce 2024?
Věřím, že ten rok bude lepší než ten loňský, kdy jsem se snažila řešit spoustu věcí, které řešit nešly. Mnohokrát jsem zpytovala svědomí. Ponořila jsem se hodně do sebe sama a myslím, že teď jsem příjemně nastartovaná. Tak doufám, že to letos bude fajn.
Jsou pro vás životní změny důležité proto, abyste mohla určité věci v sobě s klidným svědomím uzavřít?
Změny jsou nutné. Život je jedna velká změna. Já to takhle beru.
Uvidíme vás ještě na televizní obrazovce? Není to tak dlouho, co jsme vás vídali pravidelně v pořadu Sama doma...
Tak to zatím nevím. To je otázka, uvidíme. Samozřejmě to byla práce, která mě bavila ze všech nejvíc. Ráda bych se k ní ráda vrátila, ale jestli ta příležitost bude, nebo třeba do nějakého podobného pořadu, to se uvidí.
V poslední době jste ráda hodně cestovala. Co vás nejvíce oslovilo?
Já cestuji ráda odjakživa. Akorát ty možnosti jsou omezené, někdy finanční, někdy časové. Ale hodně mě oslovilo, když jsem byla začátkem roku v Indii a Ashramu na takové akademii, kde jsem se seznámila s filozofií Védánta. To mě tedy oslovilo neskutečně moc. Tak, jako už dlouho nic. Takže se tomu chci věnovat. Myslím, že i do Indie se budu vracet, ale každopádně to chci dálkově studovat.
Někdejší tým Zpráv na Barrandově: Olga Šípková, Petr Lesák a Jana Adamcová (2013)
Takže všechny ty pobyty vás osobnostně někam posouvají a nejsou to dovolené typu pláž a pak zas návrat do rutiny?
Jak kdy. Když je to dovolená v Egyptě, tak je to válečka na pláži a užívání si takových těch příjemných věcí, na které doma není čas a ani moře a slunce. Snažím se v poslední době hodně cestovat s dětmi, které už jsou velké. To cestování s nimi je strašně příjemné, protože když ještě byly malé, já jsem byla takový ten vůdce té skupiny, který hledal, kam se pojede a všechno zařizoval. A oni to dneska už převzaly. Teď jsme třeba byli v Londýně na prodloužený víkend a já jsem vlastně nemusela dělat vůbec nic! Tedy kromě toho, že jsem si sbalila svoje věci.
Danny i Jasmínka už převzali štafetu. Jedou podle mapy a najdou všechno, co chceme vidět. A umějí ten čas zorganizovat, přemisťovat se a plánovat tak, abychom z toho všeho měli co nejvíc. Ale zároveň i dobrý pocit. Abychom se nějak nestrhali. To zase jako taky úplně nejsme nějací štváči. Takže mě to baví nejvíc s nimi.
Jak pohlížíte momentálně na bulvár? Svého času jsme mohli vidět různé titulky o vás a vašem manželovi, režisérovi Jiřím Adamcovi. Jaké nepravdy podle vás vyšly?
Nemůžu říct, že jsem s nimi nikdy nebojovala a nebojuji. Já chápu ty principy, na kterých to stojí, to je všechno v pohodě. Když mi někdo zavolá, tak zvednu telefon a slušně odpovím. Problém je jediný, a to v těch titulcích. Já si myslím, že ty články, které vychází, jsou úplně v pořádku, protože tam se dostane to, co chcete říct, na co se vás zeptají a na co jim odpovíte. Problém je v těch titulcích, které samozřejmě tvoří úplně jiná parta lidí na poradách a netvoří je redaktor, který ten článek udělá.
Ty titulky jsou velmi často úplně odtržené od reality, úplně mimo jakýkoliv rámec toho článku. Plus i ten úvod, tedy perex, samozřejmě. Ten v tom ještě pokračuje. Tím, že jsou dneska ještě navíc ty články většinou prémiové, tak si je vlastně málokdo koupí a zaplatí. Takže potom jediné, co z toho vyleze, je ten titulek a perex, a to obvykle velmi ohavný. Vždycky, aby to zaujalo. Tak to prostě je. A to je vlastně jediný, co mě na tom mrzí a proč se mi už do těch rozhovorů ani nechce. Protože vždycky jsem dopadla, jak se říká – pro dobrotu na žebrotu.
Režisér Jiří Adamec skončil po pádu ze schodů v pečovatelském domě |
Takže pak kvůli některým titulkům máte vizitku zlé paní, která vlastně nemá ráda svého manžela...
No, jasně, samozřejmě. Zlé, nafoukané, sobecké. Ale já si myslím, že se to týká každého, kdo ten rozhovor poskytne. Protože doba je taková, že skutečně musí titulek upoutat. A vy upoutáte nejlépe tím nejhorším způsobem. A to, že ten článek pak tomu neodpovídá, to už v zásadě nikoho moc nezajímá. To mě na tom mrzí.
V poslední době jsem také postřehl vaši vášeň pro seriál Narcos a rodinu kolem Escobara. Pokračuje to nějak?
Ne. Narcos byl jen taková startovní čára pro ten můj zájem o tu rodinu, kterou jsem se začala zabývat. Potom jsem sem přivedla tu knihu, kterou jsem přeložila a zeditovala. Je to pro mě kus života, tak dva tři roky. Zabývala jsem se tím a naplňovalo mě to. Už je to za mnou, ale pořád to ve mně je. Je to něco, co se myslím dá zařadit mezi mé splněné sny. Byť jsem kdysi dávno vůbec netušila, že bych takový sen mohla mít.
