Setkáváme se spolu na křtu komiksu režiséra, scenáristy a herce Quentina Tarantina. Jakou máte zkušenost s českým dabingem filmové „tarantinovky“?
Dabovala jsem jeden jediný film, titul Jackie Brownová, jinak má zkušenost dále nesahá.
Čeští diváci vás mají zafixovanou jako český hlas herečky Joan Collinsové. Jak na ni vzpomínáte?
Seriál Dynastie, to byla pro mě krásná práce. Před mnoha lety mě svým způsobem vystřelila do diváckého povědomí.
Měla jste možnost slyšet Joan Collinsovou v originálním znění, má docela, jak se říká „ječák“. Vy jste jí dala úplně nový rozměr, ve vašem podání má smyslný hlas.
To byla vina pana režiséra. Myslím, že to tehdy v počátcích byl Petr Svoboda. V jeho studiu se to natáčelo. Každopádně zaplaťpánbůh, že už jsem zapomněla, jak nepříjemný ječák měla. Ječáky nenávidím! (smích)
Valérie Zawadská a Milan Lasica ve filmu Vážení přátelé, ano (1989)
Collinsová letos oslavila devadesátiny a stále je ikonou stylu a módy. Dá se podle vás u ní hledat nějaký recept na to, jak být důstojná a okouzlující, i když je člověku tolik let?
Já bych se vrátila ke slovu móda. A v duchu jsem si okamžitě řekla „naštěstí ne u nás, ale v Americe“. Jinak nevím. Vím jen to, že tu devadesátku už pomaličku dobíhám. Ono to nebude tak dlouho trvat, pětadvacet let... Ale třeba se nedožiji a nebudu muset vypadat tak, jako ona. (úsměv) Já tedy na plastiku nepůjdu.
Vidíte. A to jsem kolikrát četl, že se na ni chystáte. Ale nakonec to podle vašeho výrazu nakonec nebude pravda, nebo?
Promiňte, dostal jste mě do velkých rozpaků. Já jsem nikdy v životě o sobě neprohlásila, že bych šla na plastickou operaci. Nečetl jste to o nějaké jiné kolegyni?
O vás, ale muselo to být tedy z vaší strany prohozeno v žertu.
Já vím, že novináři jsou všehoschopní. I geniálních blbých výmyslů.
Takže vám museli vložit tuto lež do úst.
Ať vkládají. Mně je to upřímně a srdečně jedno.
Zawadská: Když jsem svůj hlas slyšela ze záznamu poprvé, zděsila jsem se |
Diváci, kteří vás chtějí osobně vidět, mají možnost na vás zajít do divadla.
Poslední příležitost bude 15. prosince v Divadle Bez Hranic v Nuslích, Kočičí hra. Hrajeme pátou sezonu a ze zdravotních důvodů budu končit. V Divadle Radka Brzobohatého hraji hippiesáckou maminku hlavní představitelky ve hře Jsem doma, zlato. Tu si užívám. A jezdím i se zájezdovkami.
Nejstarší řemeslo.
Nejstarší řemeslo, samozřejmě, v agentuře Míši Dolinové. Jezdím s Doležalovým kvartetem, recituji, protože poezie je moje srdeční záležitost a vystupuji různě po klubech a v různých pořadech. Křeslo pro hosta a tak dále. Ale hlavně strašně ráda trávím čas na chalupě. Vzhledem k tomu, že už jsem „důchodec“, tak si můžu dovolit tam být celé tři měsíce a o prázdninách zavařovat, okopávat, trhat, pěstovat a chodit k sousedce do bazénu.
Český důchod vskutku nabízí velkorysé vyžití, že?
Vzhledem k tomu, že jsem poctivě odváděla celý život daně, tak se stát zachoval opravdu velkoryse a nejsem pod deset tisíc. Nebojte se.
Jak hodláte trávit letošní Vánoce?
Promiňte, to je velice zvědavá otázka, ale já vám na ni neodpovím, protože zatím jsem se ještě nerozhodla. Divákům a čtenářům iDNES přeji k letošním Vánocům, ať žijí v klidu, míru, pohodě a v lásce.
