Zastihli jsme vás v Itálii, jak se tam máte?
Mám se krásně. Vyrazila jsem se svými dětmi, maminkou a sestrami a jejich dětmi do Itálie do kempu, takže taková dámská jízda i s ratolestmi. Zrovna dnes jsme byli na výletě trajektem do Benátek a byl to moc krásný zážitek. Benátky jsou opravdu kouzelné město a když jsem si dávaly kávu na náměstí San Marco a dívaly se přitom na baziliku, tajil se mi dech. Nádhera. Jinak trávíme dny na pláži, stavíme z písku hrady a krokodýly, zahrabáváme se, přeskakujeme vlny, učíme se plavat a tak. Prostě rodinná dovolená jak má být!
Trávíte se sestrami dovolené často?
Ne, tohle bylo pro mě poprvé. Sestry už několikrát byly na společné dovolené, ale já se s nimi většinou termínově nepotkám kvůli práci. Letos se nám to povedlo sladit. Nepočítám ale samozřejmě různé celodenní výlety s nějakým víkendovým přespáním. Troufám si říct, že mám se svými sestrami skvělé vztahy, navíc nás spojují podobně staré děti.
Jsou sestry z uměleckého oboru?
Jedna ano, jedna ne.
Marie Křížová, Jan Kříž a jejich děti Filip Jan a Anna Marie
Vaším manželem je zpěvák, herec, režisér a scénograf Jan Kříž. Má teď hodně práce, že vyrážíte bez něj?
Ani nevím, jestli se to dá takhle říct. Honza toho má pořád hodně. Je to pracovně velmi vytížený člověk. Asi se už holt rozkřiklo, že je prostě skvělý, pracovitý, poctivý a výjimečný, tak se o něj musíme dělit. (smích) I proto jsem ráda, že máme společnou práci, kde se můžeme vidět. Pracuji s ním moc ráda, je skutečně inspirativní.
Teď nás navíc čeká společný projekt, muzikál Biograf láska, který Honza režíruje. Já si v něm zahraju postavu Evy. Muzikál je postavený na písních Hany Zagorové, které jsou neskutečné. Člověk tak nějak všechny ty písně zná, ale až nyní, když jsem prošla hudebním nastudováním, tak jsem si uvědomila, jak jsou náročné, nejen intonačně, rozsahově, ale hlavně jaký obrovský přesah ty skladby mají. Jejich texty, a to jakým způsobem je paní Hana Zagorová sděluje, je prostě fascinující. Doufám, že divákům budu schopna předat alespoň kus toho, co mně dala paní Zagorová.
Jaké to je být režírovaná vlastním manželem?
To já nevím. (smích) Honza mě, řekněme oficiálně, bude režírovat poprvé. Pro něj je to druhá režie. V té první si mě ale tehdy neobsadil. Nebyl přesvědčený, že je to role pro mě. Ale tentokrát je tomu jinak a já jsem za to opravdu moc ráda. Ale když to tak vezmu, tuším, co mě čeká. Každá role, kterou dělám, je tak nějak pod Honzovým dozorem. Všechny role společně probíráme a řešíme, takže vím, jak pracuje. Možná vám teď budu připadat směšná, ale já neznám nikoho takového, jako je Honza. On je opravdu renesanční člověk v tom nejlepším slova smyslu a věřím, že vytvoří něco skvělého.
Vybudovali jste si společné bydlení mimo Prahu, byl to váš sen?
Teď už ano, ale z počátku to byl spíš Honzův sen. Já jsem v domě vyrůstala a věděla, co to obnáší, takže jsem byla úplně smířená s tím, že budeme bydlet v hezkém loftovém bytě. Ale Honza nechtěl, byl přesvědčený, že k dětem patří dům. Tak jsme koupili pozemek, pak jsem otěhotněla, postavili jsme dům a teď už jsme čtyři a jsem za to moc ráda. Měli jsme obrovské štěstí na místo, je tam opravdu nádherně a navíc máme skvělé sousedy.
Co vás na životě na venkově baví nejvíc?
Ten klid, ta svoboda pohybu nejen pro mě, ale hlavně pro děti. Můžou být na zahradě, kdy chtějí, klidně desetkrát denně na pět minut nebo několik hodin. Nemusíme se vypravovat a tahat tunu věcí s sebou někam na pískoviště. A taky zbožňuju hrabání se v hlíně. Nejsem úplně na okrasné kytičky, ale máme maliny, ostružiny, borůvky, révu, angrešt, jahody, hrášek, rajčata, okurky, cukety, papriky, ředkvičky a dokonce i meloun.
K divadlu jste se dostala přes sport, jak se to stalo?
Takhle bych to asi úplně neřekla. Prostě jsem studovala nejprve sportovní gymnázium a potom Masarykovu univerzitu – Fakultu sportovních studiích. A zároveň tak nějak od dětství jsem zpívala. Jednoho dne přišel konkurz do televizní show televize Prima Robin Hood aneb Cesta ke slávě a tam to začalo. Ač jsem soutěž nevyhrála, byla jsem obsazena do muzikálu Robin Hood v Divadle Kalich. Jedna spolupráce navazovala na druhou a nyní mám v Divadle Kalich, jestli správně počítám, před sebou sedmnáctou roli.
Sportujete dodnes?
Snažím se, mám sport moc ráda, ale samozřejmě co mám děti, tak to pěkně flákám. Když už mám volno, tak se spíš válím, než že bych šla běhat. Ale když to jde, tak se snažíme výletovat a trávit čas aktivně po horách a tak. Máme bazén, tak se snažím plavat, ale děti jsou zatím opravdu malé a vyžadují hodně pozornosti, takže spíš vše kombinuji s nimi.
Kdyby se vaše životní cesta odvíjela podle původního plánu, co by jste dělala dnes?
Pravděpodobně bych vedla tenisovou školu. Ale já si tak nějak říkám, že všechno se děje z nějakého důvodu a že bych stejně nakonec byla přesně tam, kde jsem. Protože člověk má přece dělat maximum pro to, aby byl šťastný. Já jsem teď šťastná jako máma, herečka, manželka, takže bych asi stejně časem došla k této cestě. Moje největší štěstí je moje rodina, moje děti, můj Honza a moje maminka. Mám moc ráda lidi, co mě rozesmějí a co se smějí. Věřím, že smích všechno vyléčí a i celkově se snažím přistupovat k věcem s nadhledem a nebrat se moc vážně. I když ne vždycky mi to jde.
7. října 2020 |
Pokud najdete volnou chvilku jen pro sebe, čím ji nejraději trávíte?
Vzhledem k tomu, že jsem maminka malých dětí, tak když už nastane tato ultra vzácná příležitost a jsem sama, tak spím. Nebo si dám vanu, horkou a jen tak poslouchám ticho.
Kde všude vás diváci můžou vidět, co chystáte?
Teď bych určitě doporučila Noc na Karlštejně na hradě Karlštejn, kde hrajeme celé léto a jinak od září na mé domovské scéně v Divadle Kalich v novém projektu Biograf láska a také v inscenacích na repertoáru divadla jako jsou Robin Hood, Pomáda, Horečka sobotní noci, Krysař, Voda (a krev) nad vodu, Lady Oskar. Nebo v libereckém divadle F. X. Šaldy v představeních Hledá se tenor či Divotvorný hrnec.
26. února 2018 |
