Jako herečku vás mají diváci v živé paměti z několika televizních seriálů. Kam vás zavál osud v roce 2022?
Převážně se teď nejvíc věnuji mateřství. Nejraději bych se věnovala jen jemu, ale nemůžu, protože jsme si založily s kamarádkou firmu na herecké workshopy, které nás baví. Beze mě by teď nefungovala. Takže učím a vymyslely jsme také, že na to navážeme veřejnou online databází lidí, kteří se k nám přišli vyškolit, i s jejich hodnocením, abychom na ně upozornily.
Díky vám tak mají filmoví a seriáloví producenti kam sahat.
V podstatě ano, ale je to novinka a musíme o tom teprve pořádně dát vědět světu. Zaměřujeme se hlavně na epizodní role, do kterých se neobsazují profesionální herci, pro které by taková role byla příliš malá. Na tyhle role se nedělá casting, takže se někdy stává, že se obsadí podle typu třeba komparzista. Ale on má pak třeba před kamerou trému, což není ideální, když pak kvůli tomu natáčení zdrží.
Čas jsou velké peníze, takže jsme se rozhodly, že tady tu díru na trhu vyplníme a pokusíme se pomoci lidem, kteří herectví nemají vystudované a nevědí nic o těch principech. Seznámíme je s tím prostředím, aby se v tom orientovali, neměli trému a zvládli ty své věty říkat dobře a kvalitně.
Jaká jste vy sama bývala trémistka v začátcích kariéry?
Měla jsem takovej jeden „trémovej defekt“ nebo jak to říct. Začal se mi klepat ret. Něco, jako když má někdo tik v oku. Není to vidět na dálku, ale já sama jsem to samozřejmě vnímala. Z toho jsem chytla křeč, začaly mi tuhnout ruce a ramena. Vysledovala jsem si, z čeho to pramení a jak to funguje, a teď učím ostatní, jak se takových věcí zbavit. Byla jsem trémista dlouho. Trémy jsem se začala zbavovat až po třicítce.
Pomohlo vám od trémy také to, že jste se stala maminkou a už některé věci vnímáte úplně jinak?
Od té doby, co jsem maminka, jsem ani nehrála, takže jsem si to nevyzkoušela. Je pravda, že od té doby, co jsem maminkou, jsou mi některé věci nějak víc jedno. Nezbývá mi čas a nesoustředím se na věci, které jsem dřív řešila a zamýšlela se nad nimi. Ještě k tomu ta laktační… nebo co se to říká... ten odpadlý mozek. Nad trémou nestíhám ani přemýšlet.
Toužila jste dlouho po miminku? Plánovali jste s přítelem?
Plánovali jsme. Miminko jsem chtěla, ale nijak jsem na to netlačila. Dvakrát jsem otěhotněla a nevyšlo to. Začala jsem se pídit po tom, co se děje. Kdysi jsem měla zlomenou kostrč hodně do pravého úhlu. Zašla jsem za doktorem a ten mi ji narovnal. V podstatě jsem otěhotněla hned poté. Je mi osmatřicet let, už bylo na čase. Je pravda, já jsem si nedovedla představit, že bych byla taková ta žena, co nemá děti.
Říkala jsem si, že by mi z toho jednou hráblo. Už jsem začínala mít takový ten stres a říkala jsem si, jestli už není na dítě pozdě. Připravovala jsem se i psychicky na variantu toho, že by to náhodou nešlo, abych se z toho nehroutila. Když to potom přišlo a porodila jsem zdravou Amélku, byla to obrovská euforie. Splněný sen, užívám si to.
Utrpení Janečkové: Kvůli Ošklivce Katce ji tři roky nikdo nechtěl |
V dnešní době je trendem mít děti v pozdějším věku. I tak ovšem na ženy i muže často tlačí rodina a jejich blízké okolí. Stávalo se vám to také?
Ano. A myslím, že to je vlastně dost nepříjemná a nebezpečná otázka. Protože některé holky mají s otěhotněním potíže, nechtějí o tom mluvit a může to být dost zraňující. Doporučuji moc se neptat a netlačit na tyhle věci. Ale ano, samozřejmě i nás se ptalo strašně moc lidí. Pořád a dokola. Bylo to chvilkami dost nepříjemné. Hlavně to období, kdy jsem potratila. Snažím se většinou o všem mluvit a se vším se tak vypořádat, takže na rovinu řeknu, co se děje a co prožívám. Tím, že to zveřejním, tak mi vlastně odpadne ten stres, že je to něco špatného nebo že jsem něco nezvládla. Díky tomu, že jsem to takto ventilovala, pro mě i ten potrat nebyl takové drama. Lidi se najednou zalekli a přestali se ptát.
Kateřina Janečková byla v roli Ošklivky Katky k nepoznání
Přítel vám byl jistě oporou a je i teď, když hlídá dcerku, zatímco vy chodíte pracovat.
Teď zrovna hlídá, ale on taky pracuje, naštěstí z domova. Ale také to moc nejde, aby hlídal. Já se snažím plánovat si práci třeba na podvečer a podobně. Přiznám se, že dokud je dítě ještě takhle malé, chůvu nechci. Jednu babičku máme na Moravě a druhou ve Francii, protože můj přítel je napůl Francouz. Jeho maminka je také ve Francii a bez těch babiček je to opravdu dost náročný. Cizí lidi na hlídání nebo kamarády zatím v tomhle věku ještě nechci. Chci si užít to dítko co nejvíce. Takže ano, přítel hlídá. A vždycky je trošku vyděšenej. Dítě má samozřejmě závislost na mámě, takže je někdy hysterické. Já pak přijdu domů a přítel je celej bílej, zelenej. (smích) Ale hlídá.
Nahá Ošklivka Katka trumfla modelky, patří jí hlavní strana kalendáře |
Bude vaše dcera na to francouzské konto bilingvální? Bude tedy umět jak česky, tak francouzsky?
Bilingvální, to jsem neznala. Přítel na ni mluví jen francouzsky a já na ni mluvím jen česky. Takže věříme, že ano. Říká se, že když se na děti mluví dvěma různými jazyky, tak někdy začnou proto později mluvit. Tak jsem na to zvědavá.
Zavzpomínáme na vaši slavnou roli v seriálu Ošklivka Katka. Ta k vám přišla v docela brzkém věku. Jak jste se vypořádávala s popularitou? Dokázala jste si tenkrát vůbec v klidu nakoupit?
Ale jo. Protože mě moc lidí na ulici nepoznávalo. Paradoxně, když mě někdy poznali, tak jsem říkala, jestli opravdu vypadám tak blbě? Dříve jsem brýle nenosila, teď už je nosím. Ofinu jsem si vždycky dala z čela, stáhla jsem si vlasy a neměla jsem rovnátka, takže většina lidí mě nepoznávala. Po finále se o mě začalo psát v novinách, kde mě viděli poprvé v civilu, což bylo předtím kvůli natáčení zakázané. Všude na akce jsem musela chodit v kostýmu, v té své seriálové roli. Ohlasy byly kladné a příjemné, nikdo mi nenadával. Bylo mi čtyřiadvacet. Herci, kteří hrají záporné role, to pak někdy mají těžší.
24. září 2014 |
Mrzelo vás třeba, že jste si odbyla takový ten pomyslný „hey day“ s tou hlavní rolí vlastního seriálu, řekněme už tak...
Počkejte. Co je to ten „hey day“? Já jsem trošku jako Karel Šíp s těmi anglickými výrazy (smích)
Highlight kariéry, pomyslný vrchol. Protože komu se to poštěstí mít hlavní roli a vlastně seriál pojmenovaný shodou okolností po sobě samém? Nebylo vám to pak líto, že nepřišel ještě větší a třeba lepší projekt?
Dostala jsem nějaké nabídky, spíš na moderování a podobně. Přiznám se, že jsem to odmítla z toho důvodu, že jsem se nechtěla stát tváří televize. Byla jsem navíc po roce natáčení docela unavená a chtěla jsem klid. V těch dvaceti jsem byla také spíš zaměřená na divadlo a herecké řemeslo než na televizní zábavu a šoubyznys. Pravda je, že jsem čekala, že mi to přinese nějaké zajímavé role, třeba i v divadle. Že se přijdou podívat nějací režiséři.
Ale tehdy ta doba byla ještě taková, že seriál byl pro divadelníky kolikrát naopak něco jako špatná známka. „To jsou ty seriálový ksichty, to my nechceme, my děláme řemeslo“. Divadelníci se na mě nechodili dívat. Naopak mi ani neodpovídali na maily, nic. To mě tehdy mrzelo.
Ošklivka Katka, popelka ze Žižkova na 168 dílů |
Asi jste se málo kamarádila s těmi vlivnými. Vnímala jste to i takto?
Je pravda, že já se v tom prostředí nepohybuji a neznám je osobně, což je velmi znát. Na druhou stranu je pravda, že jsem se možná tou rolí Ošklivky Katky zaškatulkovala. Netuším, možná se někomu nelíbila, možná jsem je herecky odradila. Ale sem tam ty nabídky přicházely a já jsem za to ráda. Oproti jiným hercům mám například moc ráda castingy. Herci se často nesnaží ani na castingy chodit s tím, že to je trapný a podobně. Mám ráda povolání, které dělám. Herec nemůže doma trénovat. Malíř si maluje, zpěvák posiluje hlasivky, muzikanti hrají na nástroje. Ale herec? To má trénovat doma před zrcadlem? To je blbost.
Herečka Kateřina Janečková s partnerem (7. března 2020)
Chcete si ještě něco kariérně dokázat, abyste definitivně překročila stín Ošklivky Katky?
Myslím, že sama pro sebe jsem překročila pomyslný stín i tím, že jsem dostala od Štěpána Altrichtera nabídku do jedné z hlavních rolí. Je to jediná ženská role ve filmu Národní třída. To bylo pro mě obrovský překvapení doplněné nominací na Českého lva. Ale nějaký kariérní sen? Já jsem spokojená tam, kde jsem. Baví mě lektorování, to mi dává smysl. Začínají ke mně chodit i profesionálové, kteří to chválí s tím, že je to úplně jiný princip než to, co se učí na školách.
Žijete podle nějakého životního motta? Působíte jako optimistka.
Optimistka jsem. Motto jako takové ale nemám. Možná „v jednoduchosti je krása“. Většinou toho nechci moc a snažím se radovat z maličkostí. Přestala jsem konečně v životě řešit věci, co mě trápily a přestala jsem se zaměřovat na lidi, kteří jsou třeba agresivní, a tak. Teď už si dobře vybírám, kde, s kým a jak chci být a nevnímám moc to negativní. To doporučuji všem, funguje to.
VIDEO: Ze seriálu Ošklivka Katka:
