Svou profesi jste rozšířila o načítání audioknih, jak vám to jde?
Načítání audioknih vnímám jako svůj velký profesní posun. Po sérii Dalajlámova kočka, ke které jsem nedávno načetla už čtvrtý díl, jsem se momentálně ponořila do namlouvání knihy Čajová dívka z Kolibříkovy ulice, jejíž autorkou je Lisa See.
Jde o silný příběh čínské dívky, která se narodila do horského kmene Akhů, kteří se živí sběrem čaje, a vlivem velmi složitých okolností začne žít v „normálních" městských podmínkách. Řeší se v ní také velmi nízké postavení žen v čínské společnosti, politika jednoho dítěte a nutnost dávat děti k adopci.
Musím přiznat, že mi tato práce dává pořádně zabrat. Kniha je psaná náročnějším jazykem, musím se na natáčení vždycky pečlivě připravit a text si načíst, abych pak nezdržovala zvukaře a režisérku. Ono totiž nejde jen o čtení, musím ty literární postavy alespoň trochu uhrát a neubráním se ani emocionálnímu prožívání.
Vaší další parketou jsou muzikály. Ve kterých vás momentálně uvidíme?
Čerstvě se rozjíždí nový muzikál Robinson Crusoe, kde je role Robinsonovy lásky Mary pro mě obrovskou výzvou. Písničky jsou totiž dost těžké na zazpívání, a já se navíc alternuji Elis Ochmanovou, kterou vnímám coby největší objev na současné muzikálové scéně.
Kromě Robinsona ještě jezdíme s Časem růží, ale i s Katem mydlářem, Mýdlovým princem a Kvítkem mandragory pod hlavičkou Divadla Broadway, takže se zase pomalu vracím do starých pracovních kolejí.
Máte vůbec čas na relaxaci?
Pro mě jsou to chvíle ticha v mém domě, miluju ležet v houpací síti a poslouchat zpěv ptáků, kteří se zabydleli ve větvích našich borovic. Před časem jsem objevila úžasnou techniku, díky které se mi daří čistit mysl od dotěrných myšlenek. Moc mi to pomáhá, a hlavně vždy pak cítím obrovský příval energie. Je to prostě tak, náš fyzický stav opravdu začíná v hlavě.
O jakou techniku přesně jde?
Vlastně si takhle půlím den, přijedu odpoledne domů, najím se a dvacet minut věnuji téhle očistě, abych měla ještě energii do jeho další části. Tuhle techniku jsem se naučila díky knize Jak funguje mozek, kde je spousta skvělých receptů na to, jak ideálně zvládat den.
Vizualizuji si v hlavě takové virtuální pódium, na které mi vstupují různé myšlenky a představy a já je postupně rozpouštím až do chvíle, kdy je pódium prázdné... a pak mi vytane ta nejdůležitější, na tu se potom zaměřím.
Je to skvělá věc, a vlastně jsem ji objevila během karantény, která mi vůbec hodně změnila život. Odpočinula jsem si od toho věčného vytížení a musím přiznat, že mi tyhle dlouhé prázdniny docela vyhovovaly.
Jak jste v separaci řešila společná cvičení? Jste přeci jen velkou propagátorkou jógy.
Objevila jsem skvělou konferenční aplikaci Zoom, díky které jsme mohli ve skupinovém cvičení naší devadesátiminutovky bikram jógy dál pokračovat i s trenérem, který na nás přes obrazovku dohlížel. Hvězdou našich přenosů se stala moje kočka, která se vždycky usídlila hned před kamerou a byla pro všechny ostatní vtipným zpestřením našich online setkání.
Přibrala jste k józe i nějaké speciální stravovací návyky?
Na rozdíl od mé dcery Sofie úplnou vegetariánkou nejsem, občas si maso dám. Ale jsem si vědoma toho, že v mém věku už ho nepotřebuji a pro moje tělo prostě není moc dobré.
Zmínila jste dceru Sofii, jak se jí daří jít ve vašich stopách?
Úplně dokonale. (smích) Na Státní konzervatoři studuje hudebně dramatický obor, tedy přesně to, co jsem tam studovala já. A dokonce má i stejné profesory jako třeba pana Ivana Kroba nebo Katku Vlkovou, což je nejhorší, protože jí na mě práskají! A občas jí dokonce omylem řeknou Ivanko nebo Jirešová, i když Sofie je Hoppnerová.
A když už mluvím o dětech, musím zmínit charitativní projekt Hvězdy dětem, který pomáhá s volnočasovými aktivitami malým obyvatelům dětských domovů. S fotografkou Monikou Navrátilovou a mými dalšími kolegy jsme právě nafotili krásný poloanimovaný kalendář pro příští rok, který půjde do prodeje už na podzim.
Jak se vám žije bez Ordinace v růžové zahradě? Vaše postava byla jednou z mála, která stála u jejího zrodu až do konce projektu.
Od Ordinace jsme si jen dali pauzu, v červenci začínáme točit a na podzim se vracíme na placený kanál Voyo, takže nic nekončí, pokračujeme dál, za což jsem moc vděčná. Byl to tehdy šok, když jsme téměř ze dne na den přišli o veškerou hereckou práci, a navíc se oznámilo, že bude končit i natáčení.
Měla jste velký existenční strach?
Vlastně ani ne, já dokážu žít skromně a vždycky jsem svůj život uzpůsobovala tomu, na co jsem měla prostředky.
