V době mateřské dovolené chystáte benefiční koncert na Dlabačově – Šansoniéru Marie Doležalové. Jak to zvládáte?
Už při minulých ročnících Šansoniéry jsem zjistila, že organizovat takovou věc není kupodivu tak těžké. Mám tam vždy úžasné herce a zpěváky a přemluvit je, aby přišli jeden večer zazpívat zadarmo, není problém. Ta akce má velice hezkou energii a diváci dají rádi velkou finanční částku za vstupenku. Ty se pak darují pro dobrou věc. Kdyby to bylo hodně náročné, nepouštěla bych se do toho.
Kvůli dceři?
Přesně tak. Malá teď leze, trochu i chodí, a nestíhám popravdě často ani mít umyté nádobí. Můj manažer Jirka Košťál sice zařizuje spoustu běžných telefonátů za mě, momentálně má však také malé dítě, takže je to trochu komplikovanější.
Na vás je tedy především to přemlouvání umělců, aby na Šansoniéře vystoupili?
Je to tak. Vybereme vždy spoustu peněz a všechny jdou na dobrou věc. Všichni mi tedy naopak spíš vždy děkují, že mohou být součástí takové akce. Je to taková oslava pomáhání. Jsem moc ráda, že se v dnešní době lidi sejdou a chtějí společně pomoci. Je tam vždycky spousta legrace i dojetí, a to je pro mě velmi návykové. Letos se akce koná 7. listopadu.
To však není vaše jediná aktivita v oblasti pomáhání. Všimla jsem si na sociálních sítích, že jste se zaregistrovala také k dárcům kostní dřeně. Co vás k tomu vedlo?
Už dlouho jsem měla výčitky, že jsem to zatím neudělala. Cítila jsem, že bych to moc chtěla. Opravdu jsem se však srabácky bála toho bolestivého odběru. Ta šance, že člověka v registru pak někdy vyberou, je velmi malá.
Co tedy změnilo váš názor?
Díky Tamaře Klusové jsem se dozvěděla, že způsob odběru je dnes již jiný a že se momentálně odebírá jen velké množství krve, ze kterého se oddělí krvetvorné buňky. Odběr krve mi teoreticky nevadí. Zaregistrovala jsem se tedy a stala jsem se i patronkou celoplošných sběrů v republice a podporuji lidi v tom, aby tam šli a pomohli. Stojí to za to už proto, že ta naděje, kterou to dává nemocným je obrovská.
Co se týká práce, věnujete se kromě Šansoniéry ještě něčemu dalšímu? Nebo si užíváte mateřskou dovolenou a práce jde teď stranou?
Někdo se mě nedávno ptal, jak se mi kombinuje mateřství s prací. Odpověděla jsem, že já vlastně nekombinuji. Zatím opravdu zůstávám doma a chci si to naplno užít. Myslím si, že je to dáno i mým věkem. Je mi dvaatřicet let. Když mají některé ženy děti v pětadvaceti, mají tu energii jinou než já teď. Takže vlastně chápu, že se do té práce rychle vracejí a chtějí hned pokračovat dál. Možná bych to v tom věku dělala stejně. Teď opravdu hodně zvažuji každou hodinu, kdy bych měla dceru třeba jen na chvíli odložit a nevěnovat se jí na sto procent.
Jen tak jsem šla kolem klavíru a ejhle! Mára cvičí zpěv, Alfréda mu ukazuje důrazy. Ehm, kecám, je to nafingovaný. Ale co už, prostě přijďte 7.11. na Dlabačov na Šansoniéru, bude to parádní koncert, kterej jsem celej zorganizovala já, zmatená, nevyspalá, s mlíkem na mozku...bude to fakt báječný!!!!!!!!!!!!!!!!! P.S.:Děkuji Jirkovi Košťálovi, mému manažerovi, za to, že většinu ve skutečnosti organizuje on. Je starší než já a má taky dítě, jen mladší, takže je nevyspalý, frustrovaný, zmatený, přetížený a nevrlý!!!!!! To bude akcička! P.S.2: korepetitor Vašek Tobrman tentokrát nemůže, ale mám klavírní náhradu. Míša Steinsdörferová má ty děti dvě!! Takže je přetížená a nevyspalá krát dvě, a ještě určitě nemá vůbec čas ty doprovody cvičit. Takže doražte!!! Poslední P.S.: To jsem si myslela, že to tímhle a tou podomácku fingovanou pohodou zpropaguju???!! úplně poslední P.S.: Zakoupené lístky nejdou vracet, pro ty z vás, co už se chystáte jít a dočetli jste až sem!!!!!! #šansoniéra
Nechybí vám herectví?
Je to zvláštní, ale ne. Včera jsem se byla podívat na chvíli i s dcerou Alfie na nejnovější putovní inscenaci Deadtown od Divadla bratří Formanů, protože můj partner Marek Zelinka v ní teď hraje v Praze. Měla jsem po dlouhé době na hraní chuť, říkala jsem si, že by mě bavilo tam s nimi vystupovat. Ale jinak mě to až trochu děsí, jak mi to divadlo nechybí. Je to asi také tím, že člověk je od rána do večera „zapřažený“, a i když se tomu říká mateřská dovolená, maminky vědí, že to je hodně náročné období. Když dceru v půl osmé večer uspávám a představuji si, že by se v tu chvíli rozhrnovala opona, nedokážu si to představit. Nevím, kde bych vzala na hraní energii a sílu.
Co si na mateřství nejvíce užíváte a co vás nejvíce dobíjí?
Baví mě na tom úplně všechno. Hlavně to, že máme v rodině nového človíčka, díky kterému se člověk na život, svět i sám na sebe dívá najednou jinýma očima. Člověku najednou přijde škoda dělat věci, které ho nebaví, vyčerpávají nebo pro něj nemají smysl. To děťátko o sobě nijak nepřemýšlí a jen tak si žije. Ale toho dospělého to najednou nutí k nějaké větší zodpovědnosti. Najednou mi přijde, že život je naplněný.
Nedávno jste fotila kalendář Proměny, ve kterém jste se měnila s manželem v postavy Jacka a Rose z Titanicu. Jak jste si to užívala?
Užila jsem si to moc. Užívám si každou spolupráci s Markem. Bylo to skvělé. Ptala jsem se fotografa, proč nás vybral, a on mi odvětil, že jsme pro něj takový Titanic po česku. Tak jsem nejdříve zauvažovala, zda jsme pro něj nejtragičtější milostný příběh v Čechách, ale tvrdil, že ne. Jsme prý to hezké z toho příběhu.
Seznámili jste se v soutěži StarDance. Tančíte někdy doma s Markem?
Můžu nechat čtenáře snít o tom, že pár, který vyhrál StarDance si po večerech doma tančí. Samozřejmě, že tančíme, ano (smích).
Sledujete letos StarDance?
Dívám se a mám u toho zvláštní pocity. Když to člověk jednou sám zažil, dobře už ví, jak je to krásné a zároveň těžké. Letos tam mám Matouše Rumla a Verču Kubařovou, což jsou moji kamarádi. Moc jim fandím. Z toho, co jsem zatím viděla, byli oba naprosto famózní. Je zajímavé dívat se na to v teplácích z pohodlí domova a dávat si u toho večeři a sledovat zároveň vedle spící dítě. Letos koukám s pocitem „Opravdu jsem tam kdysi scházela ty schody i já?“ Připadá mi to už velmi dávno.
19. prosince 2015 |
