„Myslím, že každý zná ten nepříjemný pocit, když nemůže usnout, takové to noční převalování, které se zrychluje a může narůst do zoufalství. Tak tímhle já trpěla od dětství. Když jsem potkala svoji první lásku neboli otce svých dcer, začala jsem na mnoho let spát jak špalek. Protože to bylo vedle člověka, kterého jsem milovala,“ začíná svůj instagramový příspěvek Irena Obermannová.
Spisovatelka přiznává, že v době partnerských neshod se jí usínalo stále hůř. Chtěla však být stále odpočatá, výkonná a usměvavá kvůli svým dětem.
„Nemohla jsem si dovolit nespat. Začala jsem pojídat rohypnol, svinstvo, které pak zakázali. Polykala jsem ho každý večer, po jeho zákazu se mi podařilo plynule přejít na návykový Stilnox. S ním jsem setrvala ve šťastné symbióze po mnoho let,“ přiznává.
Obermannová si uvědomuje, že návykové léky škodí zdraví. Život bez nich by však prý v určité fázi depresí nezvládla. Tvrdí, že léky ji zachránily. „Po letech jsem se psychicky zhroutila z toho, co se o mně psalo v souvislosti s Václavem Havlem, což v sobě mělo jedno pozitivum. Psychiatrička začala řešit i ten můj Stilnox. Předepsala mi antidepresivum třetí generace Trittico, které pomáhá i s usínáním, moje diagnóza v podstatě zněla neodolná, přecitlivělá a proto šílící a já spokojeně zobala Trittico. Po letech už jen minimalistickou dávku. No a teď s pomocí čínské medicíny, jógy a hlavně moudřejšího přístupu k životu spím čistá. A spím po letech zase jako špalek,“ pokračuje.
Dnes se prý snaží o odlišný a moudřejší přístup k životu, kdy si vše tolik nepřipouští. „Je mi všechno trochu fuk. Nic neřeším, beru věci tak, jak jsou a nelomcuju jimi. A pobývám v přírodě, začínám rozumět řeči zvířat. Stala jsem se čímsi jako šťastným flegmatikem a je to báječné. Tak krásné sny uprostřed pole i jinde, přátelé,“ dodává Obermannová.
Ještě něco ke spánku. Myslím, že každý zná ten nepříjemný pocit, když nemůže usnout, takové to noční převalování, které se zrychluje a může narůst do zoufalství. Tak tímhle já trpěla od dětství. Když jsem potkala svoji první lásku neboli otce svých dcer, začala jsem na mnoho let spát jak špalek. Protože vedle člověka, kterého jsem milovala. Uklidnila jsem se a začala jíst párky s hořčicí, které jsem do té doby nenáviděla. Myslím, že klid, který vyvěrá z pojídání párků s hořčicí je pro spánek zásadní. Pak se to mezi námi začalo kazit a já usínala hůř a hůř, až jsem to nějak přestala umět úplně. Ale chtěla jsem být odpočatá a usměvavá a výkonná kvůli svým dětem, nemohla jsem si dovolit nespat. Začala jsem pojídat rohypnol, svinstvo, které pak zakázali. Polykala jsem ho každý večer, po jeho zákazu se mi podařilo plynule přejít na návykový stillnox. S ním jsem setrvala ve šťastné symbióze po mnoho let. Je jednoduché na tyhle dryáky nadávat a zatracovat je. Ano, škodí zdraví. Ano, jsou návykové. Ale pravda je, že bych tehdy bez nich vůbec nezvládla život. Vlastně mě zachranily. Po letech jsem se psychicky zhroutila z toho, co se o mě: o nás/ o něm psalo v souvislosti s Václavem Havlem , což v sobě málo jedno pozitivum- psychiatrička začala řešit i ten můj stillnox. Předepsala mi antidepresivum třetí generace trittico, které pomáhá i s usínáním, moje diagnóza v podstatě zněla- neodolná, přecitlivělá a proto šílící a já spokojeně zobala trititico. Po letech už jen minimalistickou dávku. No a teď s pomocí čínské medicíny, jógy a hlavně moudřejšího přístupu k životu spím "čistá". A spím po letech zase jako špalek.
A ten moudřejší přístup k životu? Je mi všechno trochu fuk.Nic neřeším, beru věci tak, jak jsou a nelomcuju jimi. A pobývám v přírodě, začínám rozumět řeči zvířat. Stala jsem se čímsi jako šťastným flegmatikem a je to báječné. Tak krásné sny uprostřed pole i jinde, přátelé.
Ve své Tajné knize z roku 2011 popsala Irena Obermannová milostný vztah s Václavem Havlem. „Pak přišla mediální šikana. Od bulváru jsem to čekala, ale nejsmutnější na tom bylo, že se přidali i jiní. Naše zem je v něčem poněkud specifická, jinde by podobný skandál měl jiný, srozumitelnější průběh. V cizině by asi těžko pochopili, že šlo o jakousi úchylnou žárlivost. Ze strany pranýřujících to totiž bylo velmi emotivní, až milostné, jak od žárlivé manželky, což je vyšinuté,“ řekla tehdy spisovatelka v rozhovoru pro týdeník Téma.
7. července 2015 |
