Pomalu se blíží jaro, ale co vy a zima. Máte ráda sníh?
Sníh mám ráda na horách, ale jinak jsem spíše teplomil. Sluníčko mi je prostě bližší i na duši. Stejně to mám i se zimními sporty. Jsem víkendový lyžař a minimální bruslař. Chodila jsem na základní školu do třídy, kde byli spolužáci soustředění hokejisti a já jsem se díky nim naučila obstojně bruslit. Ale bruslím jako kluk. Neumím bruslit jako holka, přes ty zoubky. To jsem tátovi řekla hned, ať mi to odpiluje, že mi to tam vadí, abych se mohla odrážet a bruslit do boků. Chodila jsem s nimi hrát na rybník hokej, což mě hodně bavilo. Teď už jsem ale spíše příležitostný nadšenec zimních sportů.
Máte třeba coby herečka nějaké zákazy, nebo si musí na zlomeniny z lyží dávat pozor jen tanečnice?
Mám ve smlouvě, abych na sebe dávala pozor a vyvarovala se nebezpečí, ale vysloveně zákaz určitého sportu nemám. Myslím si, že jednou v životě jsem kvůli filmu nejela lyžovat, aby se mi něco před natáčením nestalo. Jenže na druhou stranu, člověka může potkat nebezpečí i na chodníku před domem, takže bych to zase tak nehrotila. Ten extrém a emoce pak ráda prožívám třeba u televize. Nedávný úspěch Ester Ledecké byl podle mě neuvěřitelný a já to během dne viděla několikrát. To byl takový adrenalin, slzy do očí se mi vedraly. Takový úspěch na základě své vlastní píle a podpory rodičů.
Vy jste některé lidi také překvapila, když jste ve StarDance předvedla, že umíte tančit.
Sama jsem překvapila i sebe. A pak jsem se tomu hodně intenzivně věnovala. Teď netančím, ale budu muset začít, protože od června chystáme činoherně taneční představení, které bude o argentinském tangu. Zatím hledáme název, proto to nemůžu přesně říct. Budeme tam jenom s Romanem Zachem a tam nás ten tanec čeká, takže tréninky opět nastanou a já se na to hodně těším.
Ohledně tance jste sama zorganizovala i nějakou akci. Pokračujete v tom?
Já jsem z nějaké velké radosti a energie dostala chuť to někam vložit zpátky a minulý rok v dubnu jsem v Lucerně uspořádala akci, která se strašně povedla. Mělo to hlavně obrovský smysl, všichni tam tančili zadarmo. V hlavě už mám další ročník na rok 2019. Opět budou tančit velké hvězdy z oblasti tance, herci, zpěváci. Všechen výtěžek půjde zase na podporu rodičů, kteří touží po dítěti. Chceme to tlačit na téma změny zákona, že by skutečně děti do tří let neměly být v kojeneckých ústavech. Měla by se změnit legislativa, protože to tu máme jak v pravěku a to mě drásá.
Jste propojená i s nadací Terezy Maxové dětem. V Olympijském parku v Brně jste se setkala s dětmi z dětských domovů. Spolu jste i soutěžili.
Bylo to moc hezké, ty děti vás vždycky nabijí energií. Jsou tak veselé, přestože mají smutný osud bez rodičů. Soutěžili jsme společně a musím říct, že jsem byla od nich ve všem poražená. Hodně jim to šlo. Olympijský park je každou olympiádu a líbí se mi, že si člověk může vyzkoušet sporty, které tam jsou. Já jsem se tu navíc setkala s Renatou Langmannovou a Radkem Štěpánkem, kteří jsou mi i velmi blízcí tím, že mají krásný vztah k dětem, přestože ještě děti ani jeden nemá. Víc takových lidí, co pomáhají tam, kde je potřeba.
Smutné osudy hlavně dětí z dětských domovů jsou velmi emotivní. Vháněl vám slzy do očí některý konkrétní příběh?
Každý příběh. Je strašné, že dítě z jakýchkoliv důvodů nemůže být v prvé řadě se svou biologickou matkou, potažmo s oběma rodiči. Ty děti získávají základní věci do života ve společnosti bez citové vazby. Prostě všechno je to tragické. A pokud můžeme nějak pomoct, jakkoli, každý, tak je to strašně důležité. Proto jsem byla ráda, že jsme si společně udělali hezký den a dětem se park líbil. Nejvíc se mi líbila střelba vzduchovkou a curling. Ten je totiž hrozně vtipný. Doma zametáme, čistíme podlahu, a tady je to propojené. V životě jsem si to neměla možnost vyzkoušet. Byla to pro mě asi nejvtipnější soutěž, co jsem kdy dělala.
