Že skončí právě letos na podzim, se rozhodla už před čtyřmi lety, na dovolené na Korfu s dcerou Káťou a uměleckým ředitelem divadla Ungelt Milanem Heinem.
„Do sedmdesátky mě potkávaly víceméně samé zdravotní maličkosti. O rok o dva později jsem si říkala, jestli jsem to nepřestřelila, protože najednou jsem na sebe musela dávat pozor. Třeba u moře, abych si nenabrala vodu do uší, protože pak bych byla při muzikálu Touha jménem Einodis napůl hluchá. Nebo jsem při vystupování z autobusu špatně došlápla, museli mi třikrát vytahovat vodu z kolene, přimíchala se tam nějaká bakterie, takže jsem skončila s ortézou a berlemi, je z toho záležitost do dneška. Na jevišti se pohybuji celkem elegantně, ale najednou noha podklesne, proto se opírám o barovou židličku,“ vysvětluje zpěvačka.
Infarkt, který dostala v den 73. narozenin, brala trochu jako varování a netušila, jestli si ještě někdy stoupne k mikrofonu. Dvanáct týdnů nezpívala, pak jí lékař po kontrole, kdy prošla všemi těmi diagnostickými přístroji, řekl: „Teď se do toho klidně obujte.“ Tak zpívala. Více, než chtěla, protože jakmile se pořadatelé po celé republice dozvěděli, že končí, nechtěli připustit, že právě u nich by „paní Marta“ nevystoupila. Její recitál se jmenuje Poslední a zpěvačka se dušuje, že název není nadsázka.
Loni pokřtila zpěvačka svou údajně poslední desku:
23. října 2016 |
Poslední sezonu si užívá se vším všudy, včetně muzikálu Touha jménem Einodis na Letní scéně Divadla Ungelt. „Doufám, že když jsme Einodis zvládli čtyři léta, zvládneme i páté. Nikdy si moc neslibuju, na chválení dne před večerem jsem opatrná, teď vidím, že je úspěch udržet původní muzikál pět sezon. Skladatel Karel Štolba a libretistka Marta Skarlandtová můžou být pyšní.“
Marta Kubišová (74)
|
Sidonie Nádherná, jejíž postavu ztvárňuje spolu s Anetou Langerovou, je jí blízká, protože milovala zvířata a přírodu. A stejně jako ona byla kuřačka. „Byla od mládí velmi svobodomyslná, inteligentní a vzdělaná.“
Ještě jedno mají obě ženy společné: měly složité vztahy s muži. „Ona byla zřejmě na vztahy moc mladá. A její myšlení bylo avantgardní. Já jsem si po druhém rozvodu řekla, že tohle se mi už nestane. Navíc jsme ještě pět a půl roku po rozvodu žili v jednom bytě, takové zkušenosti člověk opravdu nechce opakovat. Bylo mi devětatřicet, užívala jsem si výhod práce v kanceláři, která je „od do“, a zbytek času jsem mohla věnovat Kátě, vymodlenému dítěti,“ vzpomíná zpěvačka.
Na muže prý neměla čas a žádného vhodného ani nepotkala. V roce 1989, když začala znovu zpívat, bylo dceři Kačence deset. „Začaly jsme drandit po Evropě. Nemohly jsme se toho nabažit, protože do té doby jsme neměly pasy. Takže na muže zase nebyl čas. A i kdyby byl, myslím, že ti správní muži se mi vyhýbají. Někdy přijde na autogramiádu po koncertu šarmantní muž mého věku a říká: ,Bože, jak já jsem vás miloval!‘ Pokaždé se těch mužů ptám, proč mi to neřekli už tenkrát. Na jevišti občas někteří nesou kytku a pokleknou. Jenomže teď už je pozdě bycha honit.“
