Jak jste se s tím vypořádala?
Teď spolupracuju s Divadlem Bolka Polívky a se Studiem Dva. A hodně se také věnuju svým šansonovým recitálům. Jsou pro mě nesmírně důležité, protože tam s lidmi komunikuju jako Chantal, ne jako herečka v roli. Každý z mých šansonů má svůj příběh, důvod, proč ho zpívám.
Proč jste z Ungeltu odešla?
To já právě úplně nevím (smích). Vůbec jsem to nepochopila, ale asi to nemá smysl řešit. V divadle Ungelt jsem hrála ve čtyřech představeních, která byla vyprodaná, ale pan Milan Hein (šéf Ungeltu, pozn. red.) se rozhodl, že nekoupí práva na další uvádění. Pro mě to bylo nepochopitelné, protože na těch představeních bylo vždycky plné hlediště. Takže za tím muselo být něco jiného. Ale v tomhle blátě já se hrabat nechci.
Takže jste o tom spolu vůbec nemluvili, nijak jste si to nevysvětlili?
Snažila jsem se, ale Milan Hein asi neměl sílu mně to říct. A teď už je to jedno. Když jsem se to dozvěděla, samozřejmě jsem měla pocit, jako by mi někdo vrazil nůž do zad. Řekl jen, že je mu to nepříjemné, a myslím, že sám z toho nebyl šťastný. Přeci jen sedmnáct let je sedmnáct let a já jsem tomu divadlu dala všechno, jinou práci jsem kvůli němu odmítla. Nakonec jsem si ale uvědomila, že to zlo, závist a intriky mi taky můžou otevřít nové možnosti. Takže naopak děkuji. Teď jsem totálně svobodná.
Co se po vaší výpovědi dělo dál?
Se dvěma představeními se mi loučilo opravdu těžko. A když jsem o tom řekla Bolkovi, hrozně se rozzlobil a řekl, že práva na ně koupí sám. Takže s hrou Šest tanečních hodin v šesti týdnech budu pokračovat v Bolkově divadle, i když s jiným hercem, protože Pavel Kříž bude víc času trávit v Kanadě. A s Jiřím Schmitzerem pokračujeme s hrou Na vaše riziko.
18. srpna 2016 |
Překvapilo vás, že pomocná ruka přišla zrovna od vašeho exmanžela?
Překvapilo a vlastně nepřekvapilo. On se normálně rozčílil a bouchl do stolu, že to tak nenechá, což mě samozřejmě hrozně potěšilo. Musím říct, že v poslední době máme opravdu skvělý vztah, jsme kamarádi, dobře si rozumíme. Sice máme každý svůj život, ale cítím, že jsme si jeden pro druhého navzájem platní, že se na toho druhého můžeme obrátit, když se dostaneme do těžké situace. Tentokrát jsem ho ale o nic nežádala, jen jsem mu řekla, že jsem v Ungeltu skončila.
