Co na to rodiče, že jste si vzala staršího pána?
Monika: Úplně v pohodě, s Pavlem se spřátelili a vycházejí spolu úžasně.
Dobře, ale co na začátku, než se spřátelili?
Monika: Ze začátku tam možná byly nějaké rozpaky, samozřejmě je chápu, protože pětatřicetiletý rozdíl je docela hodně.
Pavel: Věčná otázka! Moniky rodiče tomu prostě nechali živelný průběh, nebránili osudu a moc se nad tím nezamýšleli.
Čtěte v magazínu Rodina DNESCelý rozhovor najdete v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES spolu s velkým průvodcem pro čerstvé vysokoškoláky.  |
Vám vůbec nikdy randění se starším nepřipadalo divné?
Monika: Brala jsem to nejdřív jako takový hezký románek, ale jak léta plynula, docházelo mi, že na našem vztahu něco bude, že se vzájemně pěkně doplňujeme. Teď jsme spolu, tuším, dvanáct let.
Nepřišlo vám podezřelé vzít si chlapíka, který byl třikrát ženatý?
Monika: Ani podezřelé, ani riskantní. Jsme spolu dvanáct let, říkala jsem si, když přijde svatba, bude to fajn. Ale vlastně jsem nečekala, že mě Pavel požádá o ruku. Byli jsme zrovna na výletě v Benátkách – prostě romantika...
Předtím jste o svatbě vůbec nemluvili?
Monika: Trochu ano, ale nepřikládala jsem tomu význam. Pak už všechno proběhlo hrozně rychle. Jeli jsme se podívat na letohrádek v Počátkách – měli jenom dva volné termíny, tak jsme se rovnou zapsali na matrice... Strašně narychlo, ale jsem ráda, že to klaplo.
Nebál jste se jít do svatby počtvrté?
Pavel: Zjistil jsem, že mnoho mých kolegů a kolegyň je počtvrté ženatých nebo vdaných, takže nebudu žádnou výjimkou. Hlavně už jsme byli takzvaně dlouhá známost, měli jsme všechno vyzkoušené, takže ke strachu nebyl důvod. Prostě jsme spáchali onen akt. Ve vztazích člověk ale nikdy neví, co je trvalé a co není... Léta se ze mě média snaží udělat proutníka, přitom kolem mě je spousta kolegů, takové ty tiché vody, nikdo o nich neví, nikoho nezajímá, jak střídají partnerky jako na běžícím páse. Já čekám dítě se svojí teprve čtvrtou manželkou.
