Jak si užíváte mateřství? Nejste ani rok po porodu a jste opět štíhlá.
Často se mě na to lidé ptají. Podle mě to je kojením. Kila jdou dolů, ani nevím jak. Ve stravě se nehlídám, ne že bych jedla čokoládu denně, spíš jím hodně vitamíny. Genetika v tom asi není. Má sestra měla po porodu trochu problémy s váhou. Sama jsem se toho bála, ale na druhou stranu říkám, to je taková malichernost oproti ostatním věcem, že ty kila vůbec neřeším.
Vy jste se ale spíš chtěla věnovat hudbě než modelingu.
Myslím, že mě modeling bude pořád pronásledovat a bránit se tomu ani nejde, protože mě mají lidé s tím spojenou. Spíše si nabídky vybírám. Do spodního prádla a podobně, to bych asi už nešla, přeci jen jsem maminka.
Máte za sebou i studium na pražském institutu líčení. Chcete v budoucnu pracovat jako vizážistka?
Kosmetika, líčení a vše kolem mě bavilo už od malička. Nikdy jsem neměla v plánu být vizážistkou, ale když jsem se dozvěděla o této škole, neváhala jsem. Je to nádherné umět pracovat s make-upem. Dokáže skutečně člověka neuvěřitelně proměnit. Nevím, jestli bych se tím živila. Spíš to mám jako koníček. Udělat někomu radost hezkou proměnou mě baví. Sestra ani maminka se příliš nelíčí, takže tam je ta změna vždycky viditelná. Jsem ráda, že se na nich mohu v tomto ohledu vyřádit.
Dokážete si už i teď představit, že by šla dcera ve vašich šlépějích v modelingu?
Nevím, jestli bych jí to doporučila. Spíš uvítám, když bude dělat něco jiného. Třeba si oblíbí nějaký hudební nástroj. To by bylo pro mě určitě přijatelnější než modeling. Na druhou stranu, určitě jí nebudu nic zakazovat. Ráda ji podpořím, ve všem, co bude dělat. Hlavně přijdu s radou a trochu ji budu chránit od ne příliš příjemného showbyznysu.
Plánujete mít větší rodinu nebo chcete mít jen jedno dítě?
Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu, ale až tak za pět let. Nejdříve si chci užít svou milovanou Rozárku.
Jitka Válková (23) v letech 2010 a 2014. Věnuje se modelingu a ráda by se prosadila jako zpěvačka.
Kolik přehlídek od porodu už máte za sebou?
Mám za sebou druhou přehlídku v pořadí. Když je to hezká a užitečná akce, nevadí mi jít po mole. Navíc tentokrát ani nejsem v hlavní roli. Působím totiž jako vodička. Předminulý rok jsem šla po mole s nevidomým klukem, tentokrát mám dívku. Oni jsou strašně šikovní a samostatní a úžasní, takže pro mě je to spíš krásný pocit být nápomocna. Přehlídku jsem si moc užila.
V rámci přehlídky jste si s manželem zazpívala premiérovou písničku Rosali. Jaké to bylo?
Měla jsem trochu trému a strach, protože to bylo poprvé, kdy jsme píseň hráli na veřejnosti. Ač je manžel vystudovaný bubeník, hraje při ní na kytaru. Byl mou oporou a já věřím, že se lidem naše vystoupení líbilo a budou nás poslouchat i na CD.
Čím je vám píseň blízká?
Určitě tou dobou, kdy vznikla. Byla složená ještě před svatbou, kdy už jsem měla Rozárku v bříšku. Text je můj, hudba je Lukáše a vše šlo úplně samo a rychle. Nebylo nad čím přemýšlet, prostě jsem vzala tužku a papír a písnička vznikla za pár hodin. Přitom někdy texty dají zabrat i týdny.
