Nevadí vám mít rodinu a práci pod jednou střechou?
Naopak, jsem rád, že můžu mít všechny své lásky pod jednou střechou. Díky tomu, pokud nejezdím po koncertech, můžu i při práci trávit svůj čas vedle své rodiny. Snaží se být co nejvíce s nimi. Holky se rády smějí, rád s nimi dělám kraviny, jako mladej kluk. Hrozně mě to naplňuje a nabíjí do života.
Vy jste koncem roku prodělal neplánovanou operaci. Jak se cítíte?
Ucpaly se mi žlučovody a měl jsem kameny. Ty vznikly pravděpodobně kvůli mým špatným stravovacím návykům a pitnému režimu. Musel jsem držet dietu a dva dny nic nejedl. Bylo to docela krušný, protože jsem měl hlad. Teď se už cítím dobře.
Před koncem roku jste ještě stihl natočil klip s Kateřinou Klausovou a Felixem Slováčkem. Má snad Olympic novou múzu?
Ten klip není pro naši kapelu, ale písničku jsem složil pro Kateřinu. Už několikrát jsme si slíbili, že pro ni něco napíši. Nakonec jsem složil písničku Dešťová víla. Společně jsme pak natočili i videoklip pro film Seznamka. Myslím si, že se to povedlo. Katka má moc krásný hlas. Taky mě u ní velmi překvapilo, že díky své babičce, která pracovala v Supraphonu, zná téměř celý repertoár naší kapely.
Vy jste se stali první českou kapelou, která prodává přes internet svou muziku v digitálním formátu. Jakou vidíte budoucnost hudebních nosičů?
Sám v tom nemám jasno, ale myslím si, že digitální doba je v plném proudu a vleze všude. Virtuální svět si žije svým vlastním životem a celý hudební průmysl si s tím neví rady. Dost o tom přemýšlím a nevím. Pokaždé váhám, zda máme točit další desky.
Jak vůbec vznikají vaše písničky? Co je dřív, hudba nebo text?
Písničky skládám jednoduše. Nejdřív je hudba. Na texty muziku nepíšu. Udělal jsem to jen jednou a to u písničky Slzy tvý mámy. Když dělám hudbu, během toho už mám námět na text. Pak skladbu nechám otextovat nebo si ji otextuji sám. Pokud volím textaře, většinou cítím, která písnička se ke komu hodí. Někteří textaři totiž mají rádi táhlé melodie na dlouhé slabiky, jiní mají rádi, když se to seká a text má hodně slov.
Nestalo se vám, že vám došly nápady? Kde berete případnou inspiraci?
To se mi nestává. Když se pustím do práce, nápady se jen sypou. Během měsíce jsem dokázal vyplodit i dvacet písniček, které kapela v dobrém přijala. Inspirací je sám život. Především rodina. Často se mi stává, že na svých demáčích je slyšet hlas mých dcer, které mi často lezou do studia, když zrovna nahrávám. Mně to ale nevadí.
Když se řekne Olympic. Co vůbec pro vás tato kapela znamená?
Je to má celoživotní láska, se kterou jsem se rozešel jednou, a to v devadesátém čtvrtém roce, kdy jsme si šli každý svou cestou. V mém životě se vystřídaly tři manželky. Takže pokud bych to měl shrnout, Olympic je pro mě stálice, půlka mého života.
Co bylo a je ve vašem životě to nejdůležitější?
Celý můj život je ve znamení muziky a rodiny. Kdybych nepracoval, nebyl bych to já. Nedokázal bych si představit, že najednou skončím s hudbou a budu sedět doma. Na druhou stranu bych si nedovedl představit život bez rodiny. Je pro mě důležitá, proto se snažím o svou ženu a dcery stále pečovat. Byl bych nerad, kdyby mi žena utekla. Zatím ale žádný náznak na útěk ještě nikdy nepřišel, tak to je snad důsledek mé péče. Ale i tak člověk nikdy neví.
