Jste na skok v Čechách, měla jste tu koncert s DJ Bobem. Jaké to bylo vystoupit s ním doma?
Dostala jsem velkou šanci, kterou jsem proměnila. Pracuju dva roky s DJ Bobem a vystupujeme na halovém turné. Třeba v Berlíně přišlo dvakrát 60 tisíc lidí. To bylo jako droga. Ale musím říct, že Čechy jsou pro mě něco jiného. Sice to bylo velké, ale takové intimní. Hlavně mě konečně viděli mí rodiče, což bylo něco mimořádného. Tatínek měl ve stejný den svůj koncert, přesto přijel.
Rodiče se pohybují kolem vážné hudby, jak reagovali na vaše vystoupení?
Byla jsem hrozně zvědavá, jak to vezmou. Jsem totiž jediná z celé rodiny, kdo dělá pop music. Maminka byla dojatá, první její slova byla, že mi přeje tu slávu. Pak si ale neodpustila dodat, že už chápe, že nedokážu přibrat, přestože se neustále láduju. Ač to totiž nevypadá, jím strašně moc, hlavně v noci. Nemám problém sníst na posezení celou nutellu. A tatínek byl taky moc dojatý. Konečně si dokáže představit, jaká jsem. On je dirigent, má svůj sbor, je zvyklý na větší množství příznivců, ale tohle je prý i podle něj neuvěřitelně velké. Měla jsem z pražského vystoupení trému právě kvůli nim.
Jak jste se vůbec dostala k DJ Bobovi? Znáte se, nebo to byl konkurz?
Byla to náhoda. Měla jsem focení v Německu a pak se zastavila u kamarádky, která měla nějaký taneční konkurz. Šla jsem s ní, ale před halou mě okradli a já byla úplně mimo a ubrečená. Kamarádka mi řekla, ať si náladu zvednu a jdu na ten konkurz taky. Já ho vlastně ani nijak nevnímala a postupovala dál do speciálních kol. Pak jsem se v jednom kole zmínila, že i zpívám, což se jim líbilo. Nevím, jestli je to osud, spíš jsem byla na správném místě ve správný čas. Paradoxní je i to, že já vyrostla na Michaelu Jacksonovi. DJ Boba jsem neposlouchala, proto byl pro mě problém poznat jeho písničky, a všichni na mě koukali, jako bych byla z Marsu.
DJ Bobo
Jaký DJ Bobo je?
On je úžasný. Celý jeho tým je skvělý, každý člověk je tam osobnost a týmový hráč. Řešíme mezi sebou všechno, probíráme i rodinu. S Bobem mluvím o svém soukromí. Bobo i jeho žena Nancy jsou jako má druhá rodina. Líbí se mi, že jsou oba z oboru, a jak skvěle se vzájemně obohacují. Já to nikdy nezažila.
Vás nikdy neoslovil muž z branže?
Co je v domě, není pro mě. Když s někým pracuju, tak se na něj nedívám jako na potenciálního člověka mého soukromého života. Já si své soukromí hodně chráním. Někdy je to těžké, ale řekla jsem si, že nemám zapotřebí vykládat věci, které si má člověk ponechat pro sebe.
Čím to, že všichni vaši partneři jsou cizinci?
Je to možná tím, že jsem v Čechách málo, ale cizince si cíleně opravdu nevybírám. Já vlastně nemám ani vizuálně vyhraněný typ. Jeden byl závodník, jeden obchodník, jeden blonďák, druhý tmavovlasý. Pokaždé byl muž po mém boku jiný.
Nemáte třeba pocit, že se vás čeští muži bojí?
Je to možné, ale nevím. Znám spoustu mužů, co jsou podpantofláci, ale toho já právě nechci. V tomto asi nejsem úplně Češka, myslím v tom jednání a v životě. Ale hrdá Češka, to jsem. Že si říkám Kate Matl, to si na nic nechci hrát. Používám tento pseudonym spíše z praktických důvodů právě v zahraničí. Jinak co se týče mužů, já opravdu potřebuju rovnocenného partnera, který si mnou může být jistý. Na nevěry jsem nikdy nebyla, ani nechápu, kde lidi berou čas na nevěru. Já když s někým jsem, tak s ním jsem. Když si něčím nejsem jistá, tak jsem raději sama.
Kariéru máte rozjetou, co děti? Myslíte vůbec na rodinu?
Upřímně děti chci, ale teď dělám kariéru a ještě mi biologické hodiny netikají. Budu to řešit tak za tři roky. Budu výborná matka. Jsem flegmatik a nic mě nerozhází. Rozhodně netoužím být třeba matka samoživitelka, i když vím, že bych to zvládla. Chci mít kompletní rodinu, proto musíme hodně s partnerem plánovat co a jak, abychom byli všichni pohromadě. Ne že já bude s děckem a manžel si někde trajdá. Rodinu bych chtěla velkou, sama jsem ze šesti dětí a mám tři starší sestry a dvě mladší.
Modeling, muzikály, moderování, zpívání, jste celkem multifunkční. Je něco, co byste ještě chtěla dělat?
Samozřejmě na prvním místě je pro mě zpěv, ale taky si odskočím k moderaci v angličtině, francouzštině, němčině. Své práci se věnuji především v zahraniční a německý trh je pro mě příkladem rovného obchodního jednání. Tam, když se něco slíbí, tak to tak je. V Čechách mě mrzí, že všichni rozehrají hru a během hry se mění pravidla. Co se týče práce, hodně mě zaměstnává show s DJ Bobem a taky vlastní koncerty. Na mnoho věcí mám prostě asi štěstí. Třeba jsem začala i hrát, zatím jen velice okrajově, přesto s velkým nadšením.
Kateřina Mátlová a její přítel Yohann Gini
Nějaká filmová role?
Dostala jsem nabídku od pana režiséra Jana Hřebejka na Kriminálku Plzeň. Dělala jsem casting na jiný film, ten jsem nedostala, ale líbila jsem se panu Hřebejkovi a tak mi od něj z produkce zavolali. Myslela jsem si, že je to fór. V té době jsem měla hodně práce se svým CD MONO, proto jsem přišla na natáčení dost nevyspalá. Jeden den jsem měla dokonce okno a při zavolání „klapka po šesté“ jsem šla do mdlob. Zasekla jsem se přitom na jednom blbém slově a ztratila díky tomu celou linku. Druhý den jsem naopak excelovala a přišla „první dobrá“. Bylo to hlavně panem Hřebejkem, skvěle mě zasvětil a já to díky němu dokázala. Pak už další dny šly jako po másle, aniž bych někdy pomyslela, že budu hrát, tak mě strašně bavilo.
Takže vaše portfolio se teď rozrostlo o hereckou pozici?
Jejda, to zase nechci, aby to vyznělo, že se považuju za herečku. Vůbec. Jen říkám, že mě to bavilo a ráda bych se tomu třeba i trošku začala věnovat. Teď točím něco na Slovensku a další nabídku mám na stole, tak uvidíme, kam to bude směřovat dál. Hlavně se taky musím naučit trošku odpočívat. Mám v sobě strašně moc energie. Přemýšlím, že bych třeba jela sama do New Yorku. Nikdy jsem tam nebyla, ač jsem procestovala svět. Energie, cestování a samota, to je moje. Osmdesát procent roku jsem sama. Proto jsem i své CD pojmenovala Mono, což jsem prostě já. Takový monočlánek plný energie.
