Tehdy měl jediný sen: vydat někdy desku. Dnes se Starý hadry už dvacet let jmenují Chinaski, on si dá nanejvýš dvě dvojky kvalitního vína a nejraději mluví o své čtyřleté dcerce. Michal Malátný slaví dvacetiny kapely Chinaski ve spokojeném období.
Trápí jej pouze to, že se výročí nedočkal její spoluzakladatel Pavel Grohman, v kapele zvaný Hroch. Je to přes pět let, co zemřel při bouračce na motorce. "Byl to zásadní zlom v mém životě. Absolutní změna. Najednou mi došlo, že nikdo z nás tady zítra nemusí být. Že je to strašně rychlé, jednoduché. Rok po Hrochově smrti se narodila moje dcera. Srovnal jsem si svůj osobní život. Ve dvaceti jsem měl pocit, že vše bude trvat věčně. Najednou mi došlo, že každá hodina má neuvěřitelnou cenu," říká.
Čtěte ve čtvrtek
Rozhovor se členem Kapely Chinaski Michalem Malátným čtěte ve čtvrtečním Magazínu MF DNES.
Dříve míval deprese. Léčil se. "Myslím, že se mnou bylo často k nevydržení. Ale Hrochova smrt nás v kapele změnila všechny. Začali jsme mnohem více dělat, pomáhat si, vážit si toho, že na koncerty chodí lidi," vypráví.
Změnil se i v jiných směrech. Když sedá do auta, poutá si bezpečnostní pás, byť jede jen dvacet metrů. Když jede s někým, kdo řídí, a jemu se zdá, že jedou příliš rychle, je nervózní. "Dříve mě takhle uvažovat nenapadlo," přiznává. Tak hodně jej změnila smrt nejlepšího kamaráda, díky kterému to Chinaski společně dotáhli do pozice jedné z nejúspěšnějších kapel současnosti.
"I když je to více než pět let, furt mě to překvapuje. Často se mi stává, že Pavlovi v duchu nadávám, že na ty motorky neměl sedat, že je pitomec. Nevyvolává to ve mně lítost, ale vztek. Říkám mu: Do pytle, ty jsi vůl! Všechny naše hádky a prudy bych klidně prožil znovu za to, kdyby tady Pavel byl a zase jsme muziku dělali spolu," vysvětluje v otevřeném rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES.
