Už jste s manželem rozvedeni?
Jsme v rozvodovém řízení, ale domluvili jsme se, že o tom nebudeme mluvit. Je to prostě mezi námi. Jediné, co bych řekla a s čím by souhlasil i David je to, že se rozvádíme jako dva dospělí lidi a dokážeme se na všem domluvit. Mezi námi nejsou hádky, prostě od sebe jdeme proto, že jsme to takhle oba cítili.
Myslíte si, že i po rozvodu zajdete na kafe?
To nedokážu posoudit. Teď jsme ve fázi, kdy si to umíme představit, ale čas je čas. Vidím kolem sebe lidi, kteří to měli stejně, ale pak se ty cesty natolik rozejdou, že už se nepotkají. Ale myslím, že když se kdykoliv potkáme, že si těch pár slov vždycky řekneme.
Nedostavil se pocit lítosti, že to nevyšlo?
To určitě. Do všech svých vztahů jsem šla s tím, že to může být ten partner napořád. Nikdy jsem to neměla tak, že bych si řekla, že ho budu mít na chvíli. Na druhou stranu jsme oba ještě mladí a bez dětí a byla by škoda, kdybychom se zakotvili na něčem, co nám úplně nevyhovovalo. A tím, že se z nás víc stali přátelé, bychom si mohli zkazit hezké mladé roky.
Vdávala jste se v 25 letech. Nebylo to brzy?
Nemyslím si, že to bylo brzo. My jsme tehdy už pět let byli spolu, takže to přirozeně vyústilo v něco víc. Kdybychom spolu chodili měsíc, tak řeknu, že to bylo brzo. Nesoudím to tedy podle věku, ale podle toho, jak dlouho jsem s partnerem.
Je ve vašem životě nový muž?
To určitě nebudu komentovat.
Zeptám se tedy jinak: umíte být sama?
Strašně dlouho jsem sama nebyla, takže to neumím říct. Ale myslím si, že i kdybych neměla toho úplného partnera, tak mám kolem sebe hodně lásky. Mám rodinu, mám přátele a i ti naplňují můj život.
Přiznám se, že jste mi malou mediální záhadou. Málo se toho o vás ví. Prostě se moc neukazujete. Je to nějaký záměr?
Myslím, že jsem vždycky byla taková, nevybavuji si období, kdy jsem měla zájem se nějak zviditelňovat, protože soukromí je pro mě strašně důležité. Uvědomuji si moc médií, vím, že tu nejsou jen proto, aby psala hezké články, naopak jsou spíš na negativní věci, které čtenáře zaujmou víc. Nechci, aby na mě kdokoliv hrabal nějakou špínu, často se věci i přikreslují a pak není ani prostor, aby se člověk mohl jakkoliv obhájit. A pak jsem nikdy netoužila po tom být známá.
V roce 2006 jste se stala II. vicemiss České republiky, ale modelingu jste se příliš nevěnovala. Proč?
Tohle jsem zavrhla sama, nikdy jsem nechtěla dělat modeling a živit se jím. Miss byla šance. Byla jsem v Praze, jednou z těch výher byl byt na rok zdarma, což každému v začátku může pomoci, a pak jsem si říkala, že se přes tu miss můžu dostat dál do médií. Sice jsem něco pro modeling dělala dřív, ale i před miss jsem se víc věnovala médiím, psala jsem do novin, pracovala jsem v České televizi, takže se se mnou ta média táhla stejně jako modeling, ne-li více.
Přišla vám práce modelky jaksi povrchní?
Tak to určitě nebylo, nechtěla bych se nikoho z modelingu dotknout. Člověk to v sobě má a chce to dělat nebo ne. Mě prostě bavilo něco jiného.
Máte v modelingové branži nějaké kamarádky?
Nemám. Tím jak to šlo bokem, tak ty holky nevídám, nemám kde.
Renáta Czadernová a Petr Suchoň
Na Nově pracujete už šest let. Vyhovují vám Televizní noviny, nebo byste byla raději v jiném pořadu, kde třeba můžete dát víc najevo své emoce?
Mně zprávy vyhovují. A taky si nemyslím, že bychom nemohli dát najevo emoce. Spíš musíme být nestranní. Když vidíme, že někdo ubližuje dítěti nebo zvířeti, tak je to samozřejmě špatně, a nikdo nám nemůže mít za zlé, že to taky považujeme za špatné tím, že se u toho tváříme smutně. To samé platí u hezkých zpráv, kdy se naopak i usmějeme.
Jaké si dáváte na Nově cíle?
Vzhledem k tomu, že mám hypotéku, tak se udržet. /smích/ Víme, že dnešní doba je velmi náročná a lidi jsou často bez práce, takže to, že ji mám, za to jsem ráda. A samozřejmě mě těší, že jsme se s Petrem Suchoněm stali další dvojicí hlavních Televizních novin. To je velká šance a příležitost za kterou jsem vděčná.
