Že je situace vážná, dokládá i schůzka zástupců ministerstev pro místní rozvoj a životního prostředí, cestovních kanceláří a Krkonošského národního parku (KRNAP). Na zvláštním semináři v Praze diskutovali o tom, jak zajistit, aby si turisté přišli na své, aniž by příroda přišla k úhoně.
Nejcitlivější chráněné oblasti se nacházejí v pohraničí, konkrétně to jsou národní parky v Krkonoších a na Šumavě, uvedla Martina Pásková z ministerstva životního prostředí. Obě pohoří přitahují turisty jako magnet, což se na krajině odráží například ve výstavbě hotelů či lyžařských sjezdovek.
"Vznikají velké plochy zastavěného území. Budování sjezdovky zase vede k fragmentaci svahu, k odlesňování a destabilizaci lesa, k terénním úpravám a velkým přesunům půdy," popsala změny v krajině Petra Šťastná ze Správy Krkonošského národního parku.
Nedávno byla například zahájena stavba nové sjezdovky na Černé hoře. S kácením se začalo před měsícem. "Sjezdovka povede třetí zónou parku, tedy oblastí, kde je možné podobné aktivity realizovat. Původní varianta vedla vzácnějšími lokalitami, těm jsme se ale po dohodě s investorem vyhnuli," uvedl pro Českou televizi mluvčí KRNAP Radek Drahný.
Tlaky na výstavbu hotelových komplexů a různých turistických atrakcí pociťuje i šumavský národní park. Podle předsedy Rady NP Šumava Miloše Picka však krajinu zdaleka nenarušují jen hotely a turistická zařízení, ale i soukromé chalupy. "Za dvacet let v některých obcích vyrostly opravdu neskutečné věci. Od kanadských srubů až po kopie bavorských domů. To na Šumavu historicky nepatří," uvedl Picek.
Projekt EdenEvropská komise spustila roku 2006 projekt Eden, který prosazuje trvale udržitelný vývoj cestovního ruchu v Evropské unii. Základním bodem je soutěž, při níž porota vybírá "destinace nejvyšší kvality". První takovou destinací v Česku se stalo v roce 2009 České Švýcarsko. "Dlouhodobě dobře pracuje na svém udržitelném rozvoji. Podnikatelé spolupracují s národním parkem a společně vytvářejí kvalitní destinační management," uvedl Jan Martinec z agentury CzechTourism hlavní důvod, proč porota vybrala právě České Švýcarsko. Ocenění v minulých letech získaly také Slovácko či Bystřicko. Letos cenu získalo Lipno. |
Regulace nových staveb je přitom obtížná. Správy parků se mohou opírat o zákon o ochraně přírody, ale posuzovat musí každou jednotlivou aktivitu zvlášť. "Mnohdy na první pohled neškodné malé změny mohou ve spojení s dalšími změnami přinést dalekosáhlejší důsledky v budoucnu," vysvětluje Šťastná s tím, že i na obcích a městech záleží, kolik cestovního ruchu si pustí na své území.
Staví se totiž hlavně v takzvaných ochranných pásmech národních parků, což jsou ostrůvky obklopující města uvnitř parků. Kapacity těchto míst jsou už však často vyčerpané, takže investoři čím dál víc tlačí na výstavbu přímo na území národního parku.
Příznačné je také to, že lidé z národních parků nevolají po zpřísnění zákonů, ale jen po jejich dodržování. "Podstatné je důsledně se jimi řídit. U nás se třeba často nevyužívá instrumentu odstranění stavby nebo její části, když je postavená načerno. Je nutné to zpětně trestat," uvedl Picek.
Dřív se lidi hráli karty, dnes vyžadují wellness
Doba se také změnila v tom, že se na hory nejezdí zdaleka jen za přírodou. Nároky turistů na komfort neustále rostou a společnosti působící v cestovním ruchu jim musejí vycházet vstříc, aby neztratily konkurenceschopnost.
Stačí se rozhlédnout po prakticky každém větším středisku - nechybí bobové dráhy či půjčovny čtyřkolek.
"Dřív si lidé donesli věci v batohu a přečkali v horách lehce třeba týden. Dnes ubytovaní klienti vyžadují, aby jim správa parku povolila vjezd. Většina lidí si raději vybere zařízení, které je pohodlně dostupné, má wellness nebo další atrakce v okolí, protože už nejsou zvyklí na to, že když prší, tak budou hrát karty nebo si číst," říká Petra Šťastná ze Správy KRNAP.
Příroda se podle Šťastné často stává jen kulisou pro sport. "Mnoha turistům je jedno, že zůstanou ve Špindlerově Mlýně. Řada z nich se ani nepodívá na vrcholy hor, tedy pokud je tam nevyveze lanovka," dodává.
Miloš Picek ze Šumavy to bere za přirozený trend. "Podíváme-li se na počasí na Šumavě, tak my tyto vedlejší aktivity prostě potřebujeme. Co má turista dělat, když čtrnáct dní v kuse prší?" pokládá řečnickou otázku Picek. Sám nepokládá rozšiřování spektra aktivit pro turisty za problém, pokud se citlivě vybírá, kde atrakce vybudovat. "Golfové hřiště na Kvildě nepůjde, ale zcela jistě může být například ve Vimperku," uvedl Picek.
Příkladem i pro jiná místa v republice se podle něj může stát oblast Lipna, kde se nároky turistů a potřeby přírody daří skloubit.
"Mimo území národního parku tam vyrostl obrovský komplex pro letní i zimní aktivity včetně bobové dráhy, sjezdovky, přístavu pro jachty a dalších věcí. A lidé z národního parku si tam mohou lehce dojet," vysvětluje. Dodává ale, že pořád je co vylepšovat: například větší spolupráci mezi obcemi a podnikateli. "Není nutné, aby byl v každé obci bazén. Ten může být v jedné, v další golfové hřiště a jinde bowling," dodává.
Daně z hor stékají do měst za sídly podnikatelů
Pavel Šremer ze Společnosti pro trvale udržitelný život připomíná další důležité hledisko: cestovní ruch by měl místním obyvatelům přinášet především ekonomický zisk.
Jenže zkušenosti z Krkonoš i ze Šumavy jsou přesně opačné. "Velký problém Krkonoš je, že tu majetek nevlastní místní obyvatelé, protože tu historicky došlo k přerušení vazeb. Hned po revoluci zde majetek získalo pár společností a bohatých jedinců, kteří ve většině případů nesídlí přímo v místě, ale třeba v Praze nebo v jiných městech," vysvětluje Šťastná. A tam potom také odcházejí daně.
Picek se proto už dvacet let snaží podnítit změny v příslušné daňové legislativě v tom duchu, aby pro odvody bylo rozhodující nikoliv sídlo, ale místo podnikání. Ale marně. Nepatrná voličská základna lidí žijících na území hor podle něj není pro politiky dostatečnou motivací, aby prosadili změnu.
Ministerstvo financí slova o stékání daní z hory do měst odmítá. "U daně z příjmů právnických osob nezáleží ani na místu podnikání, ani na sídle firmy. Její daň se přerozděluje celorepublikově. U majetku v případě nemovitostí pak výnos daně směřuje 100 % do rozpočtu obce, kde se daná nemovitost nachází," uvedl tiskový mluvčí ministerstva Jakub Haas. Fyzické osoby, tedy OSVČ, platí daně skutečně v místě trvalého bydliště, ale i jejich část se přerozděluje do měst podle počtu obyvatel, rozlohy území, počtu základních a mateřských škol.
