"Bohužel, dokonce i když hodně mluvíte o věcech, stále zůstávají uvnitř, nikdy na ně nezapomenete, nemůžete s tím nic dělat," cituje agentura ANSA Lorenovou, která se na mezinárodní hereckou hvězdu vypracovala z nuzných poměrů. "To není fikce, je to pravdivý příběh, je to můj život, nádherná pohádka," řekla dnes pětasedmdesátiletá herecká legenda, která v roce 1962 získala Oscara za roli v dramatu Horalka.
"Život mé matky byl nešťastný, bolestný a dramatický. Byla to žena, která milovala život, křehký uvnitř, těžký zvenčí," řekla Lorenová o Romildě Villaniové, která byla "jako tygr", když chránila ji a její sestru Mariu za druhé světové války na neapolském předměstí Pozzuoli.
Lorenová řekla, že film natočený podle stejnojmenné knihy její sestry Marie Scicoloneové, je "příběhem o válce, hladu a žebrání, protože moje matka to dělala pro nás, chtěla dát jméno svým dcerám a budoucnost, která bude daleko od chudoby". Za války byl přístav a továrna na munici v Pozzuoli častým cílem bombardování. Při jednom náletu, když Lorenová běžela do krytu, byla zasažena šrapnelem a zraněna do brady.
Po válce si její babička zřídila v jejich obýváku hospodu, kde její matka hrála na klavír, Maria zpívala a Sofia obsluhovala u stolu a myla nádobí. O několik let později, když jí bylo 14 let, uspěla v soutěži krásy a všiml si jí její budoucí manžel Carlo Ponti, který nastartoval její kariéru. Pokud jsou vzpomínky Lorenové hořkosladké, jsou některé vzpomínky její sestry přímo hořké.
"Byla jsem dospělá už v osmi letech a moje matka na mě tvrdě tlačila, někdy byla tvrdá, i když to tak nemyslela," řekla jednasedmdesátiletá Scicoloneová, bývalá manželka syna Benita Mussoliniho a matka Alessandry Mussoliniové, která v italském parlamentu zasedá za krajní pravici. Mussoliniová je vnučkou někdejšího fašistického diktátora Benita
Mussoliniho.
