Prý píšete v pyžamu, je to pravda?
Ano, to je jedna z výhod tohoto zaměstnání. Zatímco většina lidí se nějak dopravuje MHD, tak já už můžu při snídani otevřít počítač a někdy se mi stává, že se do práce zaberu a ještě pár hodin v pyžamu zůstanu a potom je třeba pošťák překvapen a sousedi si říkají, jak se mám..
Pracujete hlavně doma a sama, společnost lidí vám nechybí?
Irena Obermannová* Už od dětství si přála být spisovatelkou, ale první knížku napsala, až když jí bylo 34 let a ke všemu se moc neprodávala. |
Čtou vaše dcery, co napíšete?
Mladší dcera méně, prožívá mé knihy emotivně, říká, že jí není příjemné je číst, protože se dovídá o mých obavách, pocitech i smutcích a má o mě pak strach. Najednou nejsem ta maminka, co umí všechno vyřešit a zachránit, ale nečekaně jsem slabá žena. Starší dcera moje knihy čte a je mým nemilosrdným kritikem.Některé má ráda a jiné ne.
Sama jste prošla manželskou krizí, jak se díváte na nevěru?
Čím déle jsem rozvedená a svobodnější, tak jsem k těmto věcem paradoxně méně tolerantní. Dneska už mám pocit, že nevěra manželství škodí, a že pokud se jednomu z partnerů přihodí, což se stává asi dost často v dnešní době, tak nemá právo tím ten vztah poškozovat. Rodina je drahocenná věc a stojí za to o ni pečovat a přemáhat různá pokušení.
Na dráhu úspěšné spisovatelky vás vlastně přivedl rozpad všeho manželství, jak to teď vnímáte?
Byla jsem zoufalá, a přitom jsem měla nějakou potřebu si ze sebe trochu udělat legraci. Chtěla jsem se o svůj život podělit s ostatními. Tak jsem po nocích sepsala knížku, která zaznamenala velký úspěch.
Knížka byla dokonce i zfilmovaná, hlavní roli hrála Veronika Žilková. Byla pak zfilmovaná ještě jiná vše kniha?
Zfilmované byly ještě Divnovlásky, ke kterým jsem napsala i scénář. Mohli jste je vidět v televizi. Hraje v tom Aňa Geislerová, Pavel Liška, Langmajer a také dvě velmi šikovné holčičky.
Většina je to tak, že když si knihu přečteme a pak ji vidíme zfilmovanou, příběh je trochu jiný a hrdinové jsou také často odlišní, než jsme si je představovali. Pro vás jako pro spisovatelku to musí být obzvlášť divný pocit...
Jako autorka to mám samozřejmě ještě horší, protože nejen že jsem tu knížku přečetla, ale já ji i napsala. Takže jsem si ji nějak představovala a režisér má zase často jinou představu než autor. Takže dnes vím, že když jdu do střižny, je to pro mě stresová záležitost a s velkou pravděpodobností zažiju velký šok. Ale teprve pak mám šanci se nad tím zamyslet a v klidu si uvědomit, jestli se mi to vlastně líbilo. Mnohdy ta jiná interpretace věci prospěje.
Kterou knihu máte nejraději vy a která je nejoblíbenější u vašich čtenářů?
Mám vždycky nejradši tu poslední knížku. Je čerstvě porozená a mám k ní ochranitelské city. Byla bych ráda, kdyby čtenáři měli nejradši také tu poslední, to se ale neděje. Nejprodávanější byl Deník šílené manželky a hodně se líbí např. Příručka pro neposlušné ženy.
Píšete i scénáře k televizním seriálům, co vás baví víc, psát knihy anebo scénáře? Dá se říct, co je těžší?
Jsou to dvě velmi rozdílné činnosti, přestože na lidi to působí, že to je psaní a považují to za jeden druh práce. Psaní scénáře je větší nádeničina, je to víc racionální profese a vyžaduje větší kázeň. Psaní knih je méně uchopitelné, ale o to je těžší. Možná mám o něco radši knížky, ale hlavně proto, že jsem tam pánem od začátku do konce.
Na čem pracujete právě teď?
Píšu scénář pro Českou televizi z neobvyklého prostředí pro seriál – z domova seniorů. Mým záměrem je popularizovat stáří i stárnutí, půjde o zábavnou podívanou, alespoň doufám. Přeji si, aby bavil.
Co potřebujete k tomu, aby se vám dobře psalo?
Potřebuju dobré nápady, fantazii a klid. Někdy mám ale pocit, že čím víc toho klidu mám, tím je to s nápady horší.
Jaký je vlastně pracovní den spisovatelky? Píšete jen, když vás políbí múza, anebo se úkolujete a řeknete si, dneska napíšu jednu kapitolu a zítra druhou?
Já říkám, člověka políbí jen při narození a čekaní na ně je blbost. Takže opravdu si dávám naprosto jasné kvóty, kolik toho musím denně napsat a dělám si sama sobě drába.
Co byste si přála, aby vám život ještě přinesl?
Chtěla bych mít možnost se toho ještě hodně dozvídat.
