Píše se rok 1989 a tehdejší Československo zažívá absolutní převrat. Revoluce otřásá všemi směry. "A to je příležitost," musela si tehdy říct i Milada Karasová, dnes ředitelka modelingové agentury Czechoslovak Models, která byla u toho, když se rodil český modelingový průmysl.
Byla to právě ona, kdo nasbíral cenné zkušenosti potřebné k tomu, aby československá krása prorazila do světa. A jak říká, moc práce to prý nedalo. "Když se otevřela železná opona, o holky z východu byl eminentní zájem. Naše holky sice neměly potřebné míry, ale jejich půvab a ta šťáva, kterou v sobě měly bylo prostě něco neskutečného," vzpomíná.
Coby zkušená odbornice na módu nemá problém uspořádat casting a nabídnout francouzskému trhu to nejlepší, co tehdejší doba nabízela.
"V první vlně to byly Eva Herzigová a Pavlína Němcová. Tehdy musely jít ještě přes Pragokoncert, smlouva se jim totiž vypověděla až později. Dalšími hvězdami byly Simona Krainová, v roce 1992 Daniela Peštová a pak se to jenom nabalovalo. Byl to absolutní boom. Holky byly absolutně nevybavené, vůbec nevěděly, co je čeká. Ani já ne, i když jsem už rok s Francouzi spolupracovala," líčí.
"Určitě jsme byly výjimečné, když se otevřely hranice. Také jsem byla jedna z těch prvních modelek. Lidi prostě nevěřili vlastním očím, protože ta československá krása je absolutně jiná než ta světová, ty lícní kosti a taková ta velmi vyvinutá postava a přitom štíhlá - to jsou naše ženy," doplňuje Karasovou první novodobá československá miss Ivana Christová.
"Vzpomínám si, jak jsme stály na chodbě a kolem nás prošla manažerka agentury, která rok přede mnou vybrala Evu Herzigovou. Ukázala na mě prstem a řekla: Ty půjdeš se mnou! A tak to vlastně začalo," shrnuje za všechny Simona Krainová, další z revolučních modelek.
I když se všechny přední ženy tuzemského modelingu shodují, že fabrika jménem móda stále funguje na stejných principech, něco se přeci jen změnilo. Dívky, které by se rády staly modelkami sice mají daleko více příležitostí než dřív, prosadit se ale dokáže málokterá. - čtěte Dnešní modelky jsou jen kačenky hledající boháče, říká Krainová
"Zákony džungle převládají dodnes, to je pořád stejné, ale dneska už topmodelky nikdo chtít nebude. Už delší dobu pro to není příležitost. Práce jako reklamní kampaně se přehodily na zpěvačky a herečky a už dávno neplatí, že to budou dělat jenom modelky," připojuje profesní poznatek Karasová.
"Zpětně vidím, že jsem vycestovala v nejvíce vhodnou dobu. Největší přínos byl v tom, že jsme mohly cestovat, vidět svět, rozhodnout se, jak budeme dál tím životem kráčet. A navíc jsme si i slušně vydělaly. Dneska je konkurence velká a ceny šly hodně dolů. O to víc si cením děvčat, která se dokáží prosadit v dnešní době. Z českých krásek bych zmínila hlavně Helenu Houdovou. Ta prostě od začátku věděla, co chce dělat, dokázala se prosadit i ve světě a tohle obdivuju," dodává Ivana Christová.
Karen Mulder, Pavlína Němcová, Tereza Maxová a Eva Herzigová
Podobně se na věc dívá i Miss Československa z roku 1991 Michaela Maláčová, dneska také šéfka vlastní soutěže krásy České miss. "U nás došlo k vystřízlivění z prvního opojení modelingem. Už to není záruka rychlých a relativně lehce vydělaných peněz. Jde opravdu o profesionalitu, nasazení a výdrž. Ve světě je ohromná konkurence a uspět je daleko složitější než dřív. Praha to pociťuje v tom, že Česko je malý trh. Kdo chce uspět ve světě, musí odjet od rodiny, začít celkem brzo a obětovat hodně ze svého soukromého života. Pokud se chce uživit modelingem v Česku, musí se uskromnit ve svých nárocích," říká Maláčová.
Pro zajímavost uvádí malé srovnání: "Když jsem předváděla či fotila na začátku devadesátých let v Česku, byla jsem placená lépe, než dívky dnes. A to došlo k výrazné devalvaci koruny. Běžně jsem měla za přehlídku okolo deseti tisíc korun, což je dnes velmi slušně zaplacená práce, ale tehdy se za deset tisíc dalo žít celý měsíc."
"Ceny šly hodně dolů, to je také důvod, proč vyhledávám práci hlavně v cizině. Být modelkou dneska znamená přifouknout si prsa a brát za to peníze, které jiné dívky může urazit. To ty ceny úplně mění a není divu, že si klienti vybírají právě takové holky," popisuje realitu zástupkyně mladší generace Petra Štekl Faltýnová.
To je také důvod, proč jsou přední světové krásky k vidění na českých přehlídkách velmi zřídka. Již zmíněna Daniela Peštová otevřeně přiznává, že nemá zapotřebí brát honoráře ve své rodné zemi, a tak i ona raději odcestuje za prací.
Ještě jeden zajímavý pohled pak nabízí Michaela Maláčová, která coby bývalá modelka a šéfka vlastní továrny na krásu vidí věc z obou stran.
"Podstata je stejná, ale mění se organizátoři, soutěžící. Opět malé srovnání. Vyhrála jsem soutěž v roce 1991 a finále bylo přenášeno Československou televizí. Jeden hlavní kanál, který ten večer sledovalo k deseti milionům diváků. Stačilo dát rozhovor dvěma deníkům, dvěma časopisům a jednomu rádiu. To stačilo na prosazení se v obecnou známost. Tohle je dnes nepředstavitelné," uzavírá Michaela Maláčová.
Očima odborníkůKteré krásky jsou podle vás jakkoliv revoluční? MILADA KARASOVÁ
Určitě Eva Herzigová a Pavlína Němcová. Jejich tehdejší úspěchy sledovala i francouzská média, která si je točila v devětaosmdesátém na Václavském náměstí, když zapalovaly svíčky. Dokonce existuje dokument, který se tehdy točil. MICHAELA MALÁČOVÁ
Přestože organizuji Ceskou miss a vlastním modelingovou agenturu, nejsem už tak informována jako v minulosti. Modelku dlouho nedělám a agenturu PH Models řídí profesionálové, kteří by na to jistě našli odpověď. Já znám jen ty nejslavnější a ty se mi nezdají nějak "revoluční". IVANA CHRISTOVÁ
Ze světových modelek se mi vždycky líbila Christy Turlington, Pavlína Pořízková, se kterou jsem fotila jedno z mých prvních focení pro americký Vogue, potom to byla Linda Evangelista. Z těch českých nevím, všechny jsou moje kamarádky. Terezka Maxová, Eva Herzigová - jak je znám - to byly disciplinované ženy, které musely hodně obětovat, aby byly tam, kde jsou. |
