Mona Lisa nemá co nabídnout, je bez nápadů i emocí

Původně jsem chtěl dát třicet procent. Než se na jevišti objevili sněhuláci. Leonardo da Vinci totiž právě vynalezl sněžnice, a tak si tady dva panďuláci radostí zaskotačili. Dvacet.

První premiéru muzikálu Mona Lisa odzpívala v hlavní roli Dasha, na snímku s Hanou Zagorovou. | foto: Marek Navrátil

Muzikál Mona Lisa, který měl ve středu premiéru v pražském Divadle Broadway, totiž není lední revue za padesátku. A jiná liga by měla garantovat přiměřený zážitek. Rozumějme si: skvělý zážitek.

Skvělý se však v případě Mony Lisy brzy mění na nevšední. Už s příchodem prvních Florenťanek, z nichž výpravné kostýmy vyrobily ruské carevny, paní matce v podání Hany Zagorové k němu dokonce maska vyčarovala komiksový výraz zlé mstitelky. S odstupem? Kéž by to byla jediná vada na kráse.

Přeplácaný děj a instantní hudba

Popravdě je to ta nejmenší. V muzikálu, který v italských kulisách konce patnáctého století vypráví příběh legendárního malíře a dívky, která se stala předobrazem jeho nejslavnějšího díla, totiž jinak nefunguje nic. Dvěma slovy: vůbec nic. 

Příběh, který se mohl opřít o průzračný osud fatální lásky okořeněný setkáním s legendárním malířem, se nesmyslně zamotává do války Florentských s Medičejskými, loupení Leonardových pomocníků, zatímco by mohl stavět příběhy ústřední trojice: Lisy, jejího manžela a dávného, údajně popraveného milence Giuliana.

Recenzuje Jan Kábrt

Mona Lisa je nevšední zážitek. Už s příchodem Florenťanek, z nichž výpravné kostýmy vyrobily ruské carevny.

Místo toho se vrší dějové odbočky a nesmyslné scénky (za všechny ta se sněhuláky), které muzikál tak přeplácaly, že po dvou hodinách (přičemž celé představení má přes tři) je už naprosto zbytečné sledovat děj.

Oproti tomu hudba, která tohle zmatení doprovází, se zřejmě snaží definovat nový žánr. Instantní. Je tak stejná a nudná, že se člověk začne ošívat už dlouho předtím, než rezignuje na dějovou linku.

Jistě, jsou okamžiky, kdy problýskne naděje. Když partička zaswinguje nebo matka odsekává rýmy v rychlejším tempu, člověk pookřeje.

Zbytečně. I když zpěváci jako Dasha, Hana Zagorová nebo Petr Kolář napínají síly, je jim to k ničemu. Zvlášť když jim texty předepisují bláboly, jako že se šaty vyčistí a manžel nic nezjistí, nebo když na úsměv maminčin rýmem navazuje mistr da Vinci. Velký prostor dostal autor hudby a představitel da Vinciho Bohouš Josef, ale libozvuk své medové vemlouvavosti o dost přecenil – často přepálené vokály během tří hodin udělají z bubínků padrť.

Opravdu má Mona Lisa režiséra?

Naivně prostinké jsou činoherní, nebo, chcete-li, mluvené scénky. Tomáš Savka (v pokřivené verzi renesančního mistra Raffaela Santiho) chodí da Vinciho dílo obdivovat se slovy "nádherné, mistře" nebo "ta paleta barev".

Podobně banálně káže i sám malíř, připomíná přitom zarostlého, samolibého studenta večerní školy, který poprvé správně odříkal několik frází z občanské nauky. Na takových místech se už diváci neubrání smíchu, i když ke komedii má Mona Lisa podobně daleko jako da Vinci k impresionistům.

Tady už se o konečný účet Mony Lisy stará režisér a autor scénáře Libor Vaculík. Bylo na něm, zda dokáže muzikálu vtisknout tvář. Ta by v tomto případě znamenala škrtání, zprůhlednění děje, inscenační nápady, práci s herci, která by vyústila v emoce a zájem diváků. Třeba jako se to povedlo režiséru Bednárikovi v Angelice (když už se bavíme o romantickém žánru).

Muzikál Mona Lisa je jako ohřívaný guláš

Soukromé muzikálové produkce jako by na své tituly měly kuchařku, podle níž postupují krok za krokem. Základ si udělej z něčeho, co divák dobře zná. Vhodná je historická osobnost či adaptace známé látky, nově - jak vidno - stačí i ikonický obraz. Přimíchej výpravné kostýmy, dusně těžkopádnou romantiku, pompézní, leč kašírované kulisy, kořeň účastí známých tváří a nezapomeň dochutit alegorickou postavou (nejlíp Osudem nebo Smrtí), která tanečně víří kolem staticky pějících hlavních hrdinů. Dus v tom publikum tak tři hodinky, jinak by se snad mohlo zdát, že si své peníze nedopřálo do sytosti. Receptura je to osvědčená, ale nikdy z ní nevzejde prvotřídní pochoutka, nýbrž stokrát ohřívaný guláš. Po této linii se třikrát šedesát minut (s pauzou) valí i Mona Lisa.

Vaculíkovi se z toho nepovedlo nic. To věčné přecházení zprava doleva a po schodech nahoru a dolů opravdu moc bouřlivých emocí nevyvolá. Na práci s hereckým výrazem zpěváků nebyl čas nebo se na něj prostě zapomnělo – to snad i Paris Hiltonová by tady zahrála uvěřitelněji než Bohouš Josef či Alan Bastien.

Ano, ingredience romantického muzikálu by byly: touha, láska, smrt... Jenže režisér s nimi musí naložit tak, aby jiskřily, vyvolávaly emoce, vzájemně spolupracovaly a tím vtáhly diváky do děje. Vaculík je všechny nechal vyráchat v soukromém rybníčku, tedy společně zafungovat nemohou. Zůstala nuda, šeď, prázdno.

Na Broadwayi už dokázali udělat dobré muzikály: Rebely, Angeliku nebo Adélu. Mona Lisa zůstala hluboko za nimi.

B. JOSEF, L. VACULÍK, L. F. HAGEN - Mona Lisa
Divadlo Broadway Praha. Režie L. Vaculík, délka 180 minut, premiéra 4. března 2009.
Hodnocení MF DNES: 20 %