Myslím orgány hledací, vyšetřující a žalující. Všechny dohromady jsou stiženy podivnou slepotou.
Lidstvo umí dopravit jednotlivce do vesmíru, umí sestrojit zařízení tak inteligentní, jako je mobil, ale najít bandu zlodějů, kteří primitivně oloupou na památném místě mosazné tabulky se jmény obětí, neumí.
Přitom ti zloději jsou výrazně méně inteligentní než mobil, tabulky nosí do sběru, tam je orgány nacházejí – a jsou bezradné. Bezradní jsou i majitelé sběren – stovky tabulek se jmény obětí jim nejsou nápadné ničím.
Jediné, co se kolem tak odporných krádeží odehraje, je neplodné mudrování o nedostatečné legislativě, právech zlodějů a nedostatku důkazů.
Prasata jsou zlatá, nemají legislativu, nekradou, nezabývají se krkolomným mudrováním kolem práv zlodějů. Žijí, pak je zabijí. S lidmi je to horší, na své hnusné činy vrší hory řečí, úvah, rozborů, že věc se má tak či onak, že svět je složitý a vykradače piet nikdo neviděl, protože je neviděl. V příštím životě není nutno cpát se mezi lidi.
