„Při rozboru prostředí a lokací mi trochu ztuhly rysy, protože jsem pochopil, že to bude mnohem větší, než jsem předpokládal,“ přiznává filmový architekt Jan Vlasák.
Filmaři dokonce zvažovali, že by vyrazili natáčet do Helsinek, kde Emil Zátopek v roce 1952 prožil nejslavnější chvíle a dobyl tři olympijská zlata. Zjistili však, že starý olympijský stadion momentálně prochází rekonstrukcí a jeho původní podobu už tak není možné natočit.
 |
„Pak se hledaly stadiony různě po Evropě, které by nejvíc odpovídaly realitě. Ale naštěstí se po různých obhlídkách ukázalo, že je šance film natočit na stadionu za Lužánkami a kompletně si ho na každou olympiádu přestavět,“ líčí filmový producent Kryštof Mucha.
Slavný brněnský kolos opustili zdejší fotbalisté na přelomu tisíciletí, od té doby zchátral do podoby ruiny prorostlé džunglí. Ožil až před šesti lety při velkolepém rozlučkovém zápase fotbalisty Petra Švancary, od té doby se na něm nárazově konají kulturní i menší sportovní akce.
Filmaři tak se svolením a technickou i finanční podporou vedení města měli dost prostoru k natáčení, zároveň se však museli vyrovnat s nepříznivými podmínkami.
„Stadion byl ve velmi zanedbaném stavu. Místo trávy rostly břízy, na ochozech byla spousta náletových stromů. To se muselo vyčistit a položit nový trávník,“ přibližuje Mucha.
Diváci jsou skuteční
Zároveň však zdejší ovál odpovídá standardům Zátopkovy doby. „Rozhodli jsme se stadion celý přepracovat a vytvořit univerzální motiv, který jsme využili na olympiády v Londýně a Helsinkách. Točili jsme tu i armádní hry v Berlíně,“ popisuje Vlasák.
Starý brněnský stánek by pochopitelně nemohl nabrat různé podoby bez moderních filmových triků, na nichž se podílelo postprodukční studio PFX.
„Věděli jsme, že bude potřeba doplňovat lidi a dotvářet stadiony, které už neexistují. Teoretická příprava byla velká. Od začátku byla jasná koncepce: budeme stát na polorozpadlém stadionu, který absolutně neodpovídá tomu, jak ten stadion vypadal tehdy, tudíž budeme za herci měnit samotný stadion,“ odkrývá VFX producent studia PFX Tomáš Srovnal.
Zatímco tribuny vznikaly v počítačích, fanoušci na nich jsou skuteční. Ochozy s pomocí techniky zaplnily tři stovky komparzistů.
„Normálně se lidi modelují a jsou úplně virtuální. Ale my jsme šli cestou, že jsme vzali realistický kompars, který jsme nafotili ve studiu, kde je 120 fotoaparátů, pomocí kterých jsme si udělali 3D lidi. To nám dost pomáhá ve finálním vjemu,“ podotýká VFX supervizor studia PFX Jindřich Červenka.
Snímek v režii Davida Ondříčka bude mít premiéru 20. srpna na zahájení karlovarského festivalu. Do kin vstoupí o šest dní později.
