V Hodonicích na Znojemsku pro ni pracuje okolo šesti stovek lidí, patří tak k významným zaměstnavatelům v kraji. Letos tu rozšíří výrobu, proto se chystá nábor dalších desítek pracovníků. „V regionu působíme už sedmdesát let a chceme v této tradici pokračovat,“ tvrdí třiačtyřicetiletý generální ředitel Miloš Pavliš.
Můžete laicky vysvětlit, co jsou to skelná vlákna? Jejich výrobu si představuji jako souběh sklářské pece a tkalcovského stavu.
Jste velmi blízko. Na začátku je sklářská vana, kde ze surovin, jako je křemičitý písek, utavíme sklovinu, ze které pak táhneme skleněná vlákna. Jejich průměr je velice malý, čímž se mění i vlastnosti – nezlomí se, jsou ohebná a pružnější. Není to však klasické sklo, které známe z běžného života. Vlákna pak zpracováváme téměř klasickým textilním způsobem – tkaním na tkalcovském stavu a pletením na stroji. Používají se pak jako výztuha hlavně ve stavebním průmyslu.
V oboru se řadíte mezi největší výrobce skelných vláken na světě. Co to znamená v číslech?
Za rok vyrobíme 110 tisíc tun skleněného vlákna, což je zhruba 300 tun denně. Tkanin pak ročně vyprodukujeme 400 milionů metrů čtverečních. Jen pro představu, na izolaci jednoho rodinného domu je potřeba okolo 250 metrů perlinky. Naše roční výroba tkanin by tedy pokryla celkem 1,6 milionu rodinných domů.
Miloš Pavliš (43) a Adfors
|
Kdo jsou vaši zákazníci?
V podstatě distributoři stavebních materiálů. Nedodáváme koncovým zákazníkům, ale pouze dalším firmám. Cílíme především na evropské trhy, naše výrobky ale vyvážíme i do Ameriky a Asie.
Často se mluví o tom, že je na Znojemsku těžké podnikat, už třeba kvůli nedostatečnému dopravnímu spojení. Proč v tomto regionu podnikáte?
Působíme tady sedmdesát let. K největšímu rozšíření jsme přistoupili v roce 2003, kdy jsme postavili novou sklářskou vanu. Tenkrát jsme se rozhodli pro modernizaci závodu, a to vzhledem k tradici a zkušenostem lidí. A v této tradici chceme pokračovat, proto plánujeme další rozšíření.
Ale jednu jeho část jste sem před deseti lety přestěhovali z Moravského Krumlova. Proč?
Protože tamní závod stál v centru města a nešlo ho rozšiřovat. Dalším motivem k přesunu pak bylo i přiblížení zpracování vlákna k prvovýrobě, tedy ke sklářské vaně, která je právě v Hodonicích. Byznys založený na stabilitě zkrátka nelze přemístit.
Místní firmy si ale často stěžují, že je těžké najít na Znojemsku pracovníky. Prý když je někdo schopný, jde raději do Rakouska, kde je přímá mzda daleko vyšší. Máte s tím problém?
Stejně jako většina firem v tomto regionu i my se potýkáme s nedostatkem pracovních sil. Spousta lidí opravdu využívá lokality v blízkosti hranic a míří do Rakouska. Proto se neustále snažíme posilovat aktivity naší značky. Často se navíc stává, že se zaměstnanci po nějaké době znovu vrací k nám.
Letos máte v plánu nabírat nové zaměstnance. Kolik jich bude a na jakou práci?
Řádově půjde o desítky lidí na dělnické pozice v provozu úpravárenské linky a tkalcovně. Rádi bychom náš tým posílili hlavně o stabilní a dlouhodobé zaměstnance. Při náboru se přitom budeme snažit pokrýt naše potřeby hlavně lidmi z regionu, kde je právě výhled dlouhodobějšího pracovního poměru.
Nové pracovníky lákáte kvůli letošním investicím za více než 380 milionů korun do rozšíření kapacity a zavádění nových technologií v Hodonicích. O co přesně půjde?
Investice se rozdělí mezi oba naše závody, tedy mezi Hodonice a Litomyšl. Konkrétně se jedná o rozšíření výroby sklovláknitých tapet, rozšíření tkalcovny a provozu úpravárenské linky. Kapacita výroby se díky tomu celkově navýší o třicet procent.
Plánujete i další změny?
Příští rok se v Hodonicích zaměříme na opravu sklářské vany, při níž chceme výrazně navýšit její kapacitu. Půjde o náklady přesahující miliardu korun. Další růst je otázkou. Osobně bych byl rád, kdyby se zde postavila další vana. To je ale závislé na odbytové situaci a podmínkách podnikání, což se týká třeba právě kvalifikované síly.
Už jste zmínil perlinku, která je vaším nejznámějším výrobkem. V čem je její největší výhoda?
Díky své pevnosti perlinka zamezí tvorbě prasklin ve stěnách i podlahách. Dále je nezbytnou součástí sádrokartonových konstrukcí. Se samotnou instalací si přitom poradí i amatér. Použití perlinky je možné v interiéru i exteriéru, aplikuje se do stěrky na zdi. Dříve se jednalo výhradně o součást fasád, v posledních letech je ale perlinka velmi oblíbeným materiálem zedníků pro vnitřní omítky, protože pomáhá zvyšovat kvalitu jejich práce.
V tuzemsku se prý těší velké oblibě. Na jednoho Čecha připadá 1,8 metru čtverečního perlinky, jsme tak světovou jedničkou. Souhlasí to?
Bohužel, z obchodních důvodů nemůžu uvést konkrétní číslo, ale prozradím, že na jednoho Čecha je to daleko více.
Dodáváte i zpevňující sítě, které se používají do asfaltových silnic. Znamená to, že mají pak mnohem delší životnost?
Jedná se o takzvaný GlasGrid, s jehož výrobou jsme začali zhruba před třemi lety. Tento výrobek má unikátní vlastnosti a může prodloužit výdrž silnice až trojnásobně. Prodáváme ho po celé Evropě. I u nás je už řada silnic touto výztuhou opatřena. Hodí se na opravu jakéhokoliv asfaltového povrchu.
Vyrábíte nonstop, protože sklářská pec ideálně nesmí nikdy vychladnout. Přesto, stalo se někdy, že se musela výroba zastavit? A hrozí vůbec nějaké její omezení?
Sklářské vany se opravdu nedají jen tak zastavit, kromě plánovaných oprav jednou za devět let. Pokud dojde k výraznému poklesu odbytu jako v krizi v roce 2009, jsme schopni výrobu částečně omezit, ale jde to samozřejmě jen do určité míry. Právě proto je tak důležité dlouhodobé plánování. Po celý rok chceme mít odbyt na celou kapacitu výroby. Regulace vany je zkrátka velmi složitá.
Jaké je vaše profesní krédo?
Člověk by se měl chovat jako podnikatel, ne jako zaměstnanec. A nevnímat zaměstnání pouze jako zaměstnanecký poměr, ale svým přístupem umět nést i zodpovědnost za firmu. Tu nelze řídit pouze přes čísla, stěžejní jsou lidé – to, jak na sobě pracují, rozvíjí se, ale i jakou kolem sebe vytvářejí atmosféru.
