Už léta obléká firma Atex špičkové sportovce i reprezentační týmy, a to nejen z Česka. Například před čtyřmi lety na olympiádě v Soči si v jejich kombinéze doběhla pro trojnásobné biatlonové zlato Běloruska Darja Domračevová.
„Korea je už naše třetí olympiáda. Jen v Soči jsme ze všech týmů měli celkem deset medailí. To člověka vždycky zahřeje u srdce. Nejvíc nás ale dojímají naši sportovci. Však také z Vítkové a Krčmáře jsme byli celí naměkko,“ říká jednatel řečkovické společnosti Oldřich Sova.
Brněnská rodinná firma šije sportovní oblečení už od 90. let minulého století a ve svém portfoliu má míry i dalších českých sportovních hvězd - biatlonistky Gabriely Koukalové, veslaře Ondřeje Synka či krasobruslaře Michala Březiny.
„Šijeme pro různá odvětví od atletiky až po zápas. Oblékáme nejen některé týmy z naší výpravy, ale také další, třeba ze Slovenska, z Chorvatska, Litvy, jednotlivce z Maďarska a Makedonie, brazilské snowboardcrossaře jsme dodali komplet. V Pchjongčchangu máme kromě pěti týmů biatlonistů i šest týmů běžkařů, dva snowboardcrossařů, jeden bobistů. Osm národů v sedmi sportech,“ vypočítává Sova.
A v Koreji běhá na lyžích i „jejich“ další zajímavý závodník - Mexičan German Madrazo. Nepatří ke špičce, ale je pozoruhodný tím, že je mu 43 let a oficiálně začal závodit teprve před rokem. Přesto se mu povedlo kvalifikovat na olympiádu.
Jako materiál používají lycru
Atex měl obléct i Akwasiho Frimponga, prvního ghanského reprezentanta na zimní olympiádě, který závodí ve skeletonu. Ten ale v brněnském oblečení nakonec do Koreje nevyrazil.
„Jejich olympijský výbor to odřekl pár dnů před akcí. Chtěli po nás, abychom sponzorovali cestu a částečně i pobyt ghanské výpravy. To si ale jako malá firma nemůžeme dovolit, takže zakázku převzala konkurence,“ vysvětluje Sova s tím, že pro Frimponga ale šijí dál.
„Máme s ním velmi dobré vztahy, známe se osobně. Jeho rodina uprchla z Ghany do Holandska, teď žije v Americe. Vystudoval marketing a kromě toho, že dělá špičkově sport, umí se i prodat, což nebývá tak časté,“ podotýká Sova.
Osobní kontakt se zákazníky považuje za velkou výhru. Daří se to například právě u biatlonistů. Na podzim jim v Černovicích šijí vždy jednu běžeckou sadu - bundu, vestu, kalhoty, k tomu doplňky na tréninky a dvě závodní kombinézy.
„Hodně lidí se diví, že jim stačí jen dvě, ale je to tak. Další dvě šijeme na olympiádu. Jako materiál používáme lycru, která je prodyšná a elastická. Nejdůležitější je, aby se v oblečení cítili příjemně, nikde je neškrtilo a ani jim neplandalo. U biatlonistů je speciální požadavek na neklouzavou vrstvu vespodu u lokte a u pasu, aby se jim nesmekala puška, když střílí,“ upřesňuje Sova.
Drží se národních barev
Podle něj není snadné prorazit a hlavně se na trhu udržet. Výhoda brněnské firmy? Paradoxně to, že je malá. „Jsme tak schopní rychle reagovat a ušít něco nového. To je u velkých firem horší, proto nás už řadu let sportovci upřednostňují,“ míní Sova.
V plánu má další nové materiály a vzory, například oblečení s kombinací klasických a lepených švů, které se hodí hlavně triatlonistům, protože ve vodě nenasákne. „Na letošní zimní olympiádu jsme jej zatím nenabídli. Snad na tu příští v roce 2022 v Pekingu, na kterou už máme s českými biatlonisty smlouvu,“ podotýká Sova.
Barevné vzory si ve firmě vytvářejí sami, mají na to tři grafiky a jednoho na úpravu fotek. „Zpočátku jsme s barvami experimentovali a oblečení ladili do černé nebo jej dělali strakaté, ale teď se ustálilo pravidlo, že se držíme národních barev,“ popisuje Sova.
Jedním z grafiků, kteří vytvářejí vzory, je i Martin Voda, který pracoval i na olympijském oblečení. „Být na akci, kterou sleduje celý svět, považuji za svůj menší osobní úspěch,“ přiznává Voda s tím, že podíl na výrobku má více lidí a strojů. „Sice se tam nepromenáduju a nemávám vlajkou, ale částečně tam prostě jsem,“ usmívá se Voda.
