Během tisícovky dní navštívil 42 zemí na pěti různých kontinentech. Od pátku má unikátní cestovatelský počin za sebou.
Zpočátku cyklista plánoval vyrazit pouze do Itálie, aby se pokusil vyléčit ze střevní Crohnovy choroby. „Řekl jsem si, že když nemoc dostanu pod kontrolu, výlet protáhnu do Jižní Korey získat zpět svou ztracenou lásku, která mi tam v létě utekla,“ začíná vyprávění Matěj Balga.
Že pojede ještě dál, zjistil, až když přijel na východní pobřeží Číny. Tam si uvědomil, že není připravený se s bývalou přítelkyní potkat. „Můj život byl tehdy vzhůru nohama, a proto jsem chtěl jet někam daleko, dlouho a sám, abych mohl přemýšlet,“ vysvětluje.
Od té doby procestoval Evropu, Asii, Severní i Jižní Ameriku a dokonce i Afriku.
Kolo, které dva týdny před startem uviděl v bazaru za pouhé čtyři tisíce korun, bylo pro dobrodruha jako znamení. „A bylo ideální. Nejenom kvůli skvělé ceně, ale také proto, že když jsem na to šlápl, zmizel jsem v prachu, a to je v chudých zemích vždy určité gesto nadřazenosti,“ tvrdí Balga.
V Karibiku ztroskotal, v San Franciscu žil pod mostem
Při své cestě postupoval tak, že měl vždy alespoň směr nebo město, kde by rád zhruba za měsíc byl. „Nejednou se mi ale prostě přestalo chtít a celý plán se úplně změnil,“ přiznává.
Dobrodružství na cestě kolem světa zažil bezpočet. Například ztroskotal na opuštěném ostrově v Karibiku.
„Ze Severní do Jižní Ameriky nevede žádná cesta, a proto jsem se rozhodl překonat na člunu kus Karibského moře. Snažil jsem se plout ještě před obdobím dešťů, ale bohužel, nepovedlo se,“ vzpomíná teď už s úsměvem dobrodruh.
Devátý den plavby se za bouřky s člunem převrátil a kromě kola a oblečení přišel víceméně o všechno.
Nelehké období zažil i v San Franciscu, kde musel spát pod mostem. „Měl jsem v San Franciscu známou, která mi nabídla, že u ní mohu chvíli zůstat. Jenže pak si to rozmyslela a já byl bez peněz s rozbitým kolem a nanovo propuknutou nemocí,“ líčí cestovatel.
Idyla na Amazonce
Moc rád naopak vzpomíná na klidné dny na Amazonce. „Vzbudil jsem se se zpěvem prvních ptáků, uvařil si kafe, nasnídal se a spustil člun do vody. Pak jsem se celý den jen nechal unášet proudem,“ vypráví Balga. A když si vyhlédl další hezké místo na spaní, za vřeštění opic usínal pod magickou pralesní oblohou.
Co se týká vybavení, na začátku cesty vezl Matěj Balga asi 57 kilogramů. „Vzal jsem si stan, spacák, karimatku, benzinový vařič, ešus, pár kusů oblečení, knihy a mapy, počítač, telefon a foťák,“ vyjmenovává.
S lidmi na cestě se domlouval rukama nohama, ale i jazyky, které se naučil. „Řeči pro mě byly trochu jako získávání bodů – závodil jsem sám se sebou a bavilo mě to,“ je pyšný cestovatel. Umí plynule anglicky, španělsky a francouzsky. Učil se italsky, portugalsky a rusky, domluví se i v perštině.
I když měl občas chuť to zabalit, nevzdal se.
„Třeba poté, co jsem ztroskotal. Tehdy jsem si sliboval, že přijedu do nějakého velkého města, vydělám si na letenku a okamžitě poletím. Jenže pak se mi většinou podařilo ještě něco vydělat, nebo jsem přišel s novým plánem, jak pokračovat,“ líčí Balga.
Na další velkou dobrodružnou cestu se mladý muž zatím nechystá. Teď chce začít psát knihu a příští rok by rád vydal film o svém putování amazonským pralesem od Pacifiku k Atlantiku.
