To vše tají tělesná schránka velitele pandurů Františka, svobodného pána Trencka, kterou najdeme v Kapucínské hrobce pod kostelem Nalezení svatého Kříže kousek od Zelného trhu v Brně. V prosklené rakvi tu leží ostatky jednoho z nejslavnějších špilberských vězňů.
Trenck se narodil prvního dne roku 1711 v italském Reggiu di Calabria jako třetí syn podplukovníka Johana Trencka a Anny Marie, rozené Kettlerové. „Po porodu dítě vypadalo jako mrtvé, tak je porodní bába vykoupala ve víně, a skutečně ožilo,“ praví jedna z pověstí o tomto vojenském dobrodruhovi, která dodává, že právě ve víně vykoupanému dítěti se smrt prý vyhýbá obloukem.
„A skutečně. Budoucí generál přežil jako půlroční dítě rozsáhlé popáleniny po pádu do ohně i událost, kdy si jako čtyřletý hrál s otcovou nabitou zbraní a málem se zastřelil. Dokázal prý také vyskočit z kočáru, který se řítil do propasti, přežil podchlazení, když se pod ním prolomil led, a ve zdraví odolal všem epidemiím,“ pokračuje historicky podložená pověst o Trenckovi.
S otcem se ve vojenském prostředí pohyboval od svých sedmi let, zatímco matka trvala na jeho vzdělávání, které mu zařídili u jezuitů a na gymnáziu. Trenck díky tomu hovořil sedmi jazyky, četl a miloval anglickou literaturu, sám psal básně a bravurně hrál na housle.
Tak kritizovat se tedy nebude!
Budoucí slavný velitel pandurů začal svou válečnou kariéru roku 1727 v pluku hraběte Palffyho a pak v uherském pěším pluku.
Záhadou obestřený konecTrenckovo tělo bylo uloženo a proudícím vzduchem přirozeně mumifikováno v brněnské Kapucínské hrobce. Ke smrti barona Trencka existuje i výklad, jenž připomíná konec tragédie Romea a Julie. Tvrdí se v něm, že také Trenck požil uspávací nápoj, po kterém se měl v Kapucínské hrobce vzbudit a definitivně uprchnout z Brna na svobodu. Jenže příliš mnoho lidí prý bažilo po jeho bohatém odkazu, proto mu byla po jeho zdánlivé smrti pro jistotu ještě uťata hlava. |
Ačkoliv jeho otec byl výrazně proti, oženil se Trenck s Josefínou, dcerou polního podmaršálka von Tillera, a měl s ní čtyři děti, které však postupně zemřely, poslední z nich na mor - i s Trenckovou ženou. Baron Trenck v té době začal pronásledovat a krutě pobíjet lapky i zbojníky, to už s vojskem pandurů.
„Za své násilnosti dostal pokutu, kterou odmítl zaplatit, a podle tehdejších zvyků byl za urážku soudu uvězněn. Z vězení ho dostal až jeho švagr von Tiller. Trenck ovšem zuřil. Navíc se tam nakazil žloutenkou,“ uvádějí o něm historické anály a dodávají, že neuznávání autorit a nesnášenlivost vůči jakékoliv kritice se staly hlavním baronovým rysem.
Opakované tresty smrti a nakonec doživotí
Trenck pak bojoval v ruské armádě, kde měl ovšem spory s nadřízenými, navíc zřejmě nenechal na pokoji žádnou sukni včetně povětrných. Po jedné ze rvaček byl přikován ke zdi a odsouzen k trestu smrti, což mu později zmírnili na vyhnanství a nakonec na vyhoštění z Ruska.
Načež se v Uhrách vrátil k surovým vraždám loupežných zbojníků. Jenže drsný válečník se zalíbil nové mladičké císařovně Marii Terezii, která mu dovolila naverbovat tisícihlavé vojsko pandurů, jež hájili císařovniny zájmy ve válkách proti Francii, Bavorsku, Prusku i Turecku.
Postupně se vojsko rozšířilo až na opravdovou armádu, takže Trenck začal zároveň ohrožovat svou silou i jiné mocipány. V roce 1745 jej ve zmanipulovaném procesu odsoudili za urážku generála Löwenwalda k trestu smrti.
Díky Marii Terezii byl rozsudek zmírněn na doživotní žalář na brněnském Špilberku, kde si Trenck ve dvou místnostech s dostatkem jídla i vody a nedělními obědy u velitele pevnosti nežil až tak špatně. Nakonec mu dokonce dovolili bydlet v Brně jakožto svobodnému občanovi.
Když zde 4. října 1749 zemřel, podle poslední vůle byl jeho majetek rozdělen městu Cham, kde řádili jeho panduři, část věnoval Trenck na mše za svou hříšnou duši, dále na stavbu vězeňské kaple a také chudým včetně roční dcery sluhy, který s ním pobýval na Špilberku.
