"Jaci by měli přicestovat do Brna na konci března nebo začátkem dubna z Německa. Návštěvníci je najdou ve výběhu vedle bizonů. Jaci jsou známý dlouhosrstý rohatý skot pocházející z himalájské oblasti jižní Asie, zejména z Tibetu, kde žijí ve stádech čítajících skupiny 10 až 30 kusů zvířat," informoval mluvčí zahrady Pavel Hrazdíra.
V tibetštině slovo Yak označuje jenom samce tohoto druhu, samici nazývají tamní obyvatelé dri nebo nak. U nás se název jak užívá pro obě pohlaví.
"Divocí jaci bývají asi dva metry vysocí s váhou až 1000 kilogramů, domácí pak dorůstají asi do poloviny této výšky a váhy. Oba typy mají dlouhou střapatou srst, která je izoluje od chladu. Divocí jaci mohou být jak hnědé, tak černé barvy," dodal mluvčí.
Tato zvířata se nejčastěji vyskytují ve výškách 3200 až 5400 metrů nad mořem. Jsou býložraví, živí se různými druhy trav a lišejníků.
Noví sousedi surikat: pekariové
Noví sousedi potěší na jaře i brněnské surikaty. Do Brna přijedou z Berlína na konci dubna a osídlí výběh podél dolní části páteřní cesty zoo.
"Pekariové jsou zvířata podobná prasatům, vyskytují se na jihoamerickém kontinentu a byla objevena poměrně nedávno, v roce 1975. Pekariovití se od prasat odlišují tím, že žijí ve skupinách, mezi jejichž členy se vytvářejí velmi těsné vztahy," vzkázal mluvčí.
Pekariové jsou společenští, ve skupině několika desítek zvířat se dorozumívají hlavně hlasem a poznávají se podle pachu. Teritorium si označují výměškem hřbetní žlázy. Samci i samice pekariovitých jsou vyzbrojeni ostrými špičáky.
"Ve vrhu mívají pekariové několik mláďat, která na rozdíl od prasat nezahřívají, i to je důvod, proč žijí v teplých oblastech. Délka těla s hlavou dospělců se pohybuje mezi 80 a 120 centimetry, váží 17 až 43 kilogramů. Pekari je všežravý, ale v jeho jídelníčku převažuje rostlinná složka včetně spadaných plodů a kořínků či hlíz," uzavřel Hrazdíra.
