Omezovat šedesátiletého zpěváka a muzikanta škatulkou "průkopník hororu v rockové hudbě" by bylo tristní. Cooper ve své výsostně zábavné show skákal od tvrdého rocku přes kabaretní melodie až k šamansky extatickým instrumentálkám. Předvedl romantický kýč i vrcholně inteligentní podívanou, kterou ale vzápětí shazoval vtipně sebeironickými scénkami.
Začal přesně úderem deváté. Za oponou s ohnivým nápisem Alice Cooper, která až do poslední chvíle nedávala tušit, jak bude vypadat scéna, se rozehrálo stínové divadlo. Silueta Alice Coopera ve fraku zabodává dýkou své druhé já. Nastupuje ostrý kytarový riff, opona prudce padá k zemi a Cooper začíná svou show oblíbenou startovací písní It´s Hot Tonight.
Zpěvák svou hůlku roztočí jako mažoretka, diriguje s ní čtyřčlennou kapelu i publikum jako pokleslý dandy. A hned nato i humorně naznačuje, jestli už na to všechno není ve svých šedesáti trochu starý – opírá se o ni jako o stařeckou hůl a chvíli se jakoby unaveně belhá po pódiu.
První část koncertu je ve znamení kytar. Výtečná kapela dává druhé skladbě No More Mr. Nice Guy až popově energický nádech, následuje neuvěřitelných sedmatřicet let stará hitovka I´m Eighteen.
Další skladbu Woman of Mass Distraction zahájí sirény, osamělý Cooper si na potemnělém pódiu zahraje na honěnou se světly. Ta ho konečně dostihnou, zpěvák si opět přivolává muzikanty a zbytek písně odehrají nastoupeni do řady jako čestná stráž.
Jen pár centimetrů od ruce natahujících fanoušků. S těmi Cooper moc nekomunikuje, žádné "Ahoj Brno" se nekoná. Ale rozhodně na ně nezapomíná. Hned v další Dirty Diamonds hází (a nejen rukama, ale posléze i zuby) do prvních řad korále.
Ale pak si divák začne říkat – není to málo? Cooper sliboval teatrální podívanou, v týmu má ostatně víc tanečníků a herců než muzikantů, tak kde jsou? Scéna s pár kulisami připomínajícími pavučiny působí spíše chudě - kde je pověstná šibenice a umělá krev? Jenže Cooper je mistrem gradace. Svá esa vytahuje z rukávu postupně.
V půlce koncertu na pódium konečně vtančí jeho dcery Calico a Sonora – a odtáhnou si otce do zákulisí za doprovodu bubnů, připomínajících pochod odsouzených k smrti. Zatímco se Cooper převléká, publikum hltá jeden z nejpůsobivějších okamžiků koncertu, téměř desetiminutové bubenické sólo Erica Singera, který je geniálně nasvícen tak, jako by světlo vyzařovalo přímo z jeho kmitajících paliček.
Poté vše zahalí fialová hustá mlha, z níž vystoupí záhrobně se klátící tanečníci s Cooperem a jeho slavnou Welcome To My Nightmare. Při feministické baladě Only Women Bleed zas zpěvák sedí na schodech jak stárnoucí bard a chraplák se mu mění v sametový hlas. Ale to už ze zákulisí jeho tanečníci vytahují tu slíbenou (pojízdnou) šibenici, Coopera pověsí a podruhé odtáhnou ze scény.
Ovšem jen proto, aby se – znovuzrozen v bílém žaketu a cylindru – triumfálně vrátil a spolu s davem odzpíval svůj závěrečný megahit School´s Out i další dva přídavky, mezi nimiž nechybí další slavná píseň Poison.
"Moje show je romantika, groteska i horor. Střídavě chytrá i blbá," popsal své Psycho Drama Tour sám Cooper. Pravdivě. Ačkoli párkrát hudebně překvapil úkrokem do nečekaného stylu – ale nutno říci, že hlavně díky svým muzikantům, z principu staví na klasickém tvrdém rocku, který charakterizuje i ono pověstné točení bubenickými paličkami, machovská kytarová gesta i pohazování hřívou.
Ale Cooper na tahle klišé má právo, ostatně je jedním z těch, co je stanovili. A ačkoli v šedesáti už zjevně nemá tolik energie na čilé pobíhání po pódiu, výběrem svých spolupracovníků od muzikantů po osvětlovače umí i tento nedostatek dostatečně kompenzovat.
ALICE COOPER
Psycho Drama Tour, hala Rondo Brno, 2. prosince 2008. Pořádala agentura Glanc.
Hodnocení: 90 %
