RECENZE: King’s Bounty II je slušná hra na hrdiny s řadou nedostatků

Z krásné pohádkové strategie se stala pohádková hra na hrdiny. Změna se sice částečně povedla, ovšem v některých ohledech to dost skřípe.

King’s Bounty 2 je povedená hra na hrdiny s příjemnou grafikou a dobrou hratelností. Vývojáři si ale vzali větší sousto, než dokázali skousnout, a tak ji kazí i několik nedostatků.

Série King’s Bounty sahá až do daleké historie, konkrétně do roku 1990, kdy vyšel první díl. Ten ponechme stranou a zaměřme se spíš na novodobější tituly. Značku oživilo v roce 2008 ruské studio Katauri titulem King’s Bounty: The Legend (číst recenzi na Bonuswebu). Šlo o nádhernou strategii s tahovými souboji, právem často srovnávanou hlavně se sérií Heroes of Might and Magic. Velký úspěch následovalo několik samostatných datadisků, poslední pak v roce 2014. A teď tu po dlouhých letech máme regulérní druhý díl. Povedl se?

Pokud jste hráli předchozí díly, té největší změny jste si jistě všimli už z okolních screenshotů. Kamera tentokrát zabírá hlavního hrdinu z pohledu třetí osoby v plně trojrozměrném prostředí po vzoru her jako např. Gothic nebo Witcher. Nenechte se ovšem zmást, kromě pohledu kamery jsou to naprosto odlišné hry.

Jeden z hlavních rozdílů jsou souboje. Ty jsou zde řešeny samozřejmě na tahy a pouze na předem daných místech. Při potulování herním světem jsou nepřátelé ohraničení velkým svítícím kruhem, a protože se nehýbou, najdete je vždy na stejném místě. Souboj začne až po vstupu do tohoto kruhu. V takovém okamžiku se pohled přepne do pohledu seshora na bitevní pole, kde se jednotky postupně střídají a útočí, případně se pohybují po hexových polích.

Souboje jsou často dost tuhé. Většina jednotek má speciální schopnosti, různou iniciativu a morálku a v kombinaci s možností jednou za kolo seslat nějaké kouzlo dostáváme spoustu variant, jak k soubojům přistupovat. Navíc jich není tolik, aby začaly být repetetivní a nudily.

King’s Bounty II

Hlavní hrdina do bojů nezasahuje. Ale po celou hru jej vylepšujeme lepším vybavením od brnění, zbraně, štít až po prsteny a speciální předměty. Tyto předměty mají samozřejmě své vlastnosti, které se projevují na jednotkách v boji (lepší výdrž, zdraví, šance na kritický zásah apod.). Protože jsou tedy boje předem dané, můžete se po herním světě pohybovat dle libosti a nikde na vás nic samovolně nezaútočí.

À propos herní svět. Po počátečním pohledu na mapu se může zdát, že je obrovský, ale není to tak. Díky systému waypointů jste všude za chvíli, a navíc se odemyká postupně. Nejprve jste omezeni silnými skupinkami nepřátel, později i příběhově, kdy se další část mapy otevře po získání povolení apod. I tak se ale nachodíte do sytosti, ale o tom později.

Když už jsme ten svět nakousli, pojďme si povědět, jak vypadá. Co se týká grafiky, tak ta je opravdu povedená. Není to sice úplná špička, ale musím uznat, že občas umí vykouzlit skutečně krásné scenérie. Při bližším zkoumání je už ovšem vidět, že je vše jen koridor a dál než pár metrů od cesty to většinou nejde. V kombinaci s tím, že hlavní hrdina neumí skákat a zastaví se o každý malý kamínek nebo větvičku, je to občas o nervy. Zvlášť kvůli tomu, že designéři ukryli po světě stovky nejrůznějších skrýší, truhel a barelů, ve kterých jsou větší či menší poklady k sebrání. 

Bohužel těchto skrýší je až absurdní množství a drtivá většina z nich je na naprosto nelogických místech (obrovská truhla v křoví metr od cesty, skoro za každým rohem nebo v každé slepé odbočce). Po chvilce je tak naprosto předvídatelné, kde něco bude, a jdete prakticky na jistotu. A kdybyste náhodou něco přehlédli, tak vězte, že všechny tyto poklady a skrýše neskutečně jasně svítí, a navíc se zakreslují do mapy. Obsah těchto nalezišť je většinou podobný: nějaké ty zlaťáky, sem tam svitek s kouzlem a hromada zbytečného harampádí. To slouží pouze k prodeji a vykoupí vám ho každý obchodník po stisknutí jedné klávesy.

King’s Bounty II

Za zlaťáky si v první řadě kupujete armádu. Oproti starším dílům se změnilo, že vaše jednotky čítají pouze několik členů (maximálně deset), takže žádné tisíce jako dřív. Ale do souboje půjdete třeba v sestavě deset kopiníků, osm rytířů a šest lukostřelců. Navíc získávají zkušenosti a levelují, tak je důležité si je hýčkat. Po boji je lze rovněž za peníze oživit. Jednotka trvale umírá až tehdy, pokud zemřou všichni členové. Za peníze lze rovněž koupit svitky a lepší výbavu, ale to jsem využíval málokdy, drtivá většina se dá najít nebo získat za splnění úkolů. Potěší také několik unikátních setů vybavení, které po zkompletování přidají zajímavý bonus do vlastností či specifickou výhodu v boji.

Ohledně hlavního hrdiny ještě musím zmínit, že na začátku hry máte k dispozici tři možnosti: válečníka Aivara, čarodějku Katharinu a paladinku Elisu. Žádné přizpůsobení se nekoná, zkrátka si vyberete podle toho, zda máte radši hrubou sílu, magii, nebo trochu od obojího.

Hrdina (či hrdinka) plněním úkolů a úspěšnými souboji získává zkušenosti a postupuje po úrovních. Za každou je vám přiděleno několik bodů, jež slouží k získávání nových výhod a jejich vylepšování až do třetí úrovně. Výhody se dělí do čtyř skupin, konkrétně Řád, Moc, Anarchie a Moudrost.

King’s Bounty II

Tyto skupiny odrážejí styl, jakým budete přistupovat k některým úkolům. Některé jde totiž vyřešit dvěma způsoby a bude jen na vás, jaký si vyberete. Posilováním té které skupiny získáte přístup k mocnějším bonusům a ty na vyšších úrovních už jsou v bojích hodně znát.

Co se týká samotné hratelnosti, zde je nutné zmínit několik věcí. Začnu zápory, kterých bohužel není málo. V první řadě je to neustálé cestování sem a tam. Waypointy sice dost pomáhají, ale ty musíte nejprve najít a aktivovat. Hlavní hrdina navíc běhá jako šnek (funkce chůze je naprosto zbytečná a využil jsem ji jednou v rámci úkolu asi na tři sekundy) a než se někam dobelhá, to je o nervy, zvlášť když jste touhle cestou šli během poslední hodiny třeba desetkrát. K dispozici je sice kůň, ale animace nasednutí a sesednutí je neskutečně pomalá, a dokud neskončí, nelze nic dělat. Ve městech navíc kůň neběží, takže je to rychlejší bez něj.

Dále mi vadila do oka bijící statičnost celého světa. Den a noc se nestřídá, počasí také ne, všechny důležité postavy stojí na svých místech a nikde se nic neděje. Postavy navíc neustále opakují tytéž věty a jejich rádoby rozhovor se resetuje pokaždé, když jdete kolem. Slyšet po dvacáté začátek stále stejného rozhovoru, to opravdu chcete. Navíc jsou si všichni dost podobní. Grafici vymodelovali pouze několik modelů a mění se pouze oblečení či barva vlasů.

U spousty detailů a funkcí mi přišlo, že jsou zjednodušené proti své vůli. Skoro jako by opravdu chtěli vytvořit regulérní RPG, ale neměli na to. Rozhovory jsou sice plně namluvené, ale pokaždé pouze posloucháte kousek příběhu, ani jednou si nelze vybrat, co odpovíte. Všude je hromada postav, předmětů a domů, ale nic není interaktivní, vše je pouze pozlátko.

Questů je hromada, ale originalitu byste v nich hledali marně. Prakticky vše je o tom něco někam donést a u toho porazit padouchy. Přemýšlení od vás nikdo chtít nebude, vrcholem je stisknout několik (pár metrů od sebe vzdálených) spínačů ve správném pořadí. Drtivá většina questů se navíc zakresluje do mapy, takže hned víte, kam jít, a pořád trajdáte sem a tam.

Jako poslední zápor musím zmínit naprosto tragický začátek hry. Přiznám se, že kdybych neměl hru na recenzi, během první hodiny ji znechuceně vypnu a letí z disku. Design prostředí je naprosto tragický a hratelnost se pohybuje na bodu mrazu. Jsem naprosto přesvědčený, že tento nepovedený start odradí spoustu potenciálních hráčů, kteří zažádají o refund. Doporučuji se však kousnout a překonat to, protože ona to ve finále není špatná hra. A hned vám řeknu proč.

King’s Bounty II

Zkrátka a jednoduše: ta hratelnost tam pořád je. Stejně jako u předchozích dílů, i zde jste neustále hnáni dopředu touhou porazit tu silnou skupinku nepřátel, co hlídá most, a podívat se, co je za ním. Máte tam totiž quest, který už by potřeboval vyřešit, a navíc tam čeká hromada dalších questů. Nakonec se vám to povede, prozkoumáte další část mapy, najdete lepší výbavu a porazíte bez problémů skupinky, na které jste ještě před chvílí neměli. A začnete si připadat jako největší borci. Ale pak narazíte na ještě silnější protivníky a historie se opakuje.

Přesně díky tomuto hnacímu motoru jsem vytuhl u série King’s Bounty dřív a na nějakých třicet hodin mě pohltil i tento díl. Dvojka má spoustu nedostatků a dle mého by udělali tvůrci lépe, kdyby se vyprdli na rádoby RPG a místo toho by nabídli stejnou seshora viděnou strategii s vymazlenou grafikou jako dřív, ale i přes tyto nedostatky musím uznat, že se hraje dobře.

Bonusem pro našince je fakt, že je hra s kvalitními českými titulky, ve kterých jsem si za celou hru všiml pouze jedné drobné chybičky. A že je tu textu požehnaně!

Abych to tedy shrnul, King’s Bounty II je povedená hra, již kazí chyby v designu, neoriginální questy nebo třeba nudný začátek. Stále si však zachovává tu skvělou hratelnost předchozích dílů. Fanoušci by tedy tento titul měli minimálně vyzkoušet.