RECENZE: Nejděsivější na hororu Maid of Sker je pomalost hlavní postavy

Maid of Sker je jen průměrnou hororovou schovávačkou, která těží z originálního zasazení inspirovaného velšským folklorem. Kromě spousty žánrových klišé vyniká mimořádně pomalým pohybem hráčova avatara.

Sker House nacházející se na velšském pobřeží je slavná nemovitost s takřka tisíciletou minulostí, kterou podle legend obývají dva duchové. Jeden patří kapitánovi lodi, která ztroskotala na nedalekých útesech, druhý jisté Elizabeth Wilsonové, kterou v domě uzamkl otec, aby neutekla za svým milencem.

Skutečný Sker House byl postaven před více než 900 lety.

Vývojáři z Wales Interactive obě tyto legendy spojili do jednoho příběhu, z čehož sice aktuální majitel domu radost nemá a zvažoval žalobu (viz náš článek), pro hráče jde však o unikátní možnost podívat se do ve hrách nepříliš využívaného prostředí.

Bohužel, samotné zasazení hry je v podstatě jejím jediným trumfem, protože co se týče hratelnosti, nabízí jen sbírku dávno vyčpělých klišé. Maid of Sker nejvíce ze všeho připomíná Outlast. Hlavní hrdina tedy nemá k dispozici zbraň a jeho jedinou možností obrany před děsivými monstry je schovávání se ve stínech a útěk. Jenže tam, kde na sebe oba díly Outlastu vrší famózní scény plné explicitní brutality a nechutnosti, má Maid of Sker jen pomalé kličkování mezi generickými bubáky.

Nepřátelé mají pytel na hlavě a reagují jen na zvuk, pokud zůstanete skrčení a do nikoho vyloženě nenabouráte, budete po většinu hry v naprostém bezpečí. Tento přístup má dvě velké ale. Jednak se ze hry vytrácí děsivá atmosféra, protože se vám nemůže nic stát, jednak je přikrčený pohyb extrémně pomalý.

Zvukový granát dočasně ohluší všechny nepřátele, náboje jsou velice vzácné.

Nepřátelé se pohybují po stále stejných trajektoriích a hra vás často nechá vracet do již navštívených lokací, více než polovinu z pěti hodin nutných k dohrání jsem strávil hlemýždím posunem po navzájem snadno zaměnitelných místnostech rozpadlého hotelu.

Na druhou stranu musím uznat, že zbylý čas jsem si v rámci možností dokázal užít. Čas od času vám tvůrci strčí do cesty vedle nepřátel i nějakou tu hádanku, jejíž řešení se sice obvykle nachází někde poblíž, i tak dokáže potěšit. Na to, z jak skromných poměrů pochází, je grafika překvapivě solidní, kromě obligátních chodeb a pokojů zařízených ve viktoriánském stylu se podíváte i do zahrad nebo temných sklepení pod hotelem. O variabilitu není nouze.

Příběh je vám servírován pomocí telefonátů od vaší milé a nalezených deníkových záznamů, což k celkové béčkovému vyznění hry tak nějak sedí. Zajímavostí je nutnost manuálního ukládání ve speciálních místnostech s gramofonem, lidé rozmazlení autosavem mohou po několika hodinách hraní hořce zaplakat.

Celkově je Maid of Sker vcelku zábavnou hříčkou, která doplácí na to, že v daném žánru už jsme zvyklí na víc. Outlast se mi do mysli zapsal svojí přímočarou brutalitou, Amnesia díky detailní simulaci postupujícího šílenství, Call of Cthullhu a The Suicide of Rachel Foster nabídly alespoň propracovaný příběh, nedávný Someday You’ll Return zase detailně vymodelovanou českou krajinou. 

Pokud nemáte k Walesu nějaké vzácné pouto, sáhněte radši po některé z těchto her, Maid of Sker je prostě jen OK.