RECENZE: Gears Tactics je svižná, krvavá a zatraceně dobrá strategie

Gears Tactics je nečekaně povedený strategický spin-off stříleček Gears of War, či po novém jen Gears. Hraje se sice na tahy, ale masakrování nepřátel v podobě odporných Locustů zůstalo, a to včetně jejich řezání motorovou pilou.

Gears Tactics je oproti mobilní trapárně Gears Pop!, která se snaží přiživit na popularitě Clash Royale, povedený kousek. Zachovává reálie série, fandy potěší některé odkazy a vtípky například u achievementů, ale naskočit může i ten, kdo o Gears doposud nezavadil. Gears Tactics se totiž odehrávají 12 let před událostmi prvního Gears of War a představuje nové (hratelné) postavy. A je to jedině dobře.

Města na planetě Sera podléhají útokům Locustů, kteří se vynořili z podzemí. Jejich postup je rychlý, efektivní a lidstvo je jen krůček od toho, aby bylo zcela vyhlazeno. Vedení COG (Coalition of Ordered Governments), konkrétně Richard Prescott vyhlašuje stanné právo a po rychlé evakuaci vydává rozkaz k plošné aktivaci zbraně Hammer of Dawn. Z orbity naváděné lasery posléze spálí devadesát procent planety. Prescott ještě předtím poděkuje v projevu všem, kteří se nestihnou evakuovat, za jejich oběť. Válka tím ovšem nekončí.

Locustům se málem podařilo vyhladit celé lidstvo.

My se však chopíme sympaťáka Gaba Diaze, což je otec Kait, kterou dobře známe z posledních dvou Gearsů. Cílem je zlikvidovat nebezpečného Ukkona, locustího genetika, který vytváří další monstra. Asistuje nám Sid Redburn, starý, šedivý drsňák, který dříve pracoval v nechvalně proslulém výzkumném zařízení New Hope. Partu brzy rozšíří ještě protivná Mikayla Dorn, která přežije údery Kladiva úsvitu a COG označuje za fašisty. Nakonec se ovšem připojí k honu na Ukkona. Za zmínku stojí ještě oblíbený Cole, který není z hlediska příběhu důležitý, ale je skvělé za něj hrát. Bohužel je to bonus za předobjednávku.

Z herního hlediska je Gears Tactics něco jako Xcom. To znamená, že se se svými jednotkami pohybujete po mapě a na tahy se střídáte s počítačem ovládaným protivníkem – zde Locusty. Tím ovšem podoba končí. 

První výraznou změnou je, že vojáci mají tři akční body namísto dvou. Navíc s nimi mohou nakládat podle libosti.

První výraznou změnou je, že vojáci mají tři akční body namísto dvou. Navíc s nimi mohou nakládat podle libosti – tj. pohnout se, vystřelit a zase se pohnout, nebo třeba pohnout a dvakrát vystřelit. Kolo ukončí buď nula bodů, nebo nastavení Overwatche – určíte směr, velikost a dosah výseče, kterou jednotka v oponentově tahu hlídá. Úplně chybí mřížka, krytí za překážkami samozřejmě zůstává.

Takovýto hlouček nepřátel si přímo říká o granát.

Bitvy jsou tak o hodně dynamičtější a musím říci, že volnost ve spojení s třemi akčními body je velmi návyková. Díky výbavě a talentům pak není problém se u některých specializacích v případě potřeby, při správné konstelaci a s trochu štěstí dostat třeba i na sedm akcí na kolo, a to už je opravdu mazec. Takováto komba je ovšem vhodné si schovávat do situací, kdy jde do tuhého. Větší akceschopnost navíc kompenzuje i zvýšený počet nepřátel. Není to tak, že uděláte chybu, minete a utečete se schovat. Když zbytečně riskujete a nevyjde to, zaplatíte za to stejně jako u konkurence smrtí.

Základními pravidly vás provedou první tutoriálové mise, které se stylově odehrávají během koordinovaného orbitálního útoku. Osvětlí základní pravidla, ale i mechanismy, jako je možnost dodělávat zraněné nepřátele a získat tak akční body k dobru. Posléze už si sestavujete vlastní týmy na mise, přerozdělujete výbavu a určujete talenty.

Sestavte si tým snů

Ve hře je celkem pět tříd: Vanguard, Support, Heavy, Scout a Sniper. Vanguard je tank, hodně toho vydrží, Support léčí, Heavy je smrtonoš, Scout se pohybuje kradmo po bojišti a Sniper střílí pěkně ze zálohy. To je ovšem jen obecný popis, protože právě díky talentům, které se větví do čtyřech směrů, si lze každou postavu výrazně přizpůsobit. Za dvě postavy stejné třídy se tak může hrát úplně jinak. Talenty jsou aktivní i pasivní a většina z nich vás pěkně nakopne.

Hra je stejně jako střílečky dost brutální.

Do toho si připočtěte výbavu, která kromě navyšování statistik často přidává i nějakou pasivní schopnost. Budete tak chtít vámi zvolené talenty podpořit i správnou výbavou a dumat, který build vám bude fungovat nejlépe, což je samo o sobě zábava. Jinak ovšem nějaká nadstavba jako spravování základy, těžení zdrojů či výzkum chybí. Gears Tactics je zkrátka road movie, která se opírá o příběh, bitvy a management postav.

U Vanguarda je například jeden z prvních talentů regenerace, která ho na první úrovni automatiky na začátku každého kola vyléčí o deset procent zdraví (bráno z maxima). Když se po talentech vydá cestou Wardena, umí na sebe stáhnout pozornost a přes talent Badass má při prvním schytaném zásahu každé kolo redukci o 75 procent. A to je zatraceně hodně. 

Pokud však půjde cestou Shock Troopera, těží z toho, že se rozeběhne a svým Retro Lancerem (automatická útočná puška s bajonetem) nabere nepřítele na bajonet. Když zemře, díky talentu získá akční bod navíc a s dalším talentem zredukuje cooldown u všech svých skillů o jedna. Svým řevem pak dokáže vylákat nepřátele v dosahu z úkrytů.

Každé povolání si lze ještě přizpůsobit pomocí talentů. Není nad to být badass.

Naproti tomu odstřelovač specializující se ve větvi Hunter může řetězit své akce. Schopnost Chain Shot na druhé úrovni přidá při úspěšném zásahu dvě akce, Fast Fingers zase automaticky přebije zbraň, pokud střela nepřítele zabije, nebo srazí na kolena. A Ultimate Shot při splnění stejné podmínky obnoví všechny akční body. Cesta Marksmana pak akcentuje kritické zásahy, Assassin zvyšuje sílu a přesnost, zatímco Stalker umí nepřátele dočasně vyřadit z bitvy.

Možností, jak sestavit svůj tým, je tak opravdu hodně. Tomu, abyste hrou neprojeli jako parní válec se svým dream týmem na palubě, zabraňují vedlejší mise a podmínky u těch hlavních. Některé mise vyžadují, nebo zakazují konkrétní postavu, jiné spoléhají na menší tým a u vedlejších zůstávají vojáci z předchozí mise na cestě, jsou tedy nedostupné. Pracujete tak se zachráněnými rekruty, což není špatná věc, protože tak máte šanci si vyzkoušet i jiný styl.

Důležitá je i dobrá výbava.

Misí je několik typů a pravidla se u některých mění za pochodu. Budete zachraňovat spojence, probíjet se mapou na omezený počet tahů, sbírat důležité materiály, zatímco vám za zády dopadají bomby, ale i ochraňovat důležitá místa na mapě. Mise mají různé modifikátory (něco zakazují, něco naopak posilují) a bonusovou výzvu, za jejíž splnění je bedna s výbavou. To je fajn. Že se mise celkem opakují, včetně stejných prvků, jako je otvírání brány, jsem si uvědomil zhruba ve dvou třetinách hry. Vedlejší mise jsou fajn způsob, jak získat výbavu navíc, jenže kvůli tomu, že jsou povinné, jen zbytečně natahují hru. Herní doba blížící se k třiceti hodinám přitom není špatná, takže myslím, že vedlejší mise měly zůstat volitelné.

Spousta nepřátel včetně bossů

Vlastní kapitolou jsou nepřátelé. Boomer je odolné hovado s granátometem, který můžete po jeho smrti sebrat a použít. Ticker je nepříjemný hnusák, jenž běží rovnou k vám a exploduje. Aby toho nebylo málo, když ho ve vašem tahu minete, dá se zase do pohybu. Kantus je velitel, který posiluje spojence, kteří tak například víc vydrží, zatímco Disciple při smrti vypustí toxický oblak.

Boomer je jeden z těch odolnějších nepřátel.

Samozřejmě tu jsou i ti řadoví nepřátelé, mezi něž hodíte granát, naberete je na bajonet případně rozřežete novější verzí Lanceru, který má místo bajonetu motorovou pilu. Cole to pak komentuje například hláškou „Heh ha ha ha ha ha!“. A to vše uvidíte díky filmové kameře pěkně v detailu. Gears Tactics je hodně brutální hra, ale také pěkná podívaná, přesně ve stylu Gears. Třešničkou na dortu jsou pak souboje s bossy. Moc jich není, proto nechci spoilovat, ale stojí za to.

Gears Tactics je hodně brutální hra, ale také pěkná podívaná, přesně ve stylu Gears.

Co se týče chyb, na žádnou výraznou jsem nenarazil. O zbytečně povinných vedlejších misích už byla řeč. Co se příběhu týče, není špatný, ale po dobrém nástupu je postupně utlumen a ke zvratu a odhalení „tajemství“ Locustů dochází až ve dvou třetinách hry. Navíc mi chybí takové to pošťuchování mezi partou, které známe z Gearsů. Mikayla Dorn je jako archetyp bojovnice proti fašizmu (tady COG) dost nudná postava, takže tam nějaké vtípky ani sarkazmus nehrozí. Škoda. 

Beden s výbavou se nemusíte obávat, ve hře nejsou žádné mikrotransakce.

Úsměvné jsou i některé situace plynoucí z mechanismů hry. Vždy, když mise končí, přijede vůz, do nějž tým dramaticky při palbě nastupuje. Jenže všechny filmečky jsou in-game. Občas tak aktivujete konec mise, zatímco poblíž jsou nepřátelé a pak ve filmečku sledujete, jak naši hrdinové ustupují, zběsile pálí po nepřátelích, kteří jen tupě stojí opodál a nic nedělají. Nejvtipnější byl moment, kdy jsem nechal celý tým rekrutů zemřít, respektive ten poslední aktivoval konec mise a zemřel. Následoval ten samý dramatický filmeček s autem jako vždy, jen v něm chyběly všechny postavy.

Asi bych uvítal ještě větší důraz na příběh, ale jinak jsem spokojen. Od Gears Tactics jsem nečekal nic a nakonec dostal spoustu hodin zábavy. Je to výborná strategie, která sází na návykové rychlejší tempo a dobrý pocit z poměrně brutálních bitev. Doufám, že komerčně uspěje, protože další díl bych si rozhodně nechal líbit.

Kód na recenzi poskytl Xbox.