ANDREJ BRABEC - Hra může zapadnout
Overwatch je hra plná paradoxů. Většina her od Blizzardu má jasnou a unikátní identitu, ta však Overwatch chybí. Titul přesto baví a může být úspěšný díky hvězdnému postavení autorského studia. Nemohu se však ubránit dojmu, že vývojáři hru tentokrát zjednodušili až příliš.
Problém s největší pravděpodobností spočívá v tom, že potají a souběžně vznikalo několik projektů s velmi podobným konceptem. Zatímco v minulosti Blizzard nabízel především zdokonalování zavedených žánrů, či jejich inovaci, Overwatch je krok novým směrem. A to způsobem, který zjevně napadl řadu dalších studií.
Overwatch je v základu střílečka, zřetelně je z ní však cítit inspirace ve hrách na hrdiny a titulech ve stylu Defense of the Ancients.
Dva týmy po pěti hráčích tak usilují o splnění konkrétního cíle. Postavy se dělí do několika povolání a každá má k dispozici unikátní schopnosti.
Jenže tento styl hraní nabízely již dřívější tituly jako Monday Night Combat a vzniká i moderní konkurence například v podobě Battleborn (první informace), Paladins (více o hře) či LawBreakers od Cliffa Bleszinského. Vše navíc nasvědčuje tomu, že žánr bude v následujících letech populární a vznikne v něm řada dalších obdobných her.
Titul jsem měl možnost vyzkoušet zhruba patnáct minut na finále evropské kvalifikace na Blizzcon, která proběhla v pražské O2 areně. První dojmy jsou proto velmi zběžné a můj názor na Overwatch se po několika hodinách hraní může citelně změnit.
Akce je svižná, zábavná a po uplynutí hrací doby jsem měl chuť pokračovat. Obávám se však, že hra brzy omrzí. Na výběr sice bylo zhruba z dvanácti postav, každá má však k dispozici pouze jednu zbraň a tři dovednosti. Z toho jedna schopnost patří do kategorie ultimátních, a můžete ji proto použít jen jednou za delší časový úsek.
Další dvě schopnosti se typicky dělí na speciální útok a pohybový trik. Ta druhá slouží například k útěku z nepříznivé situace, či naopak k dostižení prchajícího nepřítele. Zkoušel jsem tři postavy a v jednom případě to byl úskok do strany, ve druhém rychlejší běhání s dočasnou nesmrtelností a nemožností během něj útočit a třetí vystřelení do vzduchu za pomoci raketového batohu.
Únikové dovednosti působily sympaticky a akci výtečně oživovaly. Problém však spočívá v tom, že se každá z nich se dobíjí pět až deset sekund.
V kombinaci s jednou dostupnou zbraní a jednou útočnou schopností je tak bojování v Overwatch primitivní. Postavu lze naštěstí během zápasu měnit, a napomoci tak pestrosti herního zážitku. Ve hře mi ale chyběla větší mobilita.
Zbraně fungují standardním způsobem a nechybí přebíjení. Arzenál svým pojetím připomíná spíše arénové střílečky a Team Fortress než válečné akce.
Těšit se proto můžete například na granátomet metající projektily obloukem, raketomet, kterým je potřeba předvídat pozici nepřítele, či rozličné zbraně s okamžitým zásahem. Dynamika arzenálu je funkční, ale ničím nevyčnívá.
Z Overwatch mám proto rozporuplné pocity. Ačkoliv jsem zpočátku příliš nevítal až dětsky komiksovou stylizaci titulu, při hraní mi nijak nevadila a neodradila by mě. Z herního hlediska však projekt působí poměrně tuctově a bude v následujících letech bojovat s početnou konkurencí.
Těžko odhadovat, zda je jednoduchost akce autorským záměrem ve snaze přilákat občasné hráče, nebo ji způsobila nezkušenost firmy se žánrem stříleček. Právě kvůli ní však titulu při častějším hraní hrozí stereotyp. Ve finále to však může být jedno, Blizzard je silná značka a hra si svou komunitu jistě najde.
ONDŘEJ ZACH - další hit na obzoru
Nová značka od Blizzardu, konkrétně kooperativní on-line akce Overwatch, pro mě byla velkou neznámou. Po jejím vyzkoušení na letošní akci Road to BlizzCon v pražské O2 areně si ji však bez obav zařazuji do seznamu očekávaných her.
Hrálo se pět na pět dvakrát po deseti minutách, přičemž cílem bylo ochránit, nebo naopak dobýt určitý bod na mapě. Z grafiky si na zadek asi nesednete, díky mírně komiksové stylizaci však působí hezky a stylově. Očekávám tak, že hrát půjde i na kdejakých počítačových vykopávkách. První, co jsem však vnímal, nebyla grafika, ale neuvěřitelná rychlost a spád.
Tady se hraje Overwatch. Až přijdete na řadu, odehrajete dva zápasy, každý po deseti minutách.
Road to BlizzCon 2015
Příjemně mě překvapilo, že rozdělení rolí je na bojišti patrné na první pohled a hra svým návrhem nutí ke spolupráci i náhodně poskládané týmy. Jak? Když totiž vidíte mohutného robota s kladivem a obřím energetickým štítem, instinktivně se za něj schováte. Fungovalo to tak. Proč se nechat zabít, když se můžu schovat a zároveň útočit.
Souvisí to i s designem map, kdy se dění koncentruje kolem vybraného bodu. Vždy tak víte, co máte dělat a jak se tam dostat. Jestli zvolíte hlavní vchod, nebo zkusíte prorazit jedním z mnoha vedlejších přístupů, už je na vás. Každá mapa obsahuje více takovýchto bodů, vždy se však bojuje pouze u toho, který hra vybere. Mapy tak působí kompaktním dojmem, byť jsou celkem členité.
Pro první hru jsem zvolil kovboje McCreeho, jenž v týmu zastává pozici útočníka a po nepřátelích pálí z revolveru. V arzenálu má ještě omračující granát, který se šikne nejenom při pronásledování, ale i při ústupu. Hodí se také kotoul pro rychlý přísun, během nějž McCree přebije. Další možností je rychlá střelba. Využijete ji třeba v okamžiku, kdy nepříteli vpadnete do zad. Jednoduše do něj vysypete celý zásobník. Skvělý pocit, mimochodem.
Jednou za čas lze použít také ultimátní dovednost, v podobě lovce odměn to je střelba po všech nepřátelích v dosahu. McCree je celkem svižná, nepříliš komplikovaná postava pro ty, kteří se do přestřelek vrhají po hlavě.
Pro druhou seanci jsem zvolil útočníka Reapera. V každé ruce drží brokovnici, které jsou nejúčinnější na blízko. V synergii je tak dovednost, díky níž se na chvilku promění v přízrak. V této formě sice nemůže střílet, ale je také nezranitelný a může se volně pohybovat. Výborná je možnost teleportovat se na určité místo v dohledu, třeba do výklenku, díky němuž obejdete hlídanou pozici a překvapíte druhý tým z nečekaného směru. Ultimátka pak střílí po všech v dosahu.
Overwatch mi tak v dobrém slova smyslu připomíná staré arénové střílečky. Je svižný, snadno pochopitelný, přístupný i zábavný, vychází však z osvědčeného konceptu „easy to learn, hard to master“. Vsadil bych si, že Overwatch se bez problémů stane další úspěšnou free 2 play hrou od Blizzardu, podobně jako kartičky Hearthstone či arénová strategie Heroes of the Storm. Ten rukopis i směr je tu zkrátka znát.
