RECENZE: Ve strategii Wargame: Red Dragon je středobodem námořnictvo

Hardcore stratégy oceňovaná série Wargame se dočkala posledního dílu, který lze vnímat spíše jako přídavek.

Nenápadná série Wargame si našla věrné fanouškovské jádro a Red Dragon jim sliboval velkolepé vyvrcholení s náběhem na jednu z nejlepších hardcore strategií v reálném čase. Boje na zemi, ve vzduchu i na moři s více než 1 400 jednotkami, to vše v odladěné on-line hře nebo napínavé příběhové kampani pro sólisty.

Na výsledku je bohužel znát, že ostřílení vývojáři ze studia Eugen Systems svou energii upínají zejména k chystanému projektu Act of Aggression, a Wargame: Red Dragon se tak musel smířit s řadou kompromisních řešení.

Po nepříliš uspokojivé kampani z předchůdce AirLand Battle, tvořené náhodnými událostmi, se Red Dragon opět opírá o historické pozadí. K dispozici jsou čtyři kampaně situované mezi roky 1979 a 1987, jejichž průběh je předem dán.

Například ve scénáři Perla Orientu si zahrajete za Brity, kteří se snaží ubránit Hong Kong před expanzivní Čínou. Ve skutečnosti byla tato rozmíška urovnána diplomaticky, ale v Red Dragonu Železná lady Margaret Thatcherová přitvrdí a konflikt přeroste do horké fáze.

Filmečkový úvod líčící události, které vedly až ke střetu zbraní, vypadá slibně, ale bohužel se už v průběhu kampaně neopakuje a namísto sebe posílá nudná textová sdělení.

Výchozí situace kampaně je opravdu napínavá. Britové v oblasti disponují pouze středně silnou jednotkou a hrozí jim, že je Číňané převálcují. V hektickém tempu na místo postupně doráží podpora členů Commonwealthu, například z Kanady či Austrálie.

Wargame: Red Dragon

Na cestě je také britská flotila a očekávané setkání britské premiérky s čínským prezidentem. Hráčova šikovnost rozhodne, jaké karty bude Železná lady moci při jednání vyložit na stůl.

Tedy pomyslně: autoři totiž nevyužili slibného potenciálu, a tak jde jen o to Číňany zatlačit, zakopat se v Hong Kongu a kampaň ukončit smírem. Po velkolepém začátku je to bohužel zklamání.

Stejný jako předchůdci

Po herní stránce nejeví Red Dragon ambice odlišit se od předchůdců. Na strategické mapě rozdělené do provincií posouváme armádou, kdy jeden tah odpovídá jednomu dni. Jakmile dojde ke střetu s nepřítelem, přepíná se hra do bitvy v reálném čase s možností rozmístění jednotek a zabírání strategických bodů.

Nově lze výsledek bitvy nechat vyhodnotit také počítač, jenže v takovém případě už nebudete mít na práci vůbec nic. Vývojová či konstruktivní složka ve hře zcela chybí, což odpovídá jejímu realistickému zaměření: těžko během deseti dnů vybudujete třeba továrnu.

V průběhu bitev získáváte takzvané politické body, za které si můžete vyžádat nové bataliony jako v případě hongkongského tažení kanadské a australské jednotky. Naopak odpadají taktické schopnosti z AirLand Battle, které poskytovaly různé bojové bonusy.

Wargame: Red Dragon

Samotné bitvy nepřinášejí mnoho nového a neopravují ani staré známé chyby. Končí tak tehdy, kdy jedna strana dosáhne bodového cíle, a to i tehdy, probíhá-li zrovna masivní bitva.

Umělá inteligence nepřátelského vojska není špatná. Chytře operuje se svými jednotkami a využívá hráčových chyb. 

Problém je, že se nelze ubránit pocitu, že podvádí. Jinak, než tím, že vidí celou mapu, si nelze vysvětlit, že konsekventně útočí na nejslabší místa, kam objektivně neposlala průzkumníky. Stejně tak bez předchozího objevení dokáže zaútočit na maskované jednotky. Platí tak, že kampaně jsou oproti předchůdci historicky zajímavější, ale herně nepříliš atraktivní.

Opět tedy platí, že Wargame: Red Dragon vynikne především při hře více hráčů. Ale ani ta mnoha změn nedoznala a novinky mají spíše charakter přídavku než nové hry. Dočkáte se nových map a národů z jihovýchodní Asie, čerstvých jednotek a především jedné nové vojenské třídy.

Námořnictvo je středobodem hry, a kompletuje tak možnost bojovat na všech frontách. Těšit se můžete na skutečně velké množství lodí, od těch největších po nejmenší, jež se hodí jen do říčních toků.

Loďstvo zatím bohužel není dobře vyvážené a lze říct, že vítězí to, které má větší palebnou sílu, bez ohledu na různé nevýhody. Stejně tak je sovětské loďstvo podstatně silnější než to americké, což negativně zatěžuje on-line bitvy. Je to dáno nedostatečným otestováním námořních bitev, které by mělo být postupně odbouráváno aktualizacemi.

Přestože autoři na grafické stránce moc nezapracovali, hře to neubližuje, protože i dnes vypadá přinejmenším nadprůměrně. Potěší především mocný zoom, kdy si kameru z oblaků můžete přiblížit až na úroveň pěšáka.

Wargame: Red Dragon bohužel není vrcholem série jako spíše obrazem jejího dokodrcání k cíli. Není to vůbec špatná hra, naopak - přednosti předchůdců si uchovává a místy zdůrazňuje. Potěší také námořnictvo, byť zatím neodladěné. Přesto zejména z hlediska příběhové kampaně mohli autoři udělat mnohem více. Ale fanoušci série mají stejně jasno.