NHL 12 je skvělý hokej. Recenze

Jako každým rokem se musíme do nového NHL pořádně zabrat a nahrát desítky až stovky zápasů, abychom byli vůbec schopni pořádně analyzovat změny. Naštěstí nejde o pouhou aktualizaci přestupů, nýbrž o plnohodnotný titul, který opět posouvá hranice virtuálního hokeje o krůček dále. Změny však nejsou patrné okamžitě, prvních pár zápasů v nás zanechalo rozpaky.

NHL 12 by podle proklamací mělo nabízet hned několik novinek, z nichž ta nejzásadnější se týká herní fyziky. A vskutku, hráči se srážejí (nebo naopak nesrážejí) v závislosti na svých fyzických parametrech. Prostě a jednoduše, zapomeňte, že sedmdesátikilový štírek zbourá stokilovou mašinu. Ani náhodou.

Naopak je dost pravděpodobné, že se od něj dokonce odrazí. Ve hře jednoho hráče, a to ať už v kariéře, nebo Be a Pro režimu, to hře dodává na taktičnosti i realističnosti, čemuž mimochodem můžete dobře přizpůsobit jak vlastní strategii, tak i složení útočných řad.

Herní fyzika však má i svoji odvrácenou stranu. Především, když už v titulu funguje propracovaná hra tělem, proč se mezi sebou prolínají hokejky. A projedete i rozhodčím.

Nicméně jsou to věci, které vás budou štvát, protože z mumrajů před brankou nebo v jejím bezprostředním okolí shodí hru z úrovně simulace na lehce promakanější arkádu. Toho si však všimnete spíše ve hře více hráčů, kde se nejede podle mantinelů daných zdejší vcelku promakanou umělou inteligencí.

K čertu s fyzikou

Ve hře více hráčů se totiž hraje úplně jiný hokej, a hra tak více ukazuje své nedostatky, které právě souvisí především s polovičatou herní fyzikou. Jelikož je k dispozici třeba Hokey Ultimate Team, dostanou se vám pod prsty i borci z trochu jiné výkonnostní kategorie, než je v NHL zvykem. A celý ten fyzikální obal vezme tak trochu do zaječích.

Ultimate team

Ultimate team je již součástí snad každého kolektivního sportu od EA Sports. Zatímco šablonu mají všechny hry stejnou, herní mechanismy se liší. Například obchodování je lehce ztíženo nedostatečným vyhledáváním, ale mnohem horší je bohužel práce s vaším týmem. Nejenom, že orientace mezi všemi dostupnými hráči je velice komplikovaná, ale především není možné nastavovat herní strategie jednotlivým řadám ještě z menu hry. A to je problém dosti zásadní.

Už totiž neplatí, že hromotluk srazí opravdu každého, nebo že ho nesrazí nějaký střízlík. Zapomeňte tak na to, že si s nějakým extraligovým hráčem povodíte borce z NHL. Tím pádem se však smrsknou i vaše možnosti bránění a je vcelku možné, že se vám v tomto momentu hra zhnusí.

Naštěstí se na to lze adaptovat a všichni mají stejné podmínky. Jenom je ten hokej jiný. Na rozdíl od svých předchůdců má však NHL 12 další trumfy v rukávu, které herní fyziku jednoduše zastíní.

Jako příklad lze uvést více než padesát odehraných zápasů v Ultimate módu, kde nepadl snad ani jeden identický gól. Možná je tedy brzy na to najít tu správnou metodu, ale kdyby to nešlo, nedivili bychom se. Do hry totiž vstupují elementy známé z herní série FIFA: nepřesnosti.

Prvním výborným tahem je důraz na opravdu precizní zacílení přihrávky, a to včetně síly úderu. Pokud se vám zdálo, že tohle ve hře bylo už i minule, schválně si oba ročníky doma zapněte. Dvanáctka je totiž úplně jiná, a jen tak si na to nezvyknete.

Druhým elementem jsou náhodné situace, kdy hráči při nějaké otočce či prudké změně směru sjede puk z čepele hole a nebo se dokonce při nápřahu zlomí hokejka. To je pak panečku starostí. Naštěstí lze hůl alespoň sebrat ze země, popřípadě ji obránci někdo podá.

Co to chytáš?

Také brankáři prošli proměnou, a to rozhodně k lepšímu. Nejenom, že mají ve vínku ohromnou zásobu všemožných zákroků, ale především nejsou magnetem pro puk.

Ten na nich vesele skotačí, propadává výstrojí a hlavně dovoluje nějaký ten útočný atak, včetně možnosti natlačit brankáře do branky. Herní situace před brankářem tak snad ještě nikdy nebyly zábavnější a hokejovější.

Mnohokrát se vám povede prošťouchat kotouč z pod betonů nešťastného gólmana, který je včas nesrazí k sobě. Velice často také dojde k vyloučení, to když situaci přepísknete.

Většího citu bohužel nedoznali rozhodčí, u kterých je posuzování trochu neprůhledné. Samozřejmě většinu zřejmých věcí pískají okamžitě. To je dobře, pískají však také věci, které vás spíš rozlítí.

Například když se hráči vůbec nedotknou, a zdvižená pravice je přesto na světě. Ovšem náhodné fauly hráčů, které jednoduše neovládáte, naštvou dvakrát tolik. Nesčetněkrát se totiž srazí nebo jinak zaháknou hráči, kteří jsou v zásadě mimo jakékoliv dění. A nazdar, dvě minuty a ticho.

Řeknete si třeba, že to se může stát, prostě náhoda. Problémem ovšem je, že v novém NHL padají v přesilovkách a oslabeních góly jako na běžícím pásu. Samo o sobě to samozřejmě jako nešvar nebereme, naopak si dáte pozor na fauly a hra je často plynulejší. Přesilovka je tak velkou výhodou. Ovšem náhodná vyloučení zbytečně hýbou průběhem hry.

NHL 12 však není špatným hokejem, to ani v nejmenším. Naopak si troufáme tvrdit, že pokud se další ročník vyvaruje zbytečných siláckých vyjádření a zapracuje na hře více hráčů, budeme mít v NHL 13 dost možná další legendu, srovnatelnou s NHL 98.