Hraní ve 3D prostorovém zobrazení je jedním z největších hitů letošního roku. Nejaktivnější je na tomto poli firma Sony. Ta vedle svých modelů 3D televizí má v rukávu ještě jeden, rozhodně nezanedbatelný trumf: konzoli PlayStation 3 v kombinaci s atraktivně vypadajícími hrami.
Konzole se 
brzy dočká nové aktualizace systému a po její instalaci bude možné hrát hry ve 3D perspektivě nebo si takto vychutnat i filmy. Tedy pochopitelně pouze v případě, že k tomu budeme mít patřičně vybavenou televizi a pokud to bude podporovat samotná hra či film.
Když jsme tedy dostali možnost zahrát si na PS3 pár 3D her ještě dříve než budou k dispozici, neváhali jsme ani minutu. Nejvíce času jsme strávili u 3D verzí her Motorstorm: Pacific Rift a Wipeout. Je vcelku logické, že Sony se svou mašinkou dodává k vyzkoušení hry ze svých vlastních studií.
První dojem z 3D her je fantastický. Najednou totiž vidíte herní objekty naprosto plasticky a máte pocit, jako byste před sebou měli úplně nové tituly. Platí to o to více, že Motorstorm i Wipeout jsou u nás v redakci notoricky známými hrami. Přesto ale ve 3D vypadaly nově a svěže.
Vůbec nevadí ani to, že z principu technologie má 3D zobrazení nižší rozlišení než zobrazení klasické. Hry vypadají na první pohled velmi ostře a náboj jim 
dodává i skutečnost, že se v obou pohybujeme ve vysokých rychlostech. Dojem z jízdy je tak velmi akční a dynamický.
U jiných žánrů to sice až taková akční jízda být nemusí, ale přesto je zřejmé, že prostorové 3D hraní má jeden obrovský potenciál: učarovat každému, kdo se s ním setká poprvé.
I přes velké nadšení jsme našli několik vad na kráse, a některé docela významné.
V prvé řadě zapomeňte na to, že by se zážitek z 3D projekce dal srovnat se špičkou současné produkce ve 3D kinech. Zatímco v kině letí každou chvíli nějaký šutr přímo na vás, padáte do propasti nebo vám chce příšera ukousnout hlavu, tak v domácích podmínkách se drtivá většina dění odehrává v prostoru "za obrazovkou".
Čas od času sice vidíte že se něco mihne "těsně kolem vaší hlavy", ale celkový dojem je takový, jako kdybyste se dívali do akvária. Plocha obrazovky je pevně daná a podle situace záleží, jak "hluboký" je prostor za ní. Takže zatímco v kině 
máte často pocit, že jste součástí dění, tak tady jste pořád spíše jen pozorovatel zvenčí.
Těžko říci, zda se tento rozdíl podaří setřít optimalizací 3D kódu nebo zda si budeme muset ještě chvíli počkat na pokročilejší technologie. Na základě našich zkušeností vás ale v tuto chvíli více do centra dění pořád dostane kino.
Druhým vážným problémem, zejména pro vytrvalé hráče, je délka hraní. Sednout si ke 3D hře a dát si jednu či dvě jízdy, je opravdová zábava. Pokud ale u toho budete sedět déle, hrozí jisté nepříjemnosti. Jednu část redakce totiž při delším hraní začala bolet hlava, zatímco druhá pociťovala nepříjemný náběh na nevolnost.
Z tohoto důvodu se tak 3D hry zatím jeví jako velmi atraktivní zpestření, ale než se prosadí jako nový standard, tak to určitě ještě nějakou dobu potrvá. A to teď rozhodně nemáme na mysli vysoké pořizovací náklady celého 3D systému.
Ne úplně dokonalé je i sledování někoho jiného, jak hraje. Při hraní totiž, zjednodušeně řečeno, funguje koordinace ruky na ovladači s očima, takže víte, co se asi stane a kam se máte dívat. To ale při prostém sledování není, takže toho tak říkajíc sledujete více, což v kombinaci s 3D obrazem a jeho rychlými pohyby není úplně příjemné. Přinejmenším tedy v případě našich dvou her.
Důležitou roli hrál i úhel pohledu na obrazovku. Pokud jsme neseděli přímo před středem, nebyl vizuální dojem až tak dokonalý.
Co se týče samotných her, tak Wipeout vypadá úžasně. Vznášedla jsou nablýskanější než kdy předtím a z prostorově zakroucených tratí se klidně může roztočit hlava. Naproti tomu Motorstorm překvapil podivně protaženými vozidly. Bez brýlí byly proporce stejné jako v původní hře, ale po spojení obou "polovin" do 3D obrazu se buginy ukrutně protáhly, takže vypadaly spíše jako dragstery.
V obou případech ale bylo potřeba dívat se přímo doprostřed, protože směrem k 
okrajům býval obraz rozmazanější a občas se i zdálo, že ani synchronizace rychlosti pohybu okrajových oblastí nebyla ještě úplně doladěna.
K dispozici jsme samozřejmě ještě neměli finální verze konzole ani her, ale i tak se už dá leccos vytušit. Náš dojem je tedy takový, že 3D hraní si jistě najde řadu příznivců, zejména díky vysoké vizuální atraktivitě. Pokud ale trávíte u her delší časové úseky, pak bychom na základě vlastních zkušeností doporučili zatím ještě věrnost klasice.
