Znáte Dubaj? Sotva se jiné město na světě mohlo v posledních letech těšit tak neskutečně rychlému boomu, jako metropole stejnojmenného arabského emirátu. Právě tady se mohli vyřádit ti nejlepší architekti světa. Dlouhou dobu pro dubajské šejky nehrály peníze žádnou roli.
Co však lidé obdivují s vyvalenýma očima, je přírodě úplně ukradené. Přílišná pýcha v historii už mnohokrát skončila pádem. V akční hře Spec Ops: The Line bude Dubaj zničen písečnou bouří biblických rozměrů.
S tím, jak se město stále více potápí do písku, potápí se i jeho movité obyvatelstvo do chaosu. Mezitím bojuje skupinka elitních vojáků o přežití. A hráč bude mezi nimi.
Podtitul The Line je mnohoznačný. Může se vztahovat na stopu v písku, na hranici dobrého a špatného nebo může představovat tenký proužek dělící člověka od šílenství.
Ambiciózní podtitul napovídá, že se tvůrci z německého studia Yager soustředí na vyprávění poutavého příběhu. To už jsme slyšeli mnohokrát a popravdě, střílečka není zrovna formátem určeným pro prezentaci epesních dějů.
Spec Ops: The Line však může být výjimkou. Tvůrci byli co do inspirace velmi vybíraví a nakonec zvolili novelu Josepha Conrada jménem Srdce temnoty. Možná ji znáte o něco lépe z její filmové adaptace, kterou natočil Francis Ford Coppola – Apokalypsy. Spec Ops se pochopitelně nebude odehrávat ve Vietnamu, avšak premisu lze velmi dobře zaktualizovat i pro Dubaj.
Zatímco se Dubaj stále ještě zmítá v písečných bouřích, vysílá světové společenství do města pomoc, která má evakuovat civilní obyvatelstvo. Velitelem operace je plukovník jménem Conrad.
Právě Conrad ale v průběhu mise ztratí soudnost. Někdo by řekl, že zešílí, jiný, že využívá situace. Přestává přijímat rozkazy svých nadřízených.
Namísto toho Conrad s pomocí svých podřízených zakládá na troskách vznešeného města svou říši včetně teroristické vlády. Mladý kapitán Walker, rovněž příslušník speciálních sil, dostává za úkol přivést svého někdejšího velitele k rozumu. A když to nepůjde, tak zachránit alespoň lidi, které utiskuje. To by pochopitelně znamenalo jeho odstranění.
Že Conrad nemá všech pět pohromadě, nebo že si budoucnost lidstva vykládá trochu jinak než západní civilizace, dokládají už první krůčky ve hře.
Vedle obrácené americké vlajky, což znamená velkou potupu, je za nohy pověšen Walkerův parťák, kapitán Daniels. Není úplně jasné, zda ho zabila žízeň nebo zda se udusil. Jisté je, že nezemřel přirozenou smrtí.
V tu chvíli se ze sluchátka, jehož prostřednictvím je Walker připojen na centrální síť, ozývá Conrad: "Chcete mě pořád ještě zachránit, kapitáne Wolkere?" Jeho hlas nezní šíleně, ale odhodlaně a smířeně, a tím ještě hrozivěji.
Když se dostanete na střechu jednoho z mrakodrapů, který jakž takž přežil nápor písečných bouří, rozprostře se před vámi hotové neštěstí. Někdejší klenot lidské civilizace je na kolenou. Mrakodrapy mají přinejmenším vymlácená okna, jsou zohýbány a některé leží v několika kusech spadlé v písku.
Tvůrci sice nevymodelovali celou Dubaj 1:1, aby ji následně nechali simulovaně zničit. Ovšem řadu známých budov do hry implementovali a patřičně poničili. Od prvního okamžiku vám tak bude jasné, že se nacházíte v troskách Dubaje.
Mnoho času ale na rozjímání mít nebudete. Každou chvíli se ozývá střelba. To, když vás zpozorují podřízení plukovníka Conrada. Tehdy se vyplatí využít příkazů, kterými můžete komandovat své parťáky, Adamse a Luga.
Příkazový systém funguje na bázi namíření kýženým směrem a stisknutím tlačítka. Podle toho, na jaké místo míříte a jaký objekt se na něm nachází, vykřikne Walker rozkaz, například "Otevři dveře", ale třeba i "Schovejte se za těmahle bednama". To velmi podtrhává atmosféru hry.
Přestřelky s údajně velmi inteligentními nepřáteli jsou pochopitelně tím hlavním, co vás ve Spec Ops: The Line čeká. A podle všeho si je budete moci skvěle užít, i díky propracovanému a autenticky působícími krycímu systému, který umožňuje jak zpoza překážek mířit, tak i střelbu naslepo.
Stejně jako má být v Bioshocku 2 důležitým elementem voda, bude jím ve Spec Ops: The Line písek. Ten je totiž pohyblivý, s čímž je nutné počítat, protože se na něm po většinu času budete pohybovat.
Čas od času narazíte na duny, které je možné využít ve vlastní prospěch. Třeba velká hrouda písku, která se nachází vedle hotelové haly s nepřáteli, přímo volá po tom, abyste ji několika výstřely uvolnily cestu k zavalení protivníků. Tím se jich samozřejmě navěky zbavíte.
Ale pozor, aby něco podobného neudělali oni vám. Bude to prý v jejich moci! To jsme velmi zvědaví a jen doufáme, že se písečné hrátky nezvrhnou ve frustraci.
S písečnými lavinami navíc bude třeba nakládat opatrně, nechcete-li si vytvořit pověst zloducha, který plní úkoly přes mrtvoly. V Dubaji totiž narazíte na velký počet civilistů, kteří neměli jen tu smůlu, že byli právě zde za písečných bouřích, ale navíc se ještě ocitli mezi dvěma válečnými frontami.
Každou chvíli se tak budete muset morálně rozhodovat, zda do určité situace vlétnete po hlavě a budete riskovat, že přestřelku nepřežije velký počet civilistů, nebo zda protivníky vyřadíte
dobře připravenou akcí.
Nečekejte však větvení příběhové linky pro dobráky a padouchy. Dokonce ani žádné odměňování či postihy. Jste prostě v dvojnásobně krizové situaci a je na vás, jak se s ní popasujete. Tvůrci však tvrdí, že nepřipustí žádné zbytečné masakry typu letištní mise v Modern Warfare 2.
Hráči se nemusí obávat monotónního písečného prostředí. Dostanou se také do útrob zničených budov, kde si užijí atmosféru devastace architektonických skvostů. Někteří přeživší si už vybudovali bunkry a tvoří různé frakce. Zážitek by tak do jisté míry měl připomínat Mad Maxe.
Navíc je třeba počítat s písečnými bouřemi, které Dubaj stále sužují a které jsou schopné 
přetransformovat celé bojiště. Půjde samozřejmě o naskriptované situace. Ozvláštnění by mělo přijít i s různými typy nepřátel. Zatím byli k vidění jen obyčejní vojáci a jsme velmi zvědaví, co dalšího vytáhnou tvůrci z rukávu.
Spec Ops: The Line je vcelku zřetelnou reakcí vydavatelského domu 2K Games na velkolepý úspěch série Modern Warfare. Je však sympatické, že autoři nejdou cestou prostého kopírování nějakého aktuálního či hrozícího konfliktu a vytváří zajímavou a ne úplně nepravděpodobnou vizi, která ke všemu láká na opravdu jedinečnou atmosféru.
