- První část článku o hrách, u nichž lze pochybovat o drogové střízlivosti nebo duševní rovnováze autorů, čtěte zde.
5. Dreams: To Reality
Zde mluví za vše už titul. Sny se zde promění ve skutečnost. Tato hra od slavného, dnes již bohužel zaniklého vývojářského studia Cryo Interactive byla ve své době (1998) uznávanou a skvěle hodnocenou gamesou. Pak docela rychle zapadla a zapomnělo se na ni. Asi proto, že byla až příliš snová a příliš ujetá. Pro neznalé této společnosti ještě dodám, že pochází z Francie, a jak každý správný hráč ví, francouzské hry bývají nápadně často úchylné.
Dreams: To Reality vás převtělí do kůže Duncana, hrdiny s vizáží buddhistického mnicha-kulturisty, a vaším úkolem je, jaké to překvapení, zachránit svět snů před všepohlcující noční můrou. Snové prostředí samo o sobě zaručuje jistou psychedelii, ale designéři z Cryo odvedli skutečně precizní práci.
Budete létat (neboť létání je zde stejně samozřejmé, jako chůze) mezi gotickými portály, vznášejícími se v nebesích, budete probouzet obří žulové sochy a vašimi parťáky budou malí, horroroví elfové s hlavami jako barevné krápníky. Ve hře se ve vás budou mísit dva pocity. Jednou si připadnete jako v surrealistickém obraze a podruhé jako na příliš silném halucinačním tripu. Přejeme příjemnou zábavu.
4. The Neverhood
Bramborovou příčku obsadí asi nejznámější hra žebříčku. Bláznivé hliněné dovádění ve světě Neverhood po vydání sice v prodejnosti propadlo, ale dodnes si drží svou komunitu věrných hráčů a příznivců. Coby Klaymen (něco jako Hliněný muž) zachraňujete už zase svět, a už zase jde o universum bez snahy o nějakou hlubokou vnitřní logiku.
V Neverhoodu je zákonem bláznivost a groteska a nic zde nemá větší váhu než to, že vás její hraní pobaví, rozesměje a hlavně oprostí od zažitých logických konvencí. 
Celá hliněná grafika je navíc ručně dělaná, a to stejným způsobem, jakým se dávají do pohybu loutkové filmy – tedy hezky pomalu, obrázek po obrázku.
Můžete čekat dodnes překrásnou hliněnou grafiku, švihlou a v ulítlém výtvarně uměleckém duchu. Vlastně, když nad tím přemýšlím, The Neverhood je jedinou z těchto deseti her, která se vás nesnaží uvést do stavu šílenství, ale naopak vás z nějaké jeho lehčí formy docela dobře vyvede.
3. Granny, Dementia and Armed & Delirious
Až na třetí místo se probojovala adventura, ve které v roli senilní babičky cestujete vesmírem v pračce, podomácku přestavěné na raketoplán. Geniální padouch Velký králík vám totiž ukradl knihu receptů, a nadto ještě unesl celou vaši rodinu. To si jaká správná hospodyně v letech přeci nenecháte líbit!
Nebudete to ale mít jednoduché, neboť Králík, jako by vytušil nebezpečí, jež v sobě může skrývat rozzlobená stará dáma, zamaskoval stopy tak, že cestou vytvořil několik šílených paralelních světů. Cože? Jestli vás to udivuje, tak vězte, že tohle je jenom začátek a hodně mírný rozjezd hry Dementia.
Je docela pravděpodobné, že postava králíka parafrázuje Alenku v říši divů: prostředí této adventury není o méně šílené. Ale když si vzpomenete, kam zavedl bílý králík malou dívenku, tak si zkuste schválně představit, kam by mohl jeho bratříček zavést starou, bláznivou bábu.
Třeba na planetu, na níž není nic kromě strmé skály, na níž opět není nic než kovový sloup, do něhož není nabouraného nic, než prapodivná dodávka a pod ní vysedává prapodivný obchodník s jakousi kořenovou 
zeleninou na hlavě… vítejte v Dementii!
Ještě dodám, že šest světů, kterými ve hře procházíte, je zaznamenaných na pěti CD, přičemž jimi neprocházíte postupně. To znamená jen jedno: až nebudete vědět, jak dál (a tady to díky chybějící logice bude velice brzy), strávíte šílené množství času žonglováním s disky. Na přebalu hry by mělo být: Klidná mysl a pevné nervy podmínkou.
2. Deo Gratias
Stříbrnou příčku si vysloužila gamesa od starých známých z dílny Cryo. Tentokrát jde o strategickou hru s "božským" tématem, podobným jako u sérií Black & White nebo Populous. Ale již z předchozích Dreams: To Reality asi tušíte, že meze fantazie designérů této společnosti nejsou… možná prostě vůbec nejsou.
Princip hry je docela tradiční; budujete světy, zakládáte civilizace, soupeříte s jinými bohy. Tvůrci se zde ale rozhodli na maximum dotáhnout božský princip a atmosféru hry. To je projevuje následovně: jelikož vizuálních forem různých ras může být milion a jedna, a žádná přitom nemusí být podobná té lidské, 
vytvořili designéři obrovské množství různých kreatur, z nichž některé vypadají jako z přebalu hodně špatné fantasy knihy a jiné už jen čistě jako výplod choré mysli. Vaši poddaní se zkrátka nedají často nazvat jinak než šílené zrůdy.
Dalším "přiblížením realističnosti hry na boha" je slovník, který hra používá. Do krabice Deo Gratias by měl totiž být přibalen i filosoficko-teologický slovník, jinak si vůbec neškrtnete. Funkci save najdete pod heslem Dočasná remanence, a každá druhá volba v menu zde má předponu "meta-". Nejhorší na tom je, že funkcí a možností ve hře je 
ohromné množství (samozřejmě z důvodu přiblížení se pocitu božskosti).
Ale zkuste se v nich pak vyznat, když ani netušíte, co se pod kterým ontologickým pojmem může skrývat za záludnost. Ale co, přinejhorším můžete seslat na své poddané nějaký ničivý boží trest, a vzhledem k tomu, že nejspíš půjde o nějaké hnusné mnohochapadelné příšery, ani vás to moc nezamrzí.
1. Blue Ice
Tak, a máme tu krále úchylných her. Titulů inspirovaných surrealismem tu máme už víc, ale tahle na plné čáře všechny odhazuje a zametá do škarpy. Tahle hra je totiž povýšená nad standardní realitu od prvního do posledního kliknutí, dějem počínaje a ovládáním konče. Posuďte podle samotného příběhu: v království Icia platí miliony stran nesmyslných zákonů. Ty v průběhu generací vymýšleli vládci, aby se vyhnuli zodpovědnosti za své chyby nebo aby mohli nové chyby páchat.
Čím více nových vyrozumění, tím méně radosti ze života, a hle – celé království neštěstím zatuhlo v ledu. Vy se podíváte do doby, kdy umírá král Edward Sedm set jedenáctý (už to začíná). Jeho dvanáctiletý syn může nastoupit na trůn až ve chvíli, kdy všechny zákony pochopí. Vy ale musíte mladého kralevice naučit, že nařízení přináší království jen zlo, a musíte mu ukázat radosti života, aby zákony zrušil, led v království roztál a začalo se opět radostně žít.
Příběh je ale jen začátek. Budete procházet roztodivnými surrealistickými lokacemi, k nimž vám bude podehrávat soundtrack složený z experimentální elektronické hudby, ambientu, německého elektro rocku, jazzu a klasických skladeb Čajkovského nebo Ravela. Navrch do toho neustále mumlá nějaký zastřený hlas. Blue Ice nedává žádnou logiku ani po stránce herního systému.
Vaším úkolem je řešit adventurní puzzle, ale málokdy budete doopravdy tušit, co děláte. Jak otevřete zamrzlé dveře? No přeci tak, že vezmete z oblohy slunce a roztavíte je v rybníku. Tuto hru dohraje jen blázen, a dohraje ji rychle. Jenom jemu bude totiž dávat dokonalý smysl.
