The Wheelman PC - v ulicích Barcelony s Vin Dieselem

Městské akce se těší v poslední době velké oblibě. A tahle s Vin Dieselem v hlavní roli se nehraje špatně.

Wheelman pc pouták recenze

Na úplný začátek jsme seznámeni se hrou jako takovou a nutno podotknout, že tak první dvě hodiny z ní budete odvaření. Kombinace závodních honiček a přestřelek totiž vůbec nevypadá špatně. Nadšení bohužel opadne, když zjistíte, co všechno se autorům příliš nepovedlo a kde mohli ještě zapracovat.

Vezměme to od podlahy a zhodnoťme si první věc, s níž přijdeme do styku: příběhová videa. Ta se opravdu povedla a během hraní na ně narážíme poměrně často. Silácké řeči hlavní postavy s nadměrně vyvinutým hrudníkem sice mohou některé štvát, ale k tomuto herci tak nějak patří.

Vyzdvihnout musím i povedený dabing, který sice na špičky jako GTA IV trochu ztrácí, ale i přesto se jedná o nadmíru příjemný zážitek pro naše uši.

Hezky postupme dál a nahlédněme pod další pokličku. Zde přijde na řadu konečné upřesnění, co že to vlastně máme před sebou. Po celou dobu hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že střelba a akční pasáže sem prostě nepatří, ale titul by bez nich byl poloviční.

Máme tedy před sebou hru, která se asi nejvíce podobá Driverovi v jeho novějších verzích (zejména Parallel Lines). Stejně jako on totiž Wheelman vsází na četné honičky a na nich i staví valnou část hratelnosti.

Volnost nám svěřená není zrovna nejmenší a my můžeme plnit mise, v jakém pořadí chceme, většinou však stejně moc na výběr nemáme. Čestnou výjimku tvoří mise vedlejší, které jsou mnohdy zábavnější než ty regulérní. Postupem času jich je na výběr opravdu mnoho a povětšinou se jedná o nenáročné, svižné, ovšem o to víc zábavné odreagování.

Další rozporuplnou ingrediencí v tomto kotli zábavy bude právě Barcelona. Zpracována byla velmi pěkně, a když zrovna nemáte náladu na urputné bojování, můžete vyrazit na objížďku pamětihodností.

Volnost pohybu nám sice v tomto ohledu dána byla, ale nic nám nebrání v tom, abychom na mapě města klikli na zvolenou misi a v mžiku ji začali plnit. Naproti tomu lze dojet na místo za vynaložení vlastních prostředků.

V praxi jsem možnost rychlého přesunu ocenil, protože herní Barca není zrovna největší a velmi rychle se okouká.

Posuňme se o kousek dál. Honičky lze označit za hlavní stavební kámen hry a v tomto ohledu se jedná o kámen řádně opracovaný. Všechno to ujíždění a zbavování se protivníků má šťávu. Po celou dobu byla hlavním kořením možnost útočných nárazů a speciálních modů střelby. Věnoval jsem jim samostatným rámeček, takže veškeré podrobnosti hledejte tam.

Ve skutečnosti musím přiznat, že mě honičky nikdy neomrzely, ovšem měly jedno velké ale – často byly moc dlouhé. Mise jsou koncipovány vcelku zajímavě, avšak nijak výjimečně. Problém je v tom, že nás hra většinou táhne přes celé město a i přesto, že není žádným velikánem, tento úkon zabere poměrně hodně času.

Velmi zajímavou schopností hlavního hrdiny je přeskakování z auta na auto či motorku. Ano, jedná se sice o možnost značně přitaženou za vlasy, ale jsem ve hře, tak proč ne?

S trochou zármutku musím dodat, že tuto schopnost nejde uplatnit vždy, kdy by bylo záhodno. Na civilní auta lze přeskakovat bez výjimky (po přijetí do dostatečné blízkosti), ale u vozů a motorek protivníků to neplatí zdaleka vždy. U vozidla bych pochopil, že jsou nějací neřádi uvnitř a tak by v případě přeskoku během chvíle ukončili mé snažení. U nemožnosti přeskoku na motorky, na které sedí vždy pouze jeden padouch, to již pochopit nelze.

Jízdní model nepatří mezi to, nač by bylo nutné si stěžovat. Byl pojat velmi arkádově, ale titulu tento fakt jedině prospívá a hratelnost tak není zbytečně komplikovaná. Model poškození nepatří mezi žádné velké šperky a bourat autem do zdi, abyste se pokochali mačkáním plechů, rozhodně nebudete.

Speciální shopnosti

V recenzi jsem sice ukazatel Soustředění nezmínil, ale ve hře tvoří podstatnou složku. Postupem času se naplňuje a kromě možnosti využití nitra (zde ho má každé auto a o nitro v jeho podstatě se nejedná) lze provádět další, níže popsané, úkony.

Narážení – velmi užitečná schopnost, která nám dovoluje útočné vrážení do boků, či „zadků“ nepřátelských aut a motorek. V podstatě se jedná o ono efektní smýknutí vozidla známé z filmů, kdy hlavní hrdinové s rozzuřeným výrazem točí volantem a snaží se soka vytlačit ze silnice.

Cyklón – je označením pro speciální mód střelby z auta či motorky. V praxi se jedná o prudké otočení, po němž chvíli jedeme pozpátku a máme možnost mířit a střílet z pohledu první osoby. To vše za zpomalení času a pozměnění barevného filtru grafiky. Vhodné pro zbavování se dotěrných zloduchů za našimi zády.

Mířená střela – v podstatě to samé jako předchozí varianta, akorát nedochází k otočení.

Během plnění misí ale dojde často na střelbu. Takovou, která není v zásadě špatná, jen mohla být o mnoho zajímavější. Zmíněné platí o střelbě, kdy Vin vyrazí po svých a jednou ze zbraní začne kosit tupé nepřátele, kteří se na něj valí po tuctech. Zábava to není nijak veliká, ale utrpením to také nelze nazvat.

Se střelbou z vašeho automobilu to není o moc lepší. Zde situaci zachraňují pouze speciální módy cyklón a mířená střela, které tuhle pasáž alespoň z části osvěžují.

Příběhové mise nenabízejí nijak objevnou náplň. Najdeme sice i drobná oživení, kdy paradoxně (vzhledem k výrazu) není plyn tlačen až na podlahu. V naprosté většině případů budeme totiž nuceni uhánět, jak nejrychleji budeme moct.

Zdaleka nejhorším lze během misí nazvat rozmístění checkpointů. Vezměte si, že se s protivníky honíte přes půl města, jste téměř u cíle, něco se náhle zvrtne a jste zabiti. Řeknete si, někde byl určitě checkpoint, a že míst, kde ho lze umístit by bylo požehnaně. Bohužel, ve Wheelmanovi jste nuceni projet si celý úsek odznova.

Skoro by se chtělo napsat, že to není žádná tragédie, ale opět bohužel – v závěru hry jsem se s tímhle problémem setkával poměrně často a radost jsem z něho opravdu neměl.

Svůj podíl na výše popsaném mají i nesmírně dotěrní nepřátelé. V zásadě mi hodně pánů na holení nevadí, ale tady se okolo vás zloduši slétají jako vosy na hrušky. Pomocí útočných nárazů je sice sranda se jich zbavovat a užití speciálního módu střelby také dokáže hru okořenit, ale někdy bylo nepřátel prostě moc.

Z předchozích řádků můžete nabýt dojmu, jako by byl Wheelman téměř nehratelný paskvil, ale pravda je přesně opačná. Celkově se tento titul hraje velmi dobře. Hra si zakládá právě na honičkách a v nich také exceluje.

Vedlejší mise 

Osvěžující partner misí příběhových. Nalezneme zde úkoly v oblasti taxikaření, ujíždění před nepřátelskými zlořády nebo třeba obligátní závody. Za splnění vedlejší mise získáme bonus – například zvýšená odolnost vozu nebo třeba rozšíření ukazatele soustředění.

Škoda oněch násilně zakomponovaných střeleckých eskapád, které zdaleka takové kouzlo nemají.

Po stránce prezentace lze Wheelmana označit za mírně nadprůměrného. Grafika je pěkná, ale už jsme měli možnost najít v žánru hezčí kousky. Zvuky jsem zatím zmínil v podobě dabingu. V ostatních aspektech mé učarování nebylo tak veliké, ale účel byl splněn.

Co do stránky prezentace lze vyzdvihnout efektnost toho všeho. Výbuchy a ostatní složky dokreslující atmosféru jsou na velmi dobré úrovni a hře to rozhodně prospívá. Celkový pocit ze hry můžeme bez ostychu nazvat filmovým.

Nemilý byl fakt, že si nemůžete v oblasti grafiky nastavit prakticky nic. Kromě rozlišení žádné volby nehledejte. Dost možná to má co doničení s tím, že je hra současně vyvíjena i na konzole. Naproti tomu s ovládáním jsem problémy neměl.

Ještě ale nejsme u závěru a já musím znova zmínit pár nedostatků. První na řadě bude malé množství dopravních prostředků. Wheelman má koncepci, které vyhovuje, když na ulicích objevujete stále nová a nová auta. Tady tomu tak sice bylo, ale v malé míře a celkový počet aut a motorek opravdu není vysoký.

S tím i trošku souvisí fakt, že postupem času počáteční nadšení odpadá a hra ničím moc nepřekvapí. Platí to i kvůli tomu, že ve své podstatě nepřináší Wheelman žádnou zásadní novinky, jen poměrně zajímavé koření.

Další výtka půjde směrem k Barceloně. Její ulice nepřekypují životem a přítomnost chodců je spíše symbolická. S dopravou na tom není o mnoho lépe. Dost často, když jsem za jízdy potřeboval přeskočit na nové vozidlo, tak prostě nebylo na které.

Byť recenze mohla vyznít negativně, tak hra rozhodně není špatná. Ona je dokonce nadprůměrná. Škoda zmíněných chyb, ale ty většinou nekazí celkový dojem. Zamrzí několik větších, které by však neměly zabránit v tom, abyste se u hry  dobře bavili.